Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 2.12.2013 Label: Iron Bonehead Productions Tracklist: 01. संहार रक्त काली 02. अस्तित्व की चिता पर 03. शव साधना 04. काली मां 05. मृत्यु ही सत्य है 06. मृत्यु का वीभत्स नृत्य 07. खण्ड मण्ड योग 08. दिव्य प्रेम की ज्वाला से दग्ध Hodnocení: H. – 9/10 Ježura – 8/10 Kaša – 9/10 Atreides – 9/10 Skvrn – 9/10 Průměrné hodnocení: 8,8/10 Odkazy: web / facebook

Úplně prvotní nástup Cult of Fire byl ještě trochu nenápadný a vydání debutového EP “20:11” z roku 2011 zaznamenali snad jen lovci domácích undergroundových chuťovek. S prvním dlouhohrajícím počinem “Triumvirát” už to ovšem bylo naprosto jiné a najednou se o Cult of Fire mluvilo všude, čemuž se ovšem nelze divit. Přišli totiž s něčím, co tady v naší zemi ještě nebylo… s “moderním” black metalem světové úrovně, který byl dotažený do maxima naprosto po všech stránkách… prezentace, koncertní mše, celková atmosféra okolo skupiny a samozřejmě v neposlední řadě také hudba, jež se nesla v duchu excelentního black metalu té nejvyšší kvality s úžasnou atmosférou, výtečnými nápady a obrovskou silou… vše v podání natolik přesvědčivém, že se Cult of Fire téměř okamžitě vyšvihli do pozice nejžádanějšího koně české scény a začali své temné umění předvádět na nejvybranějších evropských podzemních festivalech, o nichž se všem ostatním místním kapelám jenom zdá.

Všechna ta kvalita Cult of Fire však nespadla jen tak ze vzduchoprázdna, protože za impozantně vysokými kápěmi a červenými kutnami se totiž skrývají lidé s bohatými zkušenostmi. Ačkoliv se o Cult of Fire vždy mluví jako o české formaci, v jejím středu ve skutečnosti stojí hudebník slovenského původu – Infernal Vlad, jenž se objevil v projektech jako Infernal Imperator, Zlo, ale i v živé sestavě podzemní legendy Maniac Butcher. Druhou klíčovou postavou je bubeník Tomáš Corn, který taktéž působí v živé sestavě Maniac Butcher, ale prošel množstvím dalších kapel, mezi nimiž nejvíce ční mnohými dodnes uctívaná death metalová formace Lykathea Aflame. Základní trojici pak kompletuje vokalista Devilish z Dark Storm. Všechno lidé, kteří už se v metalovém podzemní pohybují nějaký ten pátek, mají toho dost za sebou a nechybí jim zkušenosti, jež nyní využili právě v rámci Cult of Fire. A výsledek je natolik fenomenální, že se nebojím říct, že suverénně převyšuje cokoliv, na čem se všichni zúčastnění podíleli v minulosti.

Jedna věc ale byla poměrně jasná – “Triumvirát” byl natolik silnou nahrávkou, že jeho vyrovnání nebo dokonce překonání se jevilo být úkolem opravdu náročným. Cult of Fire ovšem příliš neváhali a pouhý rok a půl po “Triumvirátu” přišli s druhým opusem “मृत्यु का तापसी अनुध्यान”, jenž sliboval něco hodně netradičního už jen svým názvem. Jakkoliv se ale důstojné navázání na debut mohlo zdát těžkým úkolem, Cult of Fire se s tím popasovali se ctí a za pomoci “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” smetli veškeré pochybnosti ze stolu a opět přišli albem, jež ční téměř nade vším, co tu kdy v rámci žánru vyšlo, a to takovým způsobem, že si jen přetěžko hledá konkurenci – a popravdě řečeno, asi bychom museli začít tahat ty nejslavnější kusy české black metalové historie, abychom tu odpovídající konkurenci našli.

