Země: Švédsko / USA Žánr: post-metal Datum vydání: 8.4.2016 Label: Indie Recordings Tracklist: 01. A Greater Call 02. Chevron 03. The Wreck of S.S. Needle 04. Approaching Transition 05. Cygnus Hrací doba: 54:34 Odkazy: web / facebook / twitter

První pohled (Onotius):

Přiznám se, že zatímco švédské post-metalové Cult of Luna chovám v oblibě už nějaký čas; pokud jde o newyorskou zpěvačku Julii Christmas, její jméno jsem poprvé slyšel až ve spojitosti právě s chystanou kolaborací na albu „Mariner“. Ačkoliv je známá především svým někdejším členstvím v noiserockových Made Out of Babies, tenhle projekt rozhodně není její první kontakt s metalem – svého času svými hlasivkami totiž přispívala v krátce existující post-metalové superkapele Battle of Mice. Když jsem se tedy dozvěděl, že k takové kolaboraci dojde, zpočátku jsem to přijal pokrčením rameny. Lehká zvědavost se proměnila v údiv až ve chvíli, kdy jsem vyslechl první ukázku („A Greater Call“), jež byla fantastická. Nikterak zásadně komplikovaná, avšak disponující neskutečnou atmosférou kombinující vizionářskou epičnost a hutnost posledního koncepčního alba Cult of Luna, „Vertikal“, s éterickými polohami hlasu téhle divoženky.

Podobně jako „Vertikal“, i „Mariner“ disponuje jakousi audiovizualitou. Minimalistický, a přesto výrazný obal celkem šikovně koresponduje s vyzněním desky, jež na jednu stranu vlastně co do dílčích ingrediencí neoslňuje něčím zásadně neslyšeným, ale jako celek působí naprosto uhrančivě. V některých momentech nás hudba ukolébá, jindy nás rituálně rozcupuje na kousíčky. A nutno dodat, že takhle funguje i při opakovaném podání.

Deska se skládá z pěti skladeb, jejichž stopáže sahají od osmi do necelých patnácti minut. A na této ploše se rozehrává příběh, jenž hned po první inkarnaci zanechá v posluchači pocit, že zažil něco výjimečného. Něco důvěrně známého, ale zároveň úplně nového. Je to střet dvou přístupů, trochu jako byste poslouchali zhudebněný jin a jang. Tato antiteze je pro desku důležitá, stejně jako vrstvení a vzrůstající intenzita, s níž na vás komando působí. Kdo se dopracoval až k triumfálnímu závěru „Cygnus“, ví, o čem mluvím.

Umístit „A Greater Call“ na začátek byl dobrý nápad – píseň se rozvijí pomalu s důrazem na melancholicky meditativní vyznění, aby v refrénu vzbudila v posluchači respekt a úctu. Je to vlastně osvědčený postup, ale stejně to působí tak nějak jinak – neoposlouchaně. K prezentaci před vydáním taktéž ideální volba, neboť má asi nejsilnější potenciál zapůsobit naplno hned napoprvé. Až v „Chevron“ ukáže Julia i své druhé já – z víly je záhy čarodějnicí. Dočkáme se brilantních kontrastů, instrumentace disponuje velmi precizními detaily a atmosféra zůstává pohlcující. Jeden moment sice celkem evokuje jednu pasáž z „Vertikal“, avšak vzhledem k tomu, že v tomto kontextu zní neméně famózně, nevadí to. Především ale „The Wreck of S.S. Needle“ tento kontrast nikterak nepopírá, ba naopak. Refrén mohutně pulzuje a basové linky bok po boku s kytarovými masivy patřičně útočí na představivost.

„Approaching Transition“ je minimalističtější plavba vesmírem, která barvitě odhaluje zákoutí zádumčivé mysli. Skladba nejméně využívající kontrastu, zato schopna člověka ukolébat až uhranout. V kontextu desky působí trochu zdlouhavě, přesto bych ji rozhodně do koše neházel – například při živé prezentaci by mohla vyniknout. Největší různorodostí pak logicky oplývá nejdelší „Cygnus“, jež má něco málo pod patnáct minut a opět disponuje silnými nápady a šikovnými Juliinými vokálními finesami. Celkově mi instrumentálně místy evokuje „Cultí“ „Vicarious Rademption“, ale díky Julii je melodičtější a více využívá atmosferických hudebních ploch na úkor techniky.

