Země: Švédsko Žánr: black metal Datum vydání: 22.6.2018 Label: Season of Mist Underground Activists Tracklist: 01. The Cosmic Sphere Falls 02. Again 03. Undone 04. Tragedy of Pointless Games 05. Darkness Falls 06. Crimson 07. YHVH’s Shadow 08. White Noise Hrací doba: 42:18 Odkazy: facebook / bandcamp

Craft je kapela, jejíž muzice jsem nikdy nijak zvlášť nepropadl. Samozřejmě, že mám o téhle švédské formaci ponětí, ale to není žádné velké terno. Craft možná nejsou legenda a kult, za nějž by jeden vraždil, ale určitě se jedná o kapelu, která má svoje jméno, „něco málo“ už za ty roky vydala a mezi fans si vytvořila určitou pověst.

Jak ale říkám, já osobně jsem z Craft nikdy maggi v kostkách nesral. Vlastně jsem je ani nijak zásadně nezkoušel poslouchat, že bych si sednul na prdel a zkusil nějakou jejich fošnu natlačit do palice. Vždycky zůstalo u letmého poslechu, po němž jsem si řekl, že jako dobrý, ale motivaci s tímhle stavem věcí hnout někam kupředu jsem doposud nenašel.

Tím pádem jsem Craft ani nijak pečlivě nesledoval, tudíž mi to moc nepřišlo, že už je to sedm let, co tahle smečka vydala své minulé album „Void“. To jsem si srovnal až v momentě, kdy letos vyšla pátá řadovka „White Noise and Black Metal“, na níž mě prakticky okamžitě zaujal název i povedený přebal (ačkoliv bez loga a názvu alba by byl ještě povedenější). Nemyslete si však, že bych se díky tomu rozhodnul to nějak zásadně kousnout a konečně se do poslechu Craft sveřepěji pustit. Pravda je taková, že jsem úplně neplánoval „White Noise and Black Metal“ poslouchat. Ale jednoho v rachotě jsem zrovna přemýšlel, co si pustím za muziku k práci, když mi pan YouTube nabídnul tohle. Tak jsem to tam prostě jebnul a dobře jsem udělal.

„White Noise and Black Metal“ mě totiž už prakticky na první poslech zaujalo. Dost na to, abych věděl, že tohle chci slyšet víckrát a že tentokrát dám Craft vícero prostoru. Jak už tomu tak bývá u alb, která chytnou hned s prvním poslechem, trvanlivost není zrovna sloní a po nějaké (a ne zrovna extrémně dlouhé) době začal dojem z desky lehce uvadat. Než jsem ale došel do tohohle bodu, musím říct, že jsem si to docela užil. I z toho důvodu jsem se nakonec rozhodl zde „White Noise and Black Metal“ představit v recenzi.

Craft na novince hrají black metal tak akorát rozkročený mezi stravitelností a špinavostí. Trochu si říkám, že o něco blíže mají asi k tomu prvnímu zmiňovanému, ale to už může být relativní záležitost daná subjektivním úhlem pohledu. Jednotlivé songy každopádně nejsou nějaké nasypané vichřice, struktury skladeb jsou vcelku pestré, nemonotónní a skupina se nebojí ani melodií, viz třeba instrumentální „Crimson“. Přesto z „White Noise and Black Metal“ táhne jakýsi chlad a v dobrém slova smyslu odtažitost, přičemž obojí ještě podporuje Noxův jedovatý vokál.

Z konkrétních písní mě asi nejvíc zaujala druhá „Again“ se zajímavým „nasekaným“ ústředním motivem a třetí „Undone“, která se v jednu chvíli zlomí, jako kdyby vypadnul nějaký nástroj, přestože je evidentní, že jde o záměr. Jakkoliv to na první pohled zní trochu zvláštně a jakkoliv jde jen o pár vteřin, jedná se o jeden z momentů, který mi z poslechu „White Noise and Black Metal“ utkvěl v paměti nejvíce.

Obecně lze ale Craft pochválit za kvalitní songwriting, protože nějaký ten detail nebo dobrý motiv dokáže nabídnout prakticky každá skladba. Což obzvlášť vynikne při soustředěném poslechu, poněvadž nějaké jednoznačné hity „White Noise and Black Metal“ neobsahuje. A že jsem říkal, jak mě album zaujalo na první poslech? To způsobila spíš celková aura desky, což je však o poznání důstojnější důvod prvotního zaujetí než prvoplánovitost.

Jak už jsem zmínil, po nějaké době „White Noise and Black Metal“ začne trochu slábnout, ale i přesto za slyšení stojí. Přece jenom asi ne po každém albu bychom měli chtít trvanlivost na roky, to by pak člověk ani neměl motivaci poslouchat nic jiného. Craft tu navíc odvedli dost dobrou práci a v konečném důsledku natočili dobré album, takže proč prostě kurva ne.