Jak už název “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” napovídá, deska se tematicky stáčí zcela jiným směrem než “Triumvirát”, což je ostatně jeden z důvodů, proč se novinka dokázala i proti tak silnému předchůdci obhájit – je jednoduše jiná. “Je to pocta bohyni Kálí, aghóríům [hinduistická sekta], pohřebním obřadům v Indii a v blízkém okolí. Přístup těchto lidí k určitým věcem v životě a samotnému náboženství je fascinující,” praví Infernal Vlad o koncepčním pozadí desky na webu kapely. A ruku v ruce s tím, jak je produkce Cult of Fire dotažená po všech stránkách, se to promítlo nejenom do textů či grafiky, ale i do nového loga, nové koncertní prezentace a především samotné hudby. Tím pádem na “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” vznikla neobvyklá kombinace okultního black metalu a atmosféry orientální Indie. Ne, že by doposud neexistovala skupina, která by zkusila zkombinovat extrémní metal a atmosféru Přední Indie, ale stále je to hodně neotřelá věc – a v našich zeměpisných šířkách navíc naprosto ojedinělá.

Začátek desky je naprosto fenomenální a člověka přímo zarazí do křesla. “संहार रक्त काली”, která je se svými téměř osmi minutami hned na úvod nejdelší kompozicí nahrávky, se rozjíždí tajuplným orientálně laděným intrem, k němuž se posléze přidává plíživá kytara, aby se následně zlomila do black metalového inferna nejvyšší kvality. Nápadité kytary, výtečný řev Devilishe a především nelidské sypání Tomáše Corna, který by si na své bicí mohl pořídit zbrojní pas. Následuje lehké zvolnění, do hudby poprvé začnou promlouvat orientální prvky a člověk ihned pochopí, proč je “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” takovým unikátem. Skladba dospěje do působivého rituálního finále a jde se na druhou píseň, jež je opětovně dechberoucí. Když se “अस्तित्व की चिता पर” po atmosférickém intermezzu v podobě praskání ohně přelije do své druhé poloviny, tak mě v této chvíli při prvním poslechu zcela vážně napadlo, že tohle je prostě na 10/10. A kdyby tahle laťka vydržela celou hrací dobu až do konce, asi bych tu nejvyšší možné hodnocení opravdu vytáhnul.

Tuhle nejvyšší laťku, při níž posloucháte s otevřenou hudbou, se totiž daří držet především v rychlejších kusech, kde se black metalové palby střídají s atmosférou. Taková je i třetí “शव साधना” nebo pátá “मृत्यु ही सत्य है”, ačkoliv v té a ještě v hned následující “मृत्यु का वीभत्स नृत्य” se ubere na orientálních prvcích, díky čemuž mají tyto dva kusy asi nejblíže skladbám z “Triumvirátu”. Stále to jsou ovšem výtečné záležitosti, jež v kontextu zbytku “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” a v konceptu fungují s naprostým přehledem, přestože jsem řekl, že se v nich vyskytuje méně orientálních elementů – stále ovšem dodržují jednotnou atmosféru.

Z toho poměrně jasně vyplývá, že mně osobně přijdou trochu slabší ty pomalejší a melodičtější písně… nicméně – a na to hodně velký pozor – slabší opravdu jen relativně, protože ve skutečnosti jde stále o mimořádně kvalitní věci. “काली मां”, “खण्ड मण्ड योग” i “दिव्य प्रेम की ज्वाला से दग्ध” totiž jenom nejsou tak silné jako skladby jmenované výše, ale z obecného hlediska jde stále o naprosto výtečnou muziku. Z této trojice se mi nejvíce zamlouvá “खण्ड मण्ड योग”, která se i přes právě řečené hodně povedla, a i když jsem řekl, že “slabší” (věnujte pozornost uvozovkám), pořád mě hodně baví, poslouchám ji moc rád a má na “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” své právoplatné místo. “काली मां” také není ani náhodou špatná, ale přijde mi, že úžasně rozjetou desku po třech takřka perfektních kusech zabrzdí až moc brzo. Avšak uznávám, že je dost dobře možné, že na téhle pozici musí být kvůli konceptu, což ovšem nedokážu posoudit, jelikož jsem nečetl samotné texty. Jedinou kompozicí, která mi opravdu přijde slabší už bez uvozovek, je závěrečná “दिव्य प्रेम की ज्वाला से दग्ध”. Ta je formálně velice zajímavá, vrací se v ní orientální nálada, proti zbytku “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” zní až progresivněji, ale z nějakého důvodu si ji neužívám tak moc.

