Chthonic - Bú-Tik

Chthonic – Bú-Tik

Chthonic - Bú-Tik
Země: Taiwan
Žánr: melodic black metal
Datum vydání: 31.5.2013
Label: Spinefarm Records / Ciongzo Idea

Tracklist:
01. Arising Armament
02. Supreme Pain for the Tyrant
03. Sail into the Sunset’s Fire
04. Next Republic
05. Rage of My Sword
06. Between Silence and Death
07. Resurrection Pyre
08. Set Fire to the Island
09. Defenders of Bú-Tik Palace
10. Undying Rearmament

Hodnocení:
H. – 6/10
Skvrn – 8/10

Průměrné hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

První pohled (H.):

Všiml jsem si, že asijské melodic black metalové komando Chthonic vnímám poměrně zvláštně. Vždycky, když kapela vydá desku, tak si to poslechnu a vážně se mi to líbí, nějakou dobu s tím strávím, ale postupem času můj zájem o tuto asi nejznámější metalovou formaci z Taiwanu docela opadne a vydání další nahrávky moc neprožívám. Když to ale pak vyjde, tak tomu ten poslech zkusím dát a zase mě to vždycky chytne. Vše nasvědčovalo tomu, že se do puntíku stejný scénář bude opakovat i v případě letošní novinky “Bú-Tik” – na vydání předcházejícího “Takasago Army” jsem se nijak zvlášť netřásl, ale když jsem to nakonec zkusil, začalo mě to album opravdu bavit, možná i do té míry, že bych jej snad mohl prohlásit za doposud nejlepší počin skupiny (i když, to nejspíš přeháním, ono tam je vlastně ještě “Relentless Recurrence”…), později jsem od něj zase tak trochu odešel a opět jsem ohledně “Bú-Tik” zrovna nehořel nedočkavostí. Pak ale deska konečně dorazila, vrazil jsem ji do přehrávače… a najednou nic…

Neumím si dost dobře vysvětlit, čím to je, ale z nějakého důvodu je “Bú-Tik” snad prvním albem Chthonic, jež mě prostě nebaví (vlastně abych nekecal, první dvě desky “Where the Ancestors’ Souls Gathered” a “9th Empyrean” jsem snad nikdy neslyšel, tak u těch nemůžu soudit). Nejsem si jistý, jestli je to opravdu nepříliš valnou kvalitou materiálu, který tentokrát Chthonic dali dohromady, nebo je třeba na vině proměna mého vkusu, který přece jenom tak úplně nestojí na místě, zatímco kapela se už od “Seediq Baale” nějak přehnaně nevyvíjí. Uznávám, že i tohle je samozřejmě možné, protože na jednu stranu je na “Bú-Tik” objektivní optikou vše v pořádku a z veškerých typických elementů své tvorby Chthonic opět namíchali exoticky black metalový koktejl, který by papírově měl opět bavit, nicméně se tak v mém osobním případě neděje. Když to ovšem vezmeme i z druhého pohledu, právě vzhledem k vzniklé situaci jsem si zkoušel pouštět starší počiny a všechny mě pořád bavily, takže asi jen těžko můžu říct, že za to může změna hudebních preferencí, v jejichž rámci už pro Chthonic není místo. Pojďme to ale vzít od začátku…

Nahrávku otvírá intro s názvem “Arising Armament”, které je úplně v pohodě a zní přesně tak, jak byste od metalové skupiny z Taiwanu asi očekávali. Poté se rozjede první regulérní song “Supreme Pain for the Tyrant”, který – a tak mě napadá, že možná právě v tom bude ten problém – veskrze ukazuje všechno, co se bude dít v nadcházejících téměř 40 minutách. Chthonic klasicky předvádějí velice příjemně poslouchatelnou kombinaci black metalu s trochou death metalu, která je natolik melodická, aby byla chytlavá a bez problému zkousnutelná i pro příznivce klasičtějších druhů metalu, ale zase ne tolik, aby se jednalo o nějakou přeplácanou kýčovitou blbost. Nechybí samozřejmě již dávno charakteristický orientální nádech, prezentovaný především místními dvoustrunnými “houslemi” erhu, jež obstarává jinak také zpěvák Freddy Lim, svůj podíl však bezesporu mají také poměrně hojně užívané klávesy, byť ne takovým způsobem, aby to člověka otravovalo, jak se občas stává, což je rozhodně klad. Klasicky výborná je práce kytaristy Jesse Liu, jehož jsem dříve v sestavě Chthonic trochu přehlížel vedle těch prvků, které člověka bouchnou přes nos jako první, tedy zpěvu a oněch exotických melodií, ale konkrétně na “Bú-Tik” mi přijde, že jestli něco ty skladby táhne aspoň trochu dopředu, je to právě on se svými riffy.

Že vám to takhle zní jako muzika úplně v pohodě? Jasně, určitě bych s vámi souhlasil, protože formálně je opravdu všechno na svém místě, akorát bych v případě “Bú-Tik” viděl tři nedostatky a všechny již byly nepřímo naznačeny výše, přičemž první dva jdou spolu ruku v ruce. Za prvé je to fakt, že Chthonic tento recept aplikují s výjimkou intra a outra po celou hrací dobu, což nakonec nedokázala smazat ani docela střízlivá stopáž. Za druhé je to fakt, že nejenže tento recept Chthonic praktikují na celém “Bú-Tik”, ale rovnou i na několika albech za sebou – jak již bylo řečeno, jejich tvorba je v jádru neměnná v podstatě již od “Seediq Baale”, což je rok 2005, neklame-li mne paměť, a už se to trochu začíná zajídat. Jistou roli v tom hraje také to, že na předcházejících deskách dokázali Chthonic vždy přijít s nějakým jasným hitem, jenž na sebe dokázal strhnout pozornost, případně skomírající zábavu při poslechu zase nakopnout a co do dojmu s sebou vytáhnout nahoru i některé písně, které třeba tak skvělé nebyly. Na “Takasago Army” to byly “Takao” nebo “Broken Jade”, na “Mirror of Retribution” zase excelentní nakopávačka “Forty-Nine Theurgy Chains”. Jenže na “Bú-Tik” žádný takový song, jenž by tu desku táhnul kupředu, prostě není, všechny písničky – přestože ve své podstatě není vyloženě špatná ani jedna z nich – do sebe trochu splývají. Možná když trochu přimhouřím oči, mohla by na tuto pozici aspirovat osmá “Set Fire to the Island”, v níž se opravdu povedla linka s čistším zpěvem, nebo třetí “Sail into the Sunset’s Fire”, jejíž některé pasáže také rozhodně nejsou marné. Jenže když se nad tím zamyslím, ona tam vlastně marná není ani jedna písnička, akorát jde o to, že už mě to prostě nebere tolik jako u minulých alb, jednoduše to už tak nešlape – a právě to je tím třetím nedostatkem “Bú-Tik”, přičemž právě ten je nejspíš ten nejmarkantnější.

Upřímně, nechci zase vzbudit dojem, že by Chthonic pustili ven nějakou sračku, protože tak tomu rozhodně není. Znova opakuji, že v jádru je “Bú-Tik” vlastně hodně slušná deska, a lidem, kteří doposud s tvorbou Chthonic nepřišli moc do styku, to může zachutnat opravdu hodně, jak ostatně dokazuje hodnocení kolegy pode mnou, já osobně se však i přes nesporné objektivní kvality, zajímavý obal nebo fakt, že mi je tahle kapela pořád dost sympatická, nemohu tak trochu zbavit pocitu, že jde o mírné zklamání. Možná, že kdyby si sličná slečna baskytaristka byla ochotná přijet trochu zalaškovat, tak bychom se na vyšší známce nějak dohodli, ale čistě za muziku tentokrát nemohu vytáhnout víc jak šest bodů, sorry…


Druhý pohled (Skvrn):

Ačkoli jsem na konto Chthonic slyšel nejednu pochvalnou ódu, s jejich tvorbou jsem se do vydání nové desky víceméně neseznámil. A podle ohlasů je opravdu škoda, že loňské album “Takasago Army” jsem si pustil snad jen jednou a je to už navíc poměrně dlouhá doba. Starší tvorbu Chthonic tedy vůbec neznám, a tudíž můžu hodnotit jako úplně nový fanoušek, který nad novou tvorbou nebrblá, že už to není ono a že bejvávalo líp. A i když se zrovna nepovažuji za zarytého fanouška Cradle of Filth, ke kterým jsou tito Taiwanci často připodobňováni, tušil jsem, že se mi jejich tvorba bude líbit.

Hudbu na “Bú-Tik” bych definoval jako svěží melodicky black / death metalovou metelici smíchanou s hudbou čínského folklóru. Přesně takhle si představuji moderní metal (všimli jste si také, že tohle spojení dneska hodně frčí?), kombinovaný se starodávnými melodiemi staré Asie. Přestože jsou si všechny písně celkem podobné a žádná se příliš nevymyká, jsou taženy tak silným refrénem, že je mi to prostě ukradené. Každá píseň je potenciální hit, vokál Freddyho Lima mně perfektně sedl. A i když je “Bú-Tik” vrstevnaté a bohaté album, o přeplácanosti bych nemluvil, všechny ty obohacující prvky jsou totiž podávány v rámci únosnosti. Je vidět, že asijské zvyklosti má tahle pětice v krvi a dokáže je přenést i na své posluchačstvo. Škoda jen kratší stopáže a absence nějaké zásadní skladby, která by pocit z desky ještě vyšperkovala. Lepších osm z deseti…


12 komentářů u „Chthonic – Bú-Tik“

  1. Je pravda,že všechno co je na Bu-Tik už bylo v nějaké formě na Takasago Army a Mirror of Retribution..Tím nechci říct,že by kapela vykrádala sama sebe,ale spíš se nikam neposunula a vsadila na jistotu.Dá se to velmi dobře poslouchat,album je hodně jednolité,drží pohromadě,prostě dobrá melody/black/deathová práce.

    Rozhodně kvalita,žádná srágora,ale do kolen,jako předchozí dvě alba to úplně nesrazí.I takové sázky na jistotu mají své místo…

    Hodnocení alb Chthonic:

    When The Ancestor Souls… 7/10
    9th Empyrean 9/10
    Relentless Reccurence 7/10
    Seediq Bale 8/10
    Mirror of Retribution 9,5/10
    Takasago Army 10/10
    Bú-Tik 8,5/10

    Jinak jsem fanoušek Chthonic už od roku 2004,mám jejich tvorbu zkrz naskrz poslechlou,30.11. jdu na koncert na Chmelnici,mám doma tři trička poslaná až z Taiwanu,ale přesto snažím se být objektivní.. :-D :-D

  2. Jsem myslel, že 30.11. se jde hlavně na Satyricon :-D Ale možná tam taky budu :)

    Jinak já mám Chthonic docela rád, určitě je to dobrá muzika, ale přijdou mi moc přeceňovaní. Já osobně od nich nejradši asi Relentless Recurrence… ne že by bylo vyloženě nejlepší, ale prostě jsem ho slyšel jako první :) Takasago Army i Mirror of Retribution jsou rozhodně dobrý věci, ale to nový mi prostě tak moc nesedlo… možná to bude i tím, co přesně říkáš, že je to moc velká sázka na jistotu :)

    Mimochodem, od recenze jsem to album neslyšel, a když tak o tom přemýšlím, ani nemám nějakou velkou chuť to měnit, že bych si to vyloženě pustil sám od sebe…

  3. Já už jsem Satyricon viděl dvakrát, a ani jednou mě úplně neuspokojili(setlist plný alba které nemusím-Now Diabolical,nic moc zvuk,sterilní projev Satyra..),takže jsem o týhle akci ani neuvažoval,dokud se tam neobjevili Chthonic.

    Ti jsou totiž spolu s Cradle Of Filh a Rotting Christ moje srdcovka:DD.A asi je to vidět i na to jak sem hodnotil ty alba:))).
    Jj přijď ,jen ať je zájem:DDD
    Protože pak to možná dají někam jinam,pryč z té špinavé díry na Chmelnici….Tam se zvuku fakt bojim už dopředu,že Chthonic prostě zvukově zabijou a na Satyricon je to nedůstojnej kumbál.

    Nehledě na to jakej to bude v tý malý díře nával,fronty,hic,smrad,atd…:DDD

    Myslím,že Retro,nebo Meet Factory by bylo o dost lepší…

  4. Na tý Chmelnici je tak nízký a kontaktní podium,že se bojím aby nějaký nakalený existence nechtěli začít provádět gang bang na baskytaritce Doris:DDDDDDDDDDD

  5. Já o tom uvažuju, ale nevím, jak na tom budu s prachama… Satyricon jsem taky viděl už několikrát (a pokaždý se mi jen tak mimochodem líbili :) přijdou mi jako kapela, která to živě vyloženě umí), Chthonic sice ještě zatím ne a rád bych, ale asi bych to přežil, kdyby ne (to mě spíš štve, že jsem na nich nebyl tenkrát jak tu hráli s Marduk, kdy mě bavili víc… rok 2006, 2007 nebo tak nějak, už si nepamatuju přesně), nicméně stěžejní je pro mě v listopadu Nick Cave, takže na tohle půjdu jen když zbudou love :)

    Osobně mi Chmelnice taky přijde na Satyricon malá, ale na druhou, hráli už i ve Futuru (a ne zas až tak dávno), který je cca stejně velký. Ale na menší kapely je ten klub v poho; od doby, co to předělali, jsem tam se zvukem snad nikdy neměl vyloženě problém… to třeba kumbál Exit-us, kde je taky akce za akcí, mi se soundem přijde o dost horší…

    Ovšem nějaký prasárničky s tou jejich basačkou by bejt mohly… jestli tam nebudu, tak to hlavně aspoň někdo natáčejte :-D

  6. Jojo,tak když už něco s basistkou tak až po koncíku,nejdřív trochu pořádný muziky:DDD

    Jinak já mám Satyricon hodně rád studiově jejich starší desky,a baví mě i ta old school aktuální novinka,ale Diablocal a Age Of Nero mi neseděly a zrovna sem je viděl v době kdy byly tyhle placky aktuální:)

    Jj Chthonic byli v Brně s Marduk a Unleashed někdy v roce 2007,to jsem nebydlel v Praze ,ale v jižních čechách a bylo mi 17,tak sem neměl šanci dostat se do Brna:DD
    Prý to nebylo nic moc 5 skladeb většinou z Mirror Of Retribution,měli naprd zvuk..

    Teď se fakt těším.
    Tak snad to nebude taková hrůza,u Finntroll co tam teď hráli jsou rekce různý,nekdo říká zvuk dobrý,někdo říká že přeřvaný(to je v malým klubu vždycky děs,z Nile v r.2008 ve Futuru mě bolí uši dodnes,to bylo snad 130dB:DD)..
    Každopádně těším se maximálně:)

  7. Tenkrát na Nile ve Futuru jsem byl taky… ale byl jsem tam dost nalámanej, tak jsem zvuk moc neřešil :D Staral jsem se jen o tom, abych v první řadě co nejzuřivěji máchal palicí… jo to byly časy :D

    Ale tak ten zvuk je hodně individuální záležitost… není to jen o tom, kdo si kam stoupne, ale i o tom člověku, je třeba rozdíl, jestli ten sound posuzuje člověk s hudebním sluchem nebo někdo, kdo má v uších lidově řečeno nasráno. Je pravda, že já osobně jsem v tom zvuku na koncertech docela tolerantní, dokud to není vyloženě hluková koule nebo extrémně přepálená hlasitost, tak to mi přijde relativně oukej…

    Jinak k těm Satyricon… zrovna Now, Diaobolical mi přijde fakt super, moje nejoblíbenější deska od nich po roce 2000. The Age of Nero se mi navzdory tomu, že je všeobecně považovaná za slabší, taky líbí :) Ale je to pěkný, jak tu muziku každej vnímá a vidí jinak, to se mi na ní fakt líbí…

  8. Já jsem taky docela tolerantní,nehledám mouchy u zvuku,ale jelikož piju maximálně jedno nebo dvě piva na koncertě,tak ten zvuk vnímám pokaždý a tehdy na Nile sem měl asi vypít víc:DDD

    To byl takovej kravál,že mi týden ještě pískalo v uších a frajer za mnou,to jsem viděl osobně,ten musel pryč tomu šla regulérně krev z ucha na to nezapomenu:D

    Vepředu to asi šlo z odposlechů líp,ale veprostřed to byl děs:D

    Jinak u Satyricon já nedám dopustit na Nemesis Divina a Rebela,a na Diabolical mi právě strašně chyběla ta atmosfera,to bylo tehdy hodně rozporuplný cd,někdo ho miloval,já si k tomu cestu nenašel,mě to přišlo jako takovej obyčejnej black’n’roll na první dobrou:D

    Ale potěšili mě tou bezejmenou novinkou teď ,to je old school až skoro sludge/doom rock a má to atmosféru:)

    Jj je to zajímavý,jak to každej slyšíme jinak.Každopádně ,že Satyricon jsou vůdčí kapelou žánru, co hodně udává směr v blacku a tak,o tom žádná:)

