Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 26.7.2018 Label: selfrelease Tracklist: 01. Warhate 02. Corapthor 03. Baphomet Domination 04. Attack on Your Empire 05. Hostis humanis generis 06. Yperit Hrací doba: 29:00 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Bloody Lair

Bloody Lair nikdy nebyli kapelou, jejíž hudba by mi zrovna imponovala. Nebudeme si nic nalhávat, parta okolo kytaristy Lorda Obsta vždycky hrála spíš blackmetalový průměr. A nemusíme to prodlužovat nebo chodit kolem horké kaše – průměr je to i nadále, na čtvrtém dlouhohrajícím albu „Warhate“.

Jestli lze na Bloody Lair něco ocenit, je to spíš buldočí zápal, s jakým Lord Obst tuhle smečku táhne neúnavně dál. I když se sestava kolem něj neustále mění („Warhate“ zase nahrával někdo úplně jiný než „Behind the Gates of Terror“), i když se Bloody Lair nikdy nedokázali prosadit do širšího povědomí českých posluchačů metalu. To je mi vlastně docela sympatické.

S kapelou jsem se poprvé setkal už na jejích raných koncertech, ještě (relativně) dlouho před vydáním jejich debutové fošny „Vzestup zla“. Vzpomínám si třeba na jednu hodně vtipnou akci v Ústí nad Labem, kde původní zpěvák Necronuss hajloval před klubem plným pankáčů. Koncert v Děčíně po boku Sekhmet nebo Sator Marte byl také vcelku výživný. Určité zážitky tedy s Bloody Lair spojené mám. Co se však domácího poslechu týče, nikdy jsem jejich tvorbu nevyhledával, na čemž „Warhate“ nezmění zhola nic.

Sluší se ovšem zmínit, že „Warhate“ přináší několik změn, z nichž některé jsou pozitivní. Mezi ně sice nemusí spadat už zmiňované rotování sestavy, ale určitě sem patří informace, že od minulé desky odešel vokalista Heretic. „Warhate“ tak s Lordem Obstem nahrál baskytarista / zpěvák Vama Marga, jehož jste mohli zachytit i v Depths Above, a Skull, někdejší bubeník Krabathor či Master. I když asi nepůjde o první nosič, na němž se představují, poněvadž Bloody Lair v mezičase od „Behind the Gates of Terror“ vydali i dvě splitka, z nichž jedno, „…nas raízes do metal negro“ s jihoamerickými skupinami Përgamo a Vulto Abissal, mělo hodně vtipný obal plný odkazů na legendární metalové smečky.

Co se těch zmiňovaných pozitivnějších změn týče, tak snad vůbec poprvé u Bloody Lair působí obal a grafika alba trochu profi dojmem. Můžeme se samozřejmě bavit o obsahové kvalitě malůvek, ale ani v tomhle ohledu mě „Warhate“ nedráždí a rozhodně se mi to líbí víc než udělat přebal z live fotky kapely jak posledně.

A když už jsme u toho srovnání s „Behind the Gates of Terror“, přijde mi, že „Warhate“ je lepší také po stránce zvukové (třeba bicí znějí trochu příjemněji) i hudební. Pořád to sice není žádná extratřída, ale jednotlivé skladby jsou o trochu zajímavější, aniž by se Bloody Lair zpronevěřili svému stylu, kterýžto stále zůstává zakořeněn v agresivněji pojatém black metalu s občasným thrashovějším riffem.

Třeba song „Baphomet Domination“ má docela oukej riff. Stejně jako minule lze pochválit občasné melodičtější momenty, třeba ten ve středu „Corapthor“ se povedl, stejně jako dvě další pasáže v „Hostis humanis generis“.

Když už probíráme jednotlivé písničky, určitě stojí za zmínku, že dvě ze šesti jsou ve skutečnosti nově nahrané starší věci. „Attack on Your Empire“ se objevilo již na druhém albu „Total Mayhem“ a „Yperit“ zase na debutu „Vzestup zla“. Zatímco prvnímu jmenovanému nový kabátek docela prospěl, v případě „Yperitu“ jde trochu o zklamání. Tenhle song mám zaškatulkovaný jako to nejlepší, co Bloody Lair nahráli, ale předělaná verze nemá takový feeling jako originál a moc mi v ní nesedl ani vokál, přestože skladbu pro „Warhate“ nenavřískal nikdo menší než hostující Barbarud Hrom z Maniac Butcher.

Celkově vzato mi ale „Warhate“ přijde určitě lepší než „Behind the Gates of Terror“. A když tak o tom přemýšlím, možná jde o doposud úplně nejlepší desku Bloody Lair vůbec. Což sice neznamená, že bych měl někdy v budoucnu pocítit potřebu si to pouštět znova, to rozhodně ne, ale nemám problém to nazvat důstojně odvedeným poctivým průměrem, který si na nic nehraje.