 |
|
Země: Finsko Tracklist: Hrací doba: 42:59 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Cosmic Church patří k formacím, u nichž se mi velmi zamlouvá vizuální stránka. Na mysli tím mám především éru předchozího alba „Ylistys“ z roku 2013, jeho obal i přidružené fotografie. Na nich je lídr a jediný člen Luxixul Sumering Auter v krvavě rudé kutně v zasněžené krajině. Jednoduché, a přitom působivé. Vkusné a nepřepálené, a přitom ctící estetiku a myšlenkové proudy žánru. Což je obzvláště u něčeho jako black metal velmi důležité, možná důležitější, než si mnozí myslí.
Jakkoliv mi stylizace „Ylistys“ přijde o kousek silnější, podobně pozitivně nakonec mohu hovořit i o vizuálu letošního počinu „Täyttymys“. Na něm se vrací rudá kutna (ostatně ne poprvé, viz třeba minialbum „Vigilia“ z roku 2015), tentokrát ovšem v lese či nějaké bažině. Opět to každopádně vypadá skvěle. Nicméně se zdá, že naposled, jelikož činnost Cosmic Church byla ukončena již v loňském roce a „Täyttymys“ tedy vyšlo až „posmrtně“. Jako labutí píseň funguje obstojně a Cosmic Church se jeho prostřednictvím loučí se ctí, přesto se nemohu ubránit pocitu, že „Ylistys“ se mi zamlouvalo o trochu víc.
Samozřejmě netvrdím, že je „Täyttymys“ nějaká kokotina, pořád jde o důstojnou práci. „Ylistys“ nicméně bylo o něco pravověrnější a zvukově špinavější, což mi při mém současném posluchačském rozpoložení vyhovuje více. A to platí i navzdory skutečnosti, že ani „Ylistys“ nebyla nějaká raw vichřice, melodií tam pořád bylo víc než dost. Tento aspekt tvorby Cosmic Church je nicméně na „Täyttymys“ ještě znatelnější a víc vytažený do popředí.
Dokonce si i myslím, že by v případě novinky nebylo tak přehnané již mluvit o melodickém black metalu. Ostatně jsou na „Täyttymys“ místy cítit znatelné vlivy severského melodického black metalu z poloviny devadesátých let minulého století. Třeba se nejedná o přímou inspiraci a podobnosti bylo docíleno nevědomky či náhodou, což ovšem nic nemění na tom, že třeba v devítiminutové „Vangittu“ jsou ty analogie evidentní.
Když už jsem pustil do srovnávání „Täyttymys“ a „Ylistys“, nemohu si směrem k letošní nahrávce odpustit ještě jednu výtku. Na jejím předchůdci mi přišel songwriting vytříbenější, atmosféra hlubší a vrcholné nápady desky působivější. Na novince jsem třeba nenašel skladbu síly „Luon perustani sinun kallioosi“, navzdory příklonu k větší melodičnosti jsem také nenašel motiv, jenž by mě bavil takovým způsobem jako třeba jeden v „Näkyjä indigolähteeltä“.
Kritiky už nicméně bylo dost, protože vyložený pojeb si „Täyttymys“ nezaslouží. Vůbec to totiž není špatné album a prakticky všechny neduhy neplynou z nekvalit aktuálního počinu, nýbrž z vyšších kvalit „Ylistys“. Zkusím-li se však podívat na letošní počin samostatně, vidím dobře odvedenou práci. Ostatně, už výše jsem prohlásil, že „Täyttymys“ považuji za důstojnou tečku za tvorbou Cosmic Church, což bych samozřejmě netvrdil, kdybych si to nemyslel.
Pořád tu je uspokojivé množství povedených pasáží a některé motivy v hlavě uvíznou docela bezproblémově, aniž by se musely uchylovat k pomocným berličkám jako třeba vlezlost. I to nakonec může být důkazem toho, že za Cosmic Church se nějaký talent skrýval. Z konkrétních stop bych možná trochu paradoxně vyzdvihl mezihry (nebo jen krátké písně?) „Huuto“ a „Alttari“, jejichž náladotvornost překonává mnohé momenty delších kusů. Celkově každopádně v pohodě album, ačkoliv k „Ylistys“ se budu vracet radši.
Podobné články
13.5.2016 Behexen – The Poisonous Path Recenze
25.2.2018 Alghazanth – Eight Coffin Nails Recenze
24.2.2018 Horna – Kuolleiden kuu Minirecenze
4.7.2017 Goatmoon – Stella Polaris Recenze
5.6.2017 Celestial Grave – Pvtrefactio Minirecenze
15.10.2016 Antimateria – Valo aikojen takaa Recenze
Hehe, já jsem si myslela, že je to album o Červené karkulce a díky růžové mlze trochu ve stylu Společenstva vlků a H. se tu může z vizuálu podělat. Jako ne že by to nemělo své kouzlo,ale vkusné ve stylu BM??…no pokud má někdo hodně rád i gotiku, lolita styl a takové ty věci, tak určitě.:D
Abych ještě vysvětlila, co mi připomíná tu lolitu, tak je to ten plášť, který vypadá, jako že je vyrobený z umělého mačkaného sametu, což je dost hnusný i na závěs, ale používá se to dost jako pláštíky přes kostýmky.
