Země: Polsko Žánr: black / death metal Datum vydání: 31.8.2020 Label: Godz ov War Productions Tracklist: 01. Souldesecration 02. Into the Ossuary 03. Funeral Womb 04. Poison of Being 05. Chalice of Omega 06. Desecration of Light Hrací doba: 33:25 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Godz ov War Productions

Dopředu bych si to asi netipnul, ale polští Godz ov War Productions nakonec loni patřili k těm nejzajímavějším metalovým labelům. Což o to, jejich činnost stála za sledování už předtím a taky už předtím vydávali zajímavé věci, ale v roce 2020 se jim to sešlo pěkně.

K těm docela povedeným příspěvkům patří také „Poison of Being“, debutové album polské smečky Cultum Interitum. Ta se v letech 2017 až 2018 věnovala vydávání neřadových počinů, ale ve stejné době začala pracovat také na první řadovce, již společně vytvořil hlavní předák E za pomoci K. M. z Ars Magna Umbrae. Druhý jmenovaný ale Cultum Interitum v mezičase opustil a v době vydání „Poison of Being“ už v sestavě kapely nefiguroval. Za zmínku mohou stát i hosté, protože na desku svými vokály přispěly V z Above Aurora / Vonlaus a N ze Summon / Graves.

Výše jsem sice „Poison of Being“ nepřímo označil jako relativně zajímavou placku, ale neměli byste od ní čekat něco zvláštního ve smyslu svébytnosti nebo nevšednosti. Cultum Interitum se snaží drhnout hnusnější black metal s příměsí death metalu. Už to samo o sobě nezní jako nějaká neslyšená pecka, takových kapel jsou stovky, vlastně spíš tisíce.

Víme ale, že i taková na první pohled základní kombinace se dá hrát hromadou způsobů. Nicméně ani s tímhle vědomím Cultum Interitum nezazáří originalitou, protože není úplně těžké složité vystopovat jiné skupiny s podobným soundem. Vezmu to velkou namátkou, ale při poslechu jsem si vzpomněl třeba na 13th Moon, Ritual Death, Grave Miasma, Temple Nightside nebo krajany Temple Desecration. Nakonec třeba ani portugalští Summon, jejichž člen na „Poison of Being“ hostuje, nejsou svým zvukem nijak daleko. Pokud jste tedy s tvorbou nějaké ze zmíněných formací kamarádi, mohli byste mít hrubou představu, jak muzika Cultum Interitum zní.

Jestli kvůli něčemu „Poison of Being“ za pozornost stojí, jsou to podle mě riffy. Poláci netočí intenzitu do nějakých extrémních otáček, což vynahrazují poctivým riffováním. A jak praví stará známá pravda, proti níž nikdo nemůže říct ani hovno, tak právě riffy jsou to, co dělá metal metalem. Cultum Interitum dokážou v každém songu nabídnout nějaký poměrně výrazný kytarový motiv, díky němuž si danou skladbu zapamatujete a díky němuž lze také jednotlivé stopy pohodlně rozeznávat už během prvních poslechů. Ne snad, že by to bylo u extrémního metalu pravidlem, že jo…

Samozřejmě se určitě najdou lidi, jimž tohle nebude úplně po chuti, protože to v překladu znamená i to, že „Poison of Being“ je na poměry svého subžánