Země: Belgie Žánr: black metal Datum vydání: 21.12.2019 Label: Amor Fati Productions Tracklist: 01. Death as Reward 02. Corruption 03. Broken Conclave 04. Healer – Fever 05. Nothing Is Owed to the Void 06. Nihil sacrum est Hrací doba: 43:43 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Amor Fati Productions

Belgičtí Cult of Erinyes mi pořád přijdou jako taková docela nenápadná skupina. A přitom je jejich podání black metalu prudce kompatibilní s tím, co v posledních letech v undergroundu frčí, a navíc to Belgičané umějí zahrát dost dobře. Přesto jejich tvorba nebudí takovou pozornost, jak by si asi zasloužila, a také jejich čtvrtá řadovka „Æstivation“ vyšla na sklonku loňského roku, aniž by nějak výrazněji rozvířila vlny. Za pozornost nicméně stojí.

Cult of Erinyes se až doposud s každou novou studiovou nahrávkou zlepšovali. Debut „A Place to Call My Unknown“ (2011) byl v pohodě, ale nic zásadního nabídnout nedokázal. Druhé album „Blessed Extinction“ (2013) už se mi zdálo výrazně lepší. Sice ani to nebylo bez chyby, ale nechaly se na něm najít i zajímavé momenty a celkově vzato už s ním Cult of Erinyes nakoukli do nadprůměru. Vzestupnou tendenci potvrdila třetí deska „Tiberivs“ (2017), která už byla výborná a občasné připomenutí i zpětně jí docela sluší.

Těžko soudit, zdali „Æstivation“ opět posouvá laťku o něco výš. Popravdě řečeno asi spíš ne. Neznamená to ale zklamání. Čtvrtá řadovka totiž dokázala úroveň svého předchůdce přinejmenším dorovnat, což vlastně stačí ke spokojenosti. Znamená to totiž, že také „Æstivation“ je výborným albem, jemuž nějaký ten poslech můžete úplně v klidu věnovat.

Zdá se mi, že „Æstivation“ obecně obsahuje rychlejší materiál než „Tiberivs“. Respektive že si Cult of Erinyes méně vypomáhají zvolněním tempa a pomalejšími pasážemi. Ačkoliv nějaké se samozřejmě stále najdou, viz například začátek „Nothing Is Owed to the Void“, ani nemluvě třeba o minimalistickém dojezdu „Broken Conclave“. Naštěstí ale Belgičané ani v těch vyšších rychlostech neztrácejí myšlenku a pořád se v tom nachází dostatek nápadů, aby posluchač neměl problém udržet pozornost nebo rozeznávat motivy jednotlivých skladeb. Živočišnost a animálnost na úkor sofistikovanosti často smysl dává, obzvlášť v metalu, ale to nijak neponižuje ten opačný přístup, jejž praktikují právě Cult of Erinyes.

„Æstivation“ je každopádně skvěle složená deska. Bylo by zkratkovité tvrdit, že se skladatelské nápady nejvýrazněji projevují v té nejdelší skladbě „Nihil sacrum est“, byť ta nakonec může platit za pomyslný vrchol nahrávky, a to nejenom díky několika šíleným vokálním kreacím. Třeba kytarové sólo v „Healer – Fever“ do soutěže o nejlepší momenty určitě také patří. Vezměte si dále kupříkladu takovou „Corruption“. Tu lze v kontextu alba označit za asi ten nejpřímočařejší kus. Přesto i v ní lze jasně slyšet, že tady při komponování někdo přemýšlel a s kytarovými linkami si docela vyhrál. I díky tomu se ve finále na „Æstivation“ nenachází žádná slabá písnička a nahrávka tím pádem dokáže bavit celou tři čtvrtě hodinu.

Čtvrtá řadovka Cult of Erinyes je každopádně počinem, jenž by mohl a snad i měl zachutnat příznivcům „chytrého“ moderního black metalu, jemuž nechybí určitá hloubka a myšlenka. Pro srovnání bych zmínil třeba Caïnan Dawn, Gorath, od věci nebudou ani nedávno recenzovaní Verwoed a obecně tenhle druh kapel. Za mě je tahle placka hodně v pořádku.