Perfektní byl obal k “Ylistys”. Tady už to moc přestylizovali, ale furt se na to koukat docela dá.
BTW, rýpanec do H. cenim, když je pro něj jinak všechno “gay” :D
Vzhledem k tomu, že dotyčné se nelíbí nikdy nic a z prudění v místních komentářích si udělala svoje hobby, tak tyhle „rýpance“ nijak nebolí :D
No, trošku pochybuju, že tebe by bolel rýpanec od kohokoli (nebo že bys to dal najevo) a promiň, že nejsem sluníčková.
No jako ten obal je z tohoto alba asi to nejlepší. BM není jen warpaint a drsné pózy, popřípadě temné fotky lesů, lebky a další rádoby temné pozérské sračky.
shorturl.at/iqvA7
Mně ten vizuál furt přijde dobrej.
Je dobrej.
Jo, mačkanej samet je fakt pro drsný hochy a růžovej kouř taky, stejně jako přepálený filtr, ale dík za poučení, že vlastně všechno, co mají lidí spojené s BM, BM není, ale pozérské a tohle je to pravé BM, já jsem vždycky chtěla kytaristovy zamíchat do bílé červenou, protože je barvoslepej, ale teď vím, že by se mu nikdo nesmál, protože by byl růžovej teprve skutečně trve. Dík
Je dobrej.
Neříkám, že je to hnusný, vlastně se mi to i celkem líbí, říkám, že je to black vizuál jak noha. Takový pro romantiky, takže gotik. Ale mějte si za blackovou třeba i diskokouli místo lustru v obýváku, když myslíte. A hlavně se v tom vzájemně utvrďte, že je to ten echt black.
Já nepsal, že to, co mají lidi spojené s BM, tak ve BM není. Já psal, že jen omezení lidé, velká část přihlouplých metalheads a lidé bez širšího vnímaní takhle škatulkují. Ano, jakási tradiční BM estetika a vizuál opravdu existuje, ale to neznamená, že mačkanej samet v mlze nemůže být black metal, protože to kurva být může a mnohem víc, než drsní hoši s warpaintem a roztaženýma půlkama někde v lese. Kupříkladu celý koncept a vizuál Velvet Cacoon je víc BM, než půlka norských kluků s palcáty a sekerami. Když se podíváš na fotky, které doprovází jejich tvorbu, tak ne, typický BM image to není a průměrný návštěvník Brutal Assaultu (jak inteligencí, tak hudebním rozhledem) by se tomu jistě vysmál. Koho to ale zajímá, že.
I za mě vizuální stránka týhle desky koresponduje s esencí BM. Pro někoho možná ne a přijde mu to přepálený – ok, může bejt. Každopádně, nikde jsem netvrdil, že to je „skutečně trve“ nebo „echt black“. Jen říkám, že to je vkusný, poměrně neotřelý a má to myšlenku. Kdyby tam byl pentagram na černym pozadí anebo 1BPP obal, tak zas nadáváš, že je to moc klišé.
Zlatý střed lze dohledat na coveru desky Nedstigning od Gjendød.
Dantez: tak to je úplně jiné kafe, tamto je to chladné a znepokojivé, tohle absolutně ne,
hvnrjn: Nejsem tak omezené, abych jako blackovou estetiku brala jen lebky a pentagramy a ano (H,), to bych zas měla za klišé, ale za BM klišé:, což neznamená, že se mi nic nelíbí:P, ale musí v tom vizuálu být něco temného, provokativního, depresivního, agresivního, atd,. Tohle takové není ani omylem. Je to pestré, divadelní, skoro až uklidňující Jako vizuál k BM to považuju za divné a proto mi ta tvá pochvala nepřipadá na místě.
BM může být i uklidňující. Mně není 16, abych se zabýval škatulkama a tím, jak má co vypadat. Chápu, jak to myslíš a chápu, že si to myslíš. Jen se ti snažím říct, že se pleteš a že tvé vnímaní estetiky BM očividně uvízlo v jakémsi všeobecně vnímaném standardu. Protože BM může být jak mlhavý les, lebka nebo pentagram, tak černobílá fotografie pastevce ovcí někde na kopci, pomačkaný červený samet v mlze nebo vybroušený fialový diamant položený na dubovém stole. Protože BM není jen ponurost a zlo, ale také majestátnost, krása a barvy. Tím bych to asi uzavřel.
jak se tu bavíte o tom vyobrazení, tak za mě je to jak vystřižená scéna z Krkonošských pohádek, “Kterak sojka podělala Krakonoše na Apríla a namíchala mu růžovou mlhu”.
Někdo to říct musí: dyť je to buzerantský až na půdu.
No toto! To to trv-alo! Je to samozřejmě úplně mimo. Nevkusný kýč, vyumělkované, směšné …