Jenže… i přesto je “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” stále naprosto fenomenální nahrávka, která je obrovsky působivá a má obrovskou sílu. Pořád se jedná o desku, jež dalece převyšuje okolní konkurenci a zcela jednoznačně patří k vrcholům svého žánru v loňském roce – a tím nemyslím jen v rámci České republice (protože tady Cult of Fire koukají všichni jen záda a z hodně úctyhodné dálky… trochu blíž jsou jedině Inferno), nýbrž vážně v rámci celého žánru. Jednoduše řečeno – “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” je prostě skvost.

---

Další názory:

Ačkoli mám black metal rád, pořád je spousta black metalových kapel, které jsou mnohými uctívány a kterým dlužím poslech. U domácích Cult of Fire jsem to napravil s aktuální novinkou “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” a stačilo pár protočení na to, abych seznal, že jejich pověst skutečně nelhala. “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” je nesmírně propracovaná, inteligentní a silná deska, která má navíc originality na rozdávání, což platí nejen v rámci domácí, ale i světové scény v nejširším slova smyslu. A netýká se to jen indickou mytologií nasáklé atmosféry nebo originálně využitých nástrojů, které jsem na black metalové nahrávce ještě neslyšel. Z každé skladby táhne vynikající kvalita na sto honů, album je doslova natřískáno výtečnými momenty a i ten “zbytek” je kompozičně natolik vyspělý, že může kde kdo závidět. Jenže já si prostě nemohu pomoct, “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” jako celek mě zkrátka nedostává tak moc, jak by papírově měla. Ta kvalita tam samozřejmě je, je jí spousta a já jsem si jí plně vědom, ale subjektivně mě to prostě až tak nebere, je mi líto. Jestli vám ale připadá divné, proč v tom případě hodnotím vynikající osmičkou, pak mějte na paměti, že kolegové s těmi devítkami nijak nepřehánějí, ale moje známka vzhledem k mým dojmům z desky vlastně zcela odpovídá. Každopádně to nic nemění na tom, že Cult of Fire natočili album, které může směle konkurovat zavedeným zahraničním formacím a na domácím písečku pak takřka nemá konkurenci.
Ježura

Předchozí debutové album tuzemské party Cult of Fire, “Triumvirát”, je pro mne svým způsobem přelomové. Krom legendárních Master’s Hammer mi česká black metalová scéna přišla vždy nezajímavá a neoriginální. Cult of Fire mě však přesvědčili o opaku a ukázali mi, že i z našich končin lze v dnešní době vzejít s žánrovým počinem zahraniční úrovně. Novinkové “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” je prostě skvělé a ve všech ohledech dotaženější směrem k perfekcionismu. Líbí se mi způsob, jak hladce se do skladeb, které jsou v jádru přesně tak nesmlouvavé jako minule, dokázaly prodrat orientální melodie Středního východu. To však není jediný posun od minula. Skladatelský rukopis se zdánlivě přesunul blíž k tradičním melodiím, takže hrají mnohem větší roli než na předešlém počinu, na čemž staví třeba závěrečná instrumentálka “दिव्य प्रेम की ज्वाला से दग्ध” nebo druhá “अस्तित्व की चिता पर”, v jejímž úvodu slyším dokonce něco, co zní jako hard rockové hammondy, za což posílám palec nahoru. Rozhodně necítím potřebu detailněji popisovat jednotlivé skladby, protože věřím, že tohle album má drtivá většina z vás zažrané hluboko pod kůží, což je samozřejmě v pořádku, protože pokud si to letos nějaká česká deska zasloužila, tak jsou to určitě Cult of Fire, kteří ve velmi krátkém čase dokázali ujít dost dlouhou cestu, kdy se od velmi dobré, leč hudebně stále klasicky stavěné nahrávky posunuli k výrazu, který by jim mohly závidět leckteré legendární spolky. Chytrá, poutavá a přesto žánrově špinavá alba, jako jsou “मृत्यु का तापसी अनुध्यान”, nevycházejí každý den, což je obrovská škoda. Tohle je skvělá deska, která sice může být pro skupinu mírně limitujícím v ohledu věcí příštích, protože tohle se bude překonávat velmi těžce, ale čert to vem. To jsem si totiž myslel svého času i u “Triumvirátu”, ovšem skutek utek. Cult of Fire zkrátka umí!
Kaša

