Země: Švédsko Žánr: atmospheric sludge / post-metal / post-hardcore Datum vydání: 25.1.2013 Label: Indie Recordings Tracklist: 01. The One 02. I: The Weapon 03. Vicarious Redemption 04. The Sweep 05. Synchronicity 06. Mute Departure 07. Disharmonia 08. In Awe Of 09. Passing Through Hodnocení: Kaša – 8,5/10 Stick – 9,5/10 Průměrné hodnocení: 9/10 Odkazy: web / facebook

Je tomu již devět let, kdy si švédský septet Cult of Luna doslova podmanil metalový svět. Album “Salvation” z roku 2004 přineslo geniální mix post-rockové emoční zasněnosti a tvrdě metalových pasáží, které dohromady vytvořily jedno z předních děl žánru, u kterých bych neváhal a bez mrknutí oka jej zařadil mezi nejzásadnější alba chytrého metalu uplynulé dekády. Z tohoto úspěchu se samozřejmě nedá těžit věčně, takže i když už další počiny nebyly tak překvapivé a jejich dopad nebyl natolik zásadní, pořád jsem z posledních dvou alb cítil jistou snahu o vývoj hudebního výraziva, který si tato početná parta vytvořila. To, že další alba stála ve stínu svého slavnějšího předchůdce, není nikterak překvapivé, takže o to víc jsem se na nové album těšil a byl jsem zvědavý, zda z tohoto stínu dokáží vystoupit. Na novinku “Vertikal” se čekalo na poměry této party docela dlouho. Pět let je doposud nejdelší pauza v historii kapely, takže jsem očekával, že se to někde podepíše a kvalitativně se vrátíme o oněch devět let zpět.

Ač se tak neděje a “Salvation” zůstává i nadále jako nepřekonaný opus, tak předchozí počiny “Somewhere Along the Highway” a “Eternal Kingdom”, ze kterých minimálně druhé jmenované považuji za slabší, strčí novinka hravě do kapsy. Přestože obsahuje všechny dříve slyšené a za klasicky považovatelné postupy, je na “Vertikal” patrný posun směrem od post-rockových pasáží, které doposud tvořily neodlučitelnou součást předchozích alb. Ty byly nahrazeny spíše ambientními plochami a náladami, které mají něco do sebe a na novinku byly zakomponovány s takovou grácií, jako by to byla dlouholetá praxe. Jak už je u Cult of Luna zvykem, nikam se nespěchá a i v ostřejších výjezdech se pohybujeme v tempu pozvolném. Nezasvěcenému posluchači by se mohlo na první poslech zdát, že album tak nějak neplyne a i přes změny nálad frčí na stejném rychlostním stupni, čímž může působit relativně utahaně a nezáživně. S tímto názorem jsem se už párkrát setkal a tady musím rozhodně oponovat, protože propracovanost kompozic (alespoň mé maličkosti) dává zapomenout na čas a celých 70 minut jsem si i po vícero posleších dokázal “Vertikal” s chutí užívat.

Nepopsatelné intro “The One” není potřeba řešit, takže to, na co posluchač čeká, přichází až s nadcházející “I: The Weapon”. Žádné postupné stavění nálad a příprava pro velké finále se nekoná, ale začne se pěkně hardcorově zostra. Samozřejmě dojde i na jemnější pasáže, které odlehčí atmosféru, ale jejich opakováním a zapojením kláves dostává “I: The Weapon” až industriální háv, který kapele nezvykle sluší, a vůbec bych se nebál nechat tento vliv vplynout do jejich tvorby na příštím albu větší prostor. Při pohledu na tracklist zaujme “Vicarious Redemption” s téměř dvaceti minutovou stopáží. Zařazení takové skladby na počátek alba je docela ambiciózní kousek, zvláště při jejím minimalistickém pojetí, protože pokud jsem mluvil o ambientních náladách, tak úvodních deset minut z této kompozice je nádhernou ukázkou, že i tato poloha není Cult of Luna úplně cizí. Způsob, jakým si dokázali s jednoduchým motivem vyhrát a roztáhnout jej na plochu regulérní post-metalové skladby, je chvályhodný a výsledkem je velice podmanivá atmosférická skladba se strojově chladným závěrem. Jsem toho názoru, že “Vicarious Redemption” by se daleko víc vyjímala v samotném závěru “Vertikal”, hlavně díky postupné gradaci by to bylo skvělé zakončení za celou deskou, ovšem kapela to dramaturgicky viděla jinak, takže nezbývá, než se s tím smířit.

I když jsem to zpočátku netušil (a kdyby mi to neporadila Wikipedia, tak bych si toho ani nevšiml), tak “Vertikal” je albem koncepčním, které čerpá inspiraci z prastarého filmu “Metropolis” z roku 1927. Film jsem bohužel neviděl, ale vzhledem k tomu, že se údajně jedná o futuristické sci-fi, tak některé momenty dostaly najednou větší smysl a chladná atmosféra, která některými pasážemi prostupuje víc než kdy v minulosti, získaly své opodstatnění. Nejdál v tomto ohledu zachází dvojice skladeb “Synchronicity” a “Mute Departure”, z nichž druhá jmenovaná mi díky své nervní atmosféře připadá skoro jako soudtrack ke klaustrofobii. Jeden z největších vrcholů celého “Vertikal” se nenápadně ukrývá v podobě melancholické “In Awe Of”, na které mne zaujala přesná rytmika ve spojení s post-rockovou zvonivou kytarou.

Netvrdím, že jsem úplně v šoku z faktu, že Cult of Luna natočili takhle povedenou desku, protože to, že umí, je známá věc, ale “Vertikal” mě dost příjemně překvapilo. Přechod k ambientnějším plochám potěšil a kapela se v této kůži cítí velice jistě. I přes početnou sestavu jsou skladby sestaveny minimalisticky a přehledně při zachování jisté dávky komplexnosti. Jedná se o těžko popsatelný mix, který je zapotřebí slyšet na vlastní uši. Novinka je do budoucna docela výzvou, protože překonat ji nebude vůbec snadné a vzhledem k tomu, že se kapela v této pozici neocitá poprvé, tak by se pro příště mohla poučit a nepřispěchat s dalšími alby hned v zápětí, jako tomu bylo po “Salvation”, protože “Vertikal” je důkazem, že dlouhá pauze těmto Švédům jenom pomohla. V letošním roce je novinka z pera Cult of Luna zatím tím nejsilnějším albem, které jsem slyšel a díky němuž to styloví souputníci nebudou mít zas tak snadné.

Další názory:

Popravdě, od Cult of Luna bych fakt nějaké zklamání nečekal. Při zachování tradičních poznávacích znaků své tvorby se neustále posouvají dál. Od hardcorem načichlých ploch z dob debutu se dávno přesunuli na kolbiště výpravných suit s minimalistickými motivy, které však svou silou smetávají vše živé z povrchu. Na desce “Vertikal” posílil vliv instrumentálních pasáží, evokujících explozivnější post-rockové záležitosti, čili žádné sladké melodie. Přidala se taky koketérie s industriálem, která umocňuje apokalyptickou atmosféru. Deska byla údajně inspirována filmem “Metropolis”, nicméně si to umím představit jako soundtrack k jakékoliv formě apokalypsy. Nejlíp té pomalé, té, které se lidstvo oddává od nepaměti. Není třeba vyjmenovávat jednotlivé skladby, tohle album je mohutný hudební příběh, který se musí poslouchat od začátku do konce.
Stick