Země: Finsko Žánr: progressive metal Datum vydání: 13.12.2013 Label: Inverse Records Tracklist: 01. Where Angels Fear to Tread 02. Land of Fire and Ice 03. Unburden 04. Man on the Edge Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Inverse Records

Jako čtenář vyhledávám v zásadě dva druhy recenzí. První recenze jsou takové, jejichž autor má široký hudební přehled a dokáže tak nalézat nečekané paralely a doporučovat hodnotné alternativy. Napsat takový druh recenze vyžaduje mnoho hodin strávených poslechem nejen recenzované kapely samotné, ale i kapel podobných či sestavou spřízněných. Druhý druh recenzí staví na principu zábavy. Takové texty se snadno čtou, a i když nebývají informačně nabité, jejich přínos spočívá v potěšení čtenářova mozku lingvistickou hravostí. Tedy, co postrádají po stránce obsahové, vynahrazují svou propracovanou formou. Dnešní recenze bude kompromisem mezi těmito dvěma extrémy.

Objektem dnešního zkoumání je finská kapela Blind Secrecy, konkrétně její EP “The Edge”. To navazuje na poměrně strohou historii. Od založení v roce 2006 kapela vydala tři demosnímky a EP “Arise”. “The Edge” je tak teprve prvním počinem, který vychází s pomocí profesionálního labelu.

Pokud bychom chtěli kapelu žánrově zařadit, nebudeme dlouho váhat. Na pomezí progresivního metalu a power metalu se pohybuje mnoho kapel a právě tam směřuje i materiál nahraný pro “The Edge”. Vlivu power metalu je však určitě menší část a Blind Secrecy si z něj tak berou jen některé prvky, které pak integrují do poměrně běžného progmetalového zvuku. To by alespoň pro mě znělo papírově jako nezajímavá kombinace, ovšem v praxi nelze “The Edge” nazvat nudným ani zdaleka. Jeho čtyři skladby jsou důkazem, že když se řemeslo dělá kvalitně, může být výsledek velice dobrý.

Čtveřice skladeb s celkovou hrací dobou mírně přesahující dvacet minut potěší všechny fandy melodických kytar, silných refrénů (i výrazných vokalistů obecně) a v menší míře také povedených sól. Úvodní “Where Angels Fear to Tread” nastaví laťku poměrně vysoko, ostatně proto se svými necelými devíti minutami má ze všech písní nejvíce prostoru. Blind Secrecy v ní předvedou v podstatě vše, co je v jimi uctívaných žánrech typické, přičemž se ovšem vyvarují většině otravných klišé. Skladbu začne tvrdý kytarový riff, který rychle doplní vkusně sólující kytara, aby vše brzy přešlo do jemné akustické sekce s prvním vstupem vokálů. Každý z těchto prvků se ohřeje nanejvýše třicet sekund a kapela se rychle posouvá dál. Může se tak zdát, že některé dobré nápady opustí dříve, než by bylo zdrávo, na druhou stranu skladba (a album jako celek) nepadá do nepříjemné rutiny. První píseň osloví i velice povedeným refrénem, delší akustickou vsuvkou v druhé polovině a instrumentálním vyvrcholením.

Zbylé tři skladby se ve své podstatě liší jen minimálně. “Land of Fire and Ice” potěší snad ještě lepším refrénem a bezvadným kytarovým soubojem. Na druhou stranu je její ústřední riff možná až příliš jednoduchý. “Unburden” a “Man on the Edge” pak staví na identickém receptu, který v jejich případě možná vyznívá o něco hůř, byť stále velice dobře.

K albu tak mám v zásadě dvě výtky, z nichž žádná neodporuje již řečenému, totiž že “The Edge” je velice dobré EP. První jste mohli vytušit. I když je “The Edge” jako řemeslný produkt vyvedené, alespoň občasné ozvláštnění něčím netradičním (nemusí jít o žádné vylomeniny, jen drobné vybočení ze zaběhlých zvyků) by neškodilo. Druhá pak směřuje ke zvuku, který je zahuhlaný, ke krystalické čistotě, které lze dnes dosáhnout, má daleko, a přitom albu nepropůjčuje žádnou zvláštní atmosféru, jež by horší zvuk ospravedlnila. Jelikož jde však o pouhé EP a Blind Secrecy jsou v podstatě teprve na počátku své kariéry, nebylo by je právě z tohoto důvodu zdrávo zatracovat.

Výraznou pochvalu si však kapela odnese za sehranost. Z EP čiší zkušenost lety prověřených hudebníků, kteří již natočili alespoň pět alb a odjeli desítky turné, kde své schopnosti vypilovali k naprosté profesionalitě. Jak skladatelskou vyzrálost, tak hráčskou preciznost však pomůže pochopit náhled do historie, který ukáže, že tři ze čtyř členů Blind Secrecy vydávali dema pod hlavičkou kapely Icarus již na konci druhého tisíciletí. Půldruhá desítka let zkušeností se tak zhmotnila v prvním profesionálně vydaném EP, které díky tomu stojí za poslech.