Země: Česká repulika Žánr: sludge / doom metal Datum vydání: 30.10.2019 Label: MFL Records Tracklist: 01. Deadspace / Desomorphine Trance Hrací doba: 32:50 Odkazy: facebook / bandcamp / bandzone K recenzi poskytl: Blues for the Redsun

Blues for the Redsun jsou už několik let synonymem pro extrémně pomalý zatěžkaný marast. Své filozofie šnečího tempa a tíživé nálady se drží ortodoxně a bylo by bláhové očekávat, že poslední nahrávka „Deadspace / Desomorphine Trance“ na tom cokoliv mění. Nemění. Ve svém důrazném lpění na ukrutně pomalém a hnusném podání metalu si však Blues for the Redsun jen těžko na české metalové scéně hledají sobě rovného (v pomalosti jim konkurovat mohu leda tak já s tím, jak dlouho mi trvá napsání recenze, haha). A přesvědčivost, s jakou se pravidelně noří do drogového bahna, není běžná ani obecně bez geografických mantinelů.

Blues for the Redsun střídají nosiče jak féťák benzínky k vykradení, aby sehnal škváru na další dávku. Po kazetě, cédéčku, kazetě a vinylu přichází opět cédéčko, tentokrát vydané pod záštitou ruských MFL Records. Disk přináší bezmála 33minutový humus roztažený v jediné stopě. Velké stopáže nebyly Blues for the Redsun nikdy cizí (vždyť ještě nenatočili track pod deset minut), ale „Deadspace / Desomorphine Trance“ se v jejich diskografii co do délky docela jednoznačně ujímá vedení. Ve finále to ale nehraje žádnou velkou roli, spíš se jedná jen o takový zajímavý údaj pro posluchače, kteří si potrpí na statistické údaje. V reálu je totiž úplně jedno, jestli podobný nihilismus posloucháte patnáct minut, dvacet minut nebo třicet minut. Furt to drhne kurva pomalu a nepříjemně.

Název „Deadspace / Desomorphine Trance“ nechá vzpomenout na singl „Deadspace / Knocking on the Cemetary Gates“ z roku 2016. Nepřijde mi však, že by spolu měly tyhle písně něco společného – myšleno ve smyslu nějaké hlubší hudební provázanosti. Jasně, stylově se jedná o variaci na stejné téma, ale to se dá říct o všem od Blues for the Redsun. Spíš jsem měl na mysli znovuvyužití nějakých konkrétních riffů či motivů. Ale mohu se samozřejmě mýlit, protože Blues for the Redsun hrají muziku, která se zrovna nevyznačuje nějakou vysokou zapamatovatelností. Pochytat v ní konkrétní hudební nápady a zapamatovat si je… to je úkol nad moje síly. V tomhle ohledu mi tvorba kapely trochu splývá. Jde nicméně o muziku, kde vítězí atmosféra nad „hudebností“, takže je to celé v pořádku.

Kdybych měl ale přece jenom jmenovat nějakou asociaci, svým laděním určitých pasáží a vlastně i svým ústředním riffem v (cca) první třetině mi „Deadspace / Desomorphine Trance“ připomnělo spíš „Crime Reduction“ ze splitka „Fullmoon Alchemy Narcotic Session“ s Drom. „Crime Reduction“ mě ovšem z dosavadní tvorby Blues for the Redsun bavilo snad nejméně, takže asi nepřekvapí, že ani začátek „Deadspace / Desomorphine Trance“ mě neposadil na prdel.

Samozřejmě se ale nejedná o nic zásadního v tom smyslu, že by se to snad nedalo poslouchat. Základní kvalitativní úroveň mají Blues for the Redsun pošéfovanou zdatně a zbytek dokoná odporná aura, již snad ani nemá smysl hlouběji rozebírat, protože tohle prostě kapela bez keců umí. Kdo někdy cokoliv od Blues for the Redsun slyšel, jistě ví, že recept na zkurvení dne mají borci v malíku. A navíc – jak parní válec pomalu, leč neúprosně postupuje kupředu, nahrávka baví víc a víc. Přibližně od poloviny už pak „Deadspace / Desomorphine Trance“ nakládá prakticky výtek.

„Deadspace / Desomorphine Trance“ nepřekvapivě nepřekvapilo, ale tady to vůbec nevadí. Blues for the Redsun si prostě jedou tu svojí odpornou sračku a to je naprosto v pořádku. Za mě sice nejde o nejlepší počin skupiny, tady asi pořád vede kazeta „Deadspace / Knocking on the Cemetary Gates“, ale smysl mi to určitě dává a celkově panuje spokojenost. Akorát trochu zamrzí hrubky v českém textu v bookletu („mrtvé místa“ namísto správného tvaru „mrtvá místa“ a ještě horší „mrtvím jazykem“), a to o to víc, že i po textové stránce mi jinak Blues for the Redsun přijdou zajímaví.