Země: Velká Británie Žánr: post-black metal Datum vydání: 20.1.2015 Label: Broken Limbs Recordings Tracklist: 01. Introduction 02. I Am the Flail of the Lord 03. Setter of Unseen Snares 04. Vowbound 05. Applicant / Supplicant 06. Orphan Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: The Black Birch

Nejspíš to znáte sami – před vámi je skvělá nahrávka na první pohled i poslech. Nic podobného jste ani v nejmenším neočekávali – deska vyzařuje přitažlivou auru neznáma, koukáte na ní jak puk a dolní čelist vám padá každou minutou o číslo níže. Pocit ohromení se zdá být věčný, narůžovělý plyn – optimismus – se vám mohutně valí odevšad, a tu náhle přichází zlom. Studená sprcha, která z vás prchající optimismus důrazně smívá. Pocity rozčarování jsou všudypřítomné a ve vás okamžitě začíná hlodat sakra tvrdý ořech, co že je vlastně špatně. V tomto bodě přichází zásadní odluka. Jednou pátráte po příčině, která se vám nakonec odhalí jen v matné nebo zcela nespecifikovatelné podobě, podruhé si bohatě vystačíte s metodou kouknu (poslechnu) a vidím (slyším). Příběh končící druhou variantou zasáhl také anglické Caïna na nové řadovce “Setter of Unseen Snares”. Nejsou první, ani poslední, nicméně v jejich případě je mnou zmiňovaný pocit natolik markantní, že jsem jím celý text musel začít.

Dosavadní tvorba Caïna mi byla doposud odpírána, což rozhodně nejde na vrub kapely, která po 11 letech fungování (a jednoroční pouze na pomezí let 2011 až 2012) jistě nepatří k těm nejméně známým. Není se však složité dopátrat žánrové rozmanitosti, jejíž cestu Caïna hezkou řádku let razí. Za hlavní výrazivo sice podle všeho zůstával black metal, ale nejednou se hrálo i v čistě nemetalových vodách. Na “Temporary Antennae” z roku 2008 to byl v souvislosti s black metalem obligátní post-rock, “Litanies of Abjection” z před dvou let potom mířilo do sfér ponuré elektroniky (ukázka zde, nezačínat prosím pasáží v páté minutě). Nutno dodat, že druhému jmenovanému záseku nebylo dopřáno příliš kladných ohlasů, tudíž konzervativnější žánrové ustájení, které se koná na “Setter of Unseen Snares”, může mít i toto opodstatnění. Pro úplnost je třeba poznamenat, že vydání “Litanies of Abjection” a aktuální řadovky proložilo několik dalších počinů, singly počínaje, minialby a splitem konče. Za dva roky se produkce neřadových nahrávek zastavila na čísle osm, což je věru úctyhodná porce.

Teď již k dlouhohrající novince. Už jen pohled na tracklist naznačuje zajímavou skutečnost. “Setter of Unseen Snares” je rozděleno dle délky songů do dvou polovin – pět kratších kousků na začátek a poté závěrečná čtvrthodinovka “Orphan”. Řekl jsem zajímavou skutečnost… no, zajímavé to dost možná je, jenomže přihlédneme-li k délce celé desky – 32 minut – na kompaktnost se Caïna dívají maximálně z rychlíku. Štěpit již tak malý celek na dvě ještě menší polovičky mi prostě smysl nedává. Ale pěkně popořadě.

Vše načíná intro nazvané jednoduše “Introduction”, jež může směle konkurovat nejlepším plnohodnotným skladbám na desce. Mluvené slovo, sem tam kytarové hrábnutí a ambientní podkres. Jednoduché, ale velmi působivé. Jako předznamenání něčeho velkého opravdu bravurní. A dále? První polovina na nějaké experimenty dvakrát nedává, skladatelsky jde o veskrze konzervativní přímočarý black metal. Servírován je ovšem v moderním ošacení, které již tak nadprůměrný materiál obléká do gala. První poslechy se, jak padlo v úvodu, vznášely na vlně nadšení. Pětice songů až po “Applicant / Supplicant” (včetně) mě díky neskutečné přímočarosti, hutné atmosféře a k nahrávce bezvadně pasujícímu zvuku královsky bavila. Kytary i bicí hodně vpředu, kopáky konečně kopou – nelechtají a je úplně jedno, že většinou nejde o žádné dvojšlapkové salvy.

Ano, to celé zní dozajista moc pěkně, jenomže je tu jeden stěží zanedbatelný háček. Nacházíme se to totiž někde v polovině stopáže a slova se ujímá čtvrthodinové finále “Orphan”, které se na desce zjevuje jakoby z jiného světa. Rychlé tempo ani tah na bránu si s touto skladbou příliš netykají a vynecháme-li zvuk, zbývá “pouze” atmosféra, která se brodí někde v post-metalových vodách a bohužel také o třídu níže. Skladba to je víceméně stále obstojná, ale v rámci celku je nejen emociální, ale taktéž kvalitativní skok výrazný. Prvních 10 minut je v podání “Orphan” opravdové tápání a až po uplynulé desetiminutovce se začíná pocit nepatrně vylepšovat. I ten ale má do silného začátku “Setter of Unseen Snares” stále hodně daleko. A když už se po větším počtu poslechů přeci jen začíná v případě “Orphan” blýskat na lepší časy, do kýblu jde pro změnu úvodní pětice, jež nedisponuje takovou trvanlivostí.

Mluvíme tedy v případě nových Caïna mluvit o promarněném potenciálu? Nepochybně. Rozdíl v náročnosti kladené na posluchače je mezi oběma polovinami natolik markantní, že je nemožné si “Setter of Unseen Snares” od začátku do konce naplno vychutnat. Při prvních posleších budete patnáct minut v sedmém nebi, naopak další čtvrthodinovku dojde k zoufalému vzpouzení, pakliže vůbec necháte tóny “Orphan” doznít. A když se už po několika dnech v závěrečném “sirotkovi” (ten název opravdu není náhodný) alespoň částečně najdete, překvapivá síla první poloviny je ta tam. Příště fakt raději dvě další EP…