  9. Tak já na koncertech obvykle taky (moc) nepiju, ale znáš to, občas se to holt vymkne kontrole :) Ale je pravda, že co si tak matně vybavuju, tak jsem to slyšel víc z odposlechů než z beden, ale pořádně si to už nepamatuju… je to tak dlouho, že bych si to detailně nepamatoval, ani kdybych byl střízlivej :)

    Já mám od Satyricon rád v podstatě všechno. První tři desky jsou pro mě kult, Nemesis Divinu nevyjímaje, ta deska je skoro dokonalá, ale to ty dvě předchozí v podstatě taky… klasickej norskej black 90. let v tý nejúžasnějšív podobě, mrazivá atmosféra jako hovado, fakt mám ty fošny rád. Původní press Dark Medieval Times patří k nejstřeženějším kouskům mojí sbírky :)

    I následující tvorbu mám rád, hlavně se mi líbí, že Satyricon patřili k těm, co nestáli na místě a dokázali se z kdysi toho nejortodoxnějšího žánru pohnout hodně dopředu, což dodneška některý lidi nemůžou vydýchat. Fakt upřímně mám rád všechny jejich desky a každá je podle mě něčím specifická, ale je pravda, že Diabolical bylo ve svýho času přijatý hodně rozporuplně. Právě mně to sedlo, atmosféru v tom cítím, z mýho pohledu to album má svůj ksicht, a i když se navenek tváří jako primitivnost, tak to má v sobě… v jednoduchosti je síla, jak se říká, a tady vážně sedí :) Paradoxně ty singlovky jsou tam snad nejmíň dobrý… třeba taková The Rite of Our Cross nebo To the Mountains jsou podle mě doslova fenomenální kusy.

    Naopak první album Satyricon, který mě zklamalo, je až právě to nový… není špatný, ale pro mě zůstalo dost za očekáváním a zvlášť s tím humbukem, co se kolem toho nadělal, to trochu přehnali. Ale nějak podrobněji jsem všechny ty důvody plodil už v recenzi :)

  10. Jj tak humbuk je u těhle velkých kapel vždycky,no Satyr se bere hodně vážně,i to co dělá,takže je to nadnesené už dopředu.

    Na druhou stranu,zrovna Satyr si myslím,že si tu určitou nadnesenost může dovolit,přece jen hudba za něj mluví taky víc než dost:)

    Já to vidím asi takhle:
    Dark Medieval Times 7,5/10
    The Shadowthrone 8/10
    Nemesis Divina 10/10
    Rebel Extravaganza 11/10 :-)
    Volcano 8/10
    Now Diabolical 6,5/10
    Age Of Nero 7/10
    Satyricon 9/10

    Takže,jak to čteš,je vidět,že žádný album úplně neodsuzuju:-)
    Ano máš recht,že To The Mountains má pěknou atmosféru,ta je dobrá,to sem si říkál,kéž by takhle zněla pro mě celá ta deska.:-)
    Protože upřímně věci jako KING,nebo Commando mě fakt moc nesedí…:)

    PS:Ono to vypadá divně,že říkám nemám rád a pak dám 6,5-7 bodů,jak říkám,Now Diablolical je dobrý v rámci scény ale v rámci Satyricon je to průměr :-D

  11. Tak když jinak nedáš, tak já taky :-D

    Dark Medieval Times – 9/10
    The Shadowthrone – 8,5/10
    Nemesis Divina – 10/10
    Rebel Extravaganza – 8/10
    Volcano – 7,5/10
    Now, Diabolical – 8,5/10
    The Age of Nero – 7/10
    Satyricon – 6/10

    Aspoň na Nemesis Divina a The Age of Nero se bezezbytku shodneme :) Naopak Satyricon a Now, Diabolical máme v podstatě úplně obráceně :D

    Mimochodem… teď jsem si kvůli tobě pustil Now, Diabolical a ta deska má prostě švih. KING je tam vyloženě nejslabší song, ale druhá polovina alba má obrovskou sílu, od čtvrtýho songu dál to pro mě nemá chybu :)

  12. Hele já jsem si to pustil taky.DDDDDDDDDDDDDDDDDD Asi před půl hodinou:DDTo je sranda..:-)

    A máš pravdu,druhá půlka má fakt dobrý pasáže,nejlepší asi To The Mountains a That Darkness Shall be Eternall,tam je ta atmoška,co mi v první půlce tak schází..)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.