Z českého black metalu toho popravdě příliš neposlouchám, obvykle končím u starších kusů Umbrtky, občas protočím poslední Avenger, ale takové kulty jako třeba Master’s Hammer nebo Root mě nikdy nijak zvlášť neoslovily. Není se tedy co divit, že debut pekelníků Cult of Fire se k mým uším dostal o poznání později než k ostatním. V případě “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” jsem si však řekl, že takovou chybu znovu neudělám a nástupce skvělého “Triumvirátu” si tentokráte utéct nenechám. Název psaný sanskrtem slibuje black metal protkaný indickou exotikou a už jen obálka vyobrazující osmirukou Kálí, bohyni smrti, vám dá za pravdu ještě dřív, než vůbec začnete s poslechem. Pokud vás prvním dojmem nepřesvědčí ona, kapela pak zaručeně, protože druhá řadovka je vskutku excelentní. Skvělá atmosféra vystavěná na řízném black metalu, který se sice v základu příliš nezměnil (ale to vem čert), jenž byl obohacen o vlivy dálné Indie. Ta je zastoupena jednak sitarem, jednak mantrami (třeba čtvrtá “काली मां” je v tomto ohledu krásná) a mně nezbývá než smeknout, jak přirozeně a nenuceně se exotické prvky snoubí s prvotřídním black metalem. Prakticky každá skladba je skvostem, jenž obstojí sám o sobě, album pak působí velice soudržným dojmem a popravdě snad ani nemám, co bych albu vytkl, protože “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” obsahuje vše, co od black metalového alba chci – solidní hudbu, pohlcující atmosféru a hloubku, to něco, co vás nutí se k albu pravidelně vracet.
Prdovous

Ačkoli se toho o Cult of Fire v posledních letech dost napovídalo a na jejich debut “Triumvirát” bylo často nahlíženo jako na údajného spasitele českého black metalu, já jsem doposud jejich hudební tvorbu úspěšně míjel. Má neznalost však neubírala na očekávání, ba naopak jsem byl velice zvědavý, jaký skvost se nám tu zase urodil. Hned na začátek poznamenávám, že mě “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” nadchlo. Možná by se mohlo zdát, že vypravování o indické bohyni by mohla čeština uškodit, avšak jelikož je vokalistovi rozumět jen občas, vůbec to nahrávce neuškodilo. Deska má skvostný zvuk, což podporuje fakt, že intenzivnější a přesto výborně nazvučenou black metalovou fošnu jsem letos snad neslyšel. “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” skvěle plyne, na desce jsem nenašel slabé místo, pánové to nepřehnali se stopáží, a kdyby mi někdo řekl, že je to teprve druhá deska kapely, nejspíš bych mu nevěřil, jak uceleně deska zní. Jediná věc – čekal jsem, že deska bude znít orientálněji, ale po jediném poslechu mě Cult of Fire přesvědčili, že by to možná tenhle výtečný materiál zkazilo a zbytečně přeplácalo. Na konec rád zopakuji větu ze svého přehledu letošního roku; jedná se o jednu z nejlepších black metalových nahrávek, co na našem území kdy vznikla.
Skvrn

---