Pravda, z předchozích řádků je patrné, že co se týče instrumentální stránky alba, deska v mnohém navazuje na poslední desku samotných Cult of Luna, „Vertikal“, nicméně díky Julii je zde odhalen dosud neslyšený rozměr. Nahrávka funguje jako celek a zároveň se v průběhu vyvíjí. Srážka vesmírů Cult of Luna a Julie Christmas se tedy vyvedla na výbornou. Cult of Luna dostali nový impuls do již tak velmi dobře rozehrané hry a Julie Christmas se opět jednou ponořila do vln post-metalu, a to velmi úspěšně, řekl bych. Zkrátka a dobře – natočili poctivé album plné atmosféry a dobrých nápadů. Hudba je v jejich pojetí rituál – iniciační, spirituální, očistný a především uvěřitelný.

---

Druhý pohled (Atreides):

„Cult of Luna s ženským vokálem? Kult!“ říkal jsem si, když švédská šestihlavá hydra oznámila kolaboraci „Mariner“ s uhrančivou Američankou Julií Christmas (Battle of Mice, Made Out of Babies). Nicméně přehnaná očekávání jsem se snažil mírnit, a ve výsledku tak před vydáním převládala spíše mírná zvědavost. Což se vyplatilo, protože v jistém smyslu si nejsem tak úplně jist tím, jak mám k desce přistupovat. Plnohodnotná kolaborace to pro mě není, protože Julie (jakkoliv výborně) „jen“ zpívá, a pokud se příliš nemýlím, do skládání samotné hudby nezasahovala. Jestli něčím skutečně přispívá, je to rámování typického soundu kapely do nového kontextu, který její uhrančivý vokál přináší.

Osobně by mě ale zajímalo, jak by „Mariner“ zněl bez ní, kdyby jej odeřval jen Persson, jak bývá u Švédů dobrým zvykem, protože hudebně Cult of Luna opět vykročili dalším směrem – tentokrát vstříc éteru a hlubinám vesmíru… a vsadili hlavně na atmosféru. Pětice kompozic se nevyznačuje experimentem či technickými finesami jako třeba poslední „Vertikal“, spíše na ploše necelých 55 minut brouzdá nekonečnem, podobně jako mohutné lodě brázdí širý oceán. Nechávají posluchače unášet na vlnách kytarových riffů, pohlcujících stěn a mohutných záchvěvů basových linek. Podobně je na tom i struktura alba, která se dostala pouze k monolitům a rezignovala na mezihry a atmosférické předěly. Nic takového na albu nenajdete. Pouze pětici kytarových masivů osedlaných nebezpečně přitažlivým hlasem. Od plnohodnotné řadovky Cult of Luna bych z tohoto hlediska asi očekával podstatně víc.

Na druhou stranu, skladbám samotným to na síle nijak zvlášť neubírá. Slabší kus se najde pouze jeden. „Approaching Transition“ se vzhledem k 13minutové stopáži rozjíždí snad až neúměrně dlouho, a když to konečně začne být zajímavé, song končí dřív, než by člověk řekl švec. Chápu, že na předposlední pozici slouží tak trochu jako klid před bouří, nicméně podobnou úlohu už v diskografii Cult of Luna zastaly i mnohem zajímavější kusy, případně je nahradila efektní mezihra. Zbylé čtyři písně jsou ovšem jiné kafe. Hymnická „A Greater Call“ je výborný otvírák, jehož zbytkovou energii skvěle využívá následující „Chevron“ plná disharmonií a kvílení kytar, z něhož mrazí v zádech. „The Wreck of S.S. Needle“ nabízí mnohem víc než jen výborný ústřední riff a excelentně vypointovaný závěr v podobě čtvrthodinové „Cygnus“, která nabízí dva ze čtyř vrcholů alba během svých posledních pěti minut, bere dech takovým způsobem, že člověk rád odpustí skutečnost, že pasáž podobnou té ve třetí minutě už slyšel v „Ghost Trail“ z „Eternal Kingdom“.

Výkon Julie Christmas pak rámuje povětšinou perfektní práci nástrojů do dosud neslyšených kombinací, což obvykle funguje na výbornou, a éterická atmosféra profituje jak z masivních stěn, tak z uhrančivého řevu. Její zpěv by ale mohl být vyrovnanější: občasné kolísání a nejistota sice přidává Julii na autenticitě, nicméně mám dojem, že to místy opravdu mohlo být lepší – uvěřitelnost, neuvěřitelnost. Pasáže, v nichž se zapojuje společně s Johanessem, jsou naproti tomu naprosto kulervoucí a je možná škoda, že nejsou častější. Kolem a kolem toho ale můžu „Mariner“ vytýkat jen málo. Ano, nejsou to ti progresivní Cult of Luna, které znáte z posledních dvou, možná tří desek. Sázka na atmosféru jim ale vyšla a vyjma výše zmíněné „Approaching Transition“ je album napěchované perfektními momenty, kvůli nimž se vyplatí si „Mariner“ poslechnout.

---