Země: Česká republika Žánr: folk metal Datum vydání: 18.8.2012 Label: selfrelease Tracklist: 01. Bitva 02. Hej, Slovane! 03. Koloběh Luny Hodnocení: 1/10 Odkazy: facebook / bandzone

Chernobor je nová mladá folk metalová kapela z Prahy, která relativně nedávno vydala svůj první demosnímek s názvem “Koloběh Luny”. Původně jsem chtěl začít recenzi slovy, že vlastně ani nevím, co mě přimělo si tento počin vzít na recenzi, ale problém je, že to vím – dostal jsem jednoduše chuť na článek, v němž bych mohl uplatnit tuny hovězího humoru, infantilních hlášek, užít si strefování se do kapely a radostně si pod rouškou takzvaně anonymního internetu nekonečně z někoho utahovat. Jak známo, k těmto činnostem se nejlépe hodí nahrávky skrz naskrz špatné (logicky, člověk asi těžko bude veřejně potápět něco, co se mu líbí), což “Koloběh Luny” splňuje až nepříjemně moc. Nakonec sice zvítězilo rozhodnutí pojmout recenzi v relativně solidnějším duchu (na naše nepříliš profesionální poměry, samozřejmě), ale ani tak nemusíte čekat, že by se mladíkům z Chernobor dostalo nějaké pozitivní kritiky.

Dobrá tedy, začněme… v čem je vlastně problém, že je “Koloběh Luny” tak špatné? Především v tom, že celá ta muzika je úplně mimo a vůbec neladí, každý nástroj si hraje, co chce, dohromady vše zní naprosto chaoticky, nesourodě a při vší úctě naprosto blbě. Já osobně proti disharmonii v hudbě nic nemám, naopak ji mám v některých případech velmi rád, ale musí to být případy, kdy to tak hudebníci hrají opravdu vědomě a s nějakým účelem; zde se jedná možná tak o neschopnost nebo velice zarážející diletantství… možná i o kombinaci obojího. Každopádně jsou výsledné písně na poslech doslova nepříjemné a rozladěnost všech nástrojů (kterých je přehršel – to je přece folk!) a zpěvů (hlavně těch extrémních) neskutečně tahá za uši, což je u folk metalu, který se evidentně snaží být chytlavý, hodně zásadní problém. Počin je navíc na demo vybaven docela solidním zvukem, jenž ovšem paradoxně Chernobor tluče další hřebík do rakve, která je už tak silně přitlučená zoufalou hudební náplní, protože právě díky němu mnohem více vynikne, jak moc špatně a jak moc mimo je to celé zahrané. Bicí znějí jako okopávání brambor, ne jako hra na bicí; kytara je naprosto nudná a nezajímavá, ovšem s výjimkou pomalejších rádoby atmosférických vyhrávek, které jsou těžce retardované; folkové nástroje mají opět stejný problém jako ony vyhrávky a vlastně jako komplet celé demo – znějí nějak úplně “vedle”, není tam žádná harmonie nebo melodie, spíše jen jejich parodie. A zpěv? Inu, řev je nezajímavý a spíše otravný, čistý zpěv, který sem tam probleskne, nabízí to jediné, za co si Chernobor nezaslouží vystřelit na měsíc… ale to je s prominutím trochu málo.

Celá věc mi přijde o to vtipnější, že Chernobor sami o sobě prohlašují, že ve své tvorbě uplatňují znalosti hudební teorie. To zní sice hezky, ale ve světle toho, že si ani neumí pořádně naladit nástroje, to vyznívá poněkud úsměvně. A nutno říct, že je to spíše úsměv v podobě hodně jízlivého úšklebku… který má ostatně člověk na tváři v průběhu poslechu z vícera důvodů. Těžko říct, co přimělo Chernobor k tomu, aby něco takového vypouštěli mezi lidi, snad snaha mít venku nějaký rádoby počin stůj co stůj za každou cenu nebo (v tom horším případě) zoufalý nedostatek jakékoliv sebekritiky a sebereflexe, nicméně “Koloběh Luny” zní spíše jako splácanina stvořená přiopitými dětmi předškolního věku, ne začínající skupinou s nějakými ambicemi. Ať už však Chernobor s tímto demosnímkem měli jakékoliv záměry, měli si jeho vypuštění lépe rozmyslet, jelikož jejich kapelu představuje v dosti nelichotivé podobě a mnoho lidí od nějakého poslechu případných dalších počinů automaticky odradí. Mám-li mluvit sám za sebe, po té mizérii, jakou nabízí necelých 14 minut “Koloběhu Luny”, jsem neměl jinou možnost, než si Chernobor ve své paměti zařadit do šuplíčku “extrémně špatné”… a upřímně se kapela bude muset v budoucnu muset hodně snažit, abych ji přeřadil jinam.

Další záležitostí, jež člověku prostě musí při poslechu vrtat hlavou, je, nakolik je počínání Chernobor opravdu upřímné a nakolik je jejich folk metalové snažení pouhou snahou svézt se na stále ještě neutuchajícím žánrovém trendu. Jak jsem si uvědomil, právě upřímnost a důvěryhodnost se pro mne v tomto stylu stala jedním z klíčových měřítek, ale co se týče Chernobor, rozhodně si nejsem jistý, zdali jim věřit, že je jejich opěvování minulosti opravdu upřímným vyjádřením, nikoliv pouze nutností, protože “si to ten folk žádá”. Jedna rádoby prďácká fotka v lese a jedna potetovaná ruka vrchního kapelníka mě tedy nepřesvědčily ani náhodou, texty plné předvídatelného klišé už vůbec ne. Do hlavy jim samozřejmě nevidím, tudíž těžko soudit, ale navenek jim bohužel příliš nevěřím…

Nyní už však k samotným skladbám. Úvodní “Bitva” je zcela jednoznačně nejhorší, jakýkoliv náznak melodie zní jako naprosté zoufalství, jak již bylo zmíněno výše, vůbec to spolu neladí, jako by každý nástroj hrál něco úplně jiného v úplně jiné tónině a nejspíš i v úplně jiné dimenzi, všechno mimo. Víte, já nejsem kdovíjaký hudební odborník, takže obecně kolikrát nějaké přehmaty nepostřehnu, nicméně zde je to provedení natolik mizerné, že to musí iritovat i člověka, jenž má v uších nasráno. Druhá “Hej, Slovane!” v tomto ohledu není o nic lepší a třeba její začátek je opravdu strašný. Nicméně tato skladba pořád nabízí to jediné, co je na “Koloběhu Luny” k pochvale – dvě linky čistého zpěvu, o nichž se jako o jediných momentech z celého demíčka dá prohlásit, že zní relativně příjemně, zvláště oproti velmi nezáživnému a nudnému (nechceme-li říct přímo špatnému) řevu. Mám ovšem na mysli pouze zpěv, protože hudební podklad stále lítá všude možně, jen ne v nějaké poslouchatelné formě. Poslední titulka “Koloběh Luny” je – překvapivě – opět špatná, byť stále ne tolik jako “Bitva”, přesto mi věřte, že takový poslech na sluchátkách je pořád obrovským utrpením. Navíc fakt, že si Chernobor troufli na více jak sedmiminutový čas, je při jejich schopnostech dost velká odvaha… že délka není vůbec opodstatněná, to snad ani dodávat nemusím.

Jistě někoho napadne, že bych mohl být trochu shovívavý, protože jsou Chernobor mladá kapela a “Koloběh Luny” je jejich prvním počinem, vždyť nikdo učený z nebe nespadl. Oukej, to beru, od prvního dema nezkušených hudebníků samozřejmě neočekávám nějaký dech beroucí opus, který by smetl vše okolo, rozhodně na takovou nahrávku neuplatňuji nároky, které mám na velkou zahraniční skupinu s mnoha alby na kontě, ale problém tkví v tom, že ať přivírám oči, jak chci, prostě z té hudební žumpy nemohu vyhrabat v podstatě nic, co by stálo za to, abych opravdu shovívavý byl a prohlásil, že nějaký potenciál tu cítit je. Já jsem totiž bohužel žádný nenašel, našel jsem pouze počin tak špatný, že jsem to dlouho neslyšel. Opravdu mi to nedělá dobře Chernobor takto veřejně potápět (rozhodně ne tak, jak jsem si před měsícem sliboval, když jsem si recenzi naplánoval) a rozhodně nemám potřebu si na mladé skupině léčit komplexy, ale tím, co hudebníci natočili, si o vznik podobných článků přímo koledují. Na jednu stranu mě docela mrzí, že zrovna já musím být ten zlý, kdo Chernobor takhle odstřelí, ale na druhou mě jímá hrůza, když vidím pochvalné komentáře na Facebooku kapely. Čím více ovšem budou internetoví rádoby posluchači skupinu plácat po zádech, že jí to šlape, tím více si Chernobor budou myslet, že tomu tak vážně je a že vlastně hrají dobře, i když nic by nemohlo být vzdálenější pravdě – a to prosím NENÍ subjektivní hodnocení.

“Koloběh Luny” považuji za velký omyl, který neměl vzniknout… nebo přinejmenším neměl být vypuštěn na veřejnost. Jeho kvalita je totiž extrémně tristní i na poměry debutujících kapel a amatérských dem. Zcela upřímně říkám, že jsem počin poslouchal opravdu mnohokrát a zkoušel v něm doslova hledat alespoň něco, co bych mohl vyloženě pochválit, avšak vzhledem k faktu, že od prvního setkání do posledního poslechu, který probíhá při dopisování těchto řádků, byl pro mne jeden každý z nich zážitkem srovnatelným se středověkou inkviziční torturou, nemohu prostě dát nic lepšího než to nejhorší hodnocení, jaké je vůbec možné.

Ptáte se, co bych Chernobor poradil, pokud by na to přišlo? Věc zcela zásadní – zavřít se do zkušebny a cvičit, cvičit a ještě jednou cvičit, sehrávat se, ne honem rychle něco vydávat a cpát se na pódium, protože s tímhle přístupem si akorát utrží ostudu… což už se s demem “Koloběh Luny” bohužel částečně stalo. Dále naučit se své nástroje lépe ovládat, především si je umět naladit; obrnit se soudností a neřídit se stylem, že jakýkoliv hudební nápad, který člověk dostane, je dobrý nápad. A v neposlední řadě, když je tohle splněno, dát svou tvorbu před nějakým zveřejňováním dát ohodnotit někomu nestrannému, kdo ji dokáže rozumně zkritizovat (ať už pozitivně či negativně), a vzít v potaz jeho připomínky; hlavně nedávat muziku hodnotit svým přítelkyním a rodičům, protože ti vždycky řeknou, že je to super. Možná si řeknete, že mně se to kecá; já samozřejmě vím (a to i z vlastní zkušenosti), že to není prdel udělat opravdu dobrou hudbu a že je to mnohdy dřina, ale pokud chtějí být Chernobor (a mladé kapely obecně) dobří, zadarmo to není. Pokud si někdo myslí, že je to zbytečné, nebo se mu do toho nechce, protože je přesvědčen, že bude veledíla z rukávu, věřte mi, že to nemá cenu… posluchačům tím ušetří traumatický zážitek, sobě ostudu a mně práci s podobnými nelichotivými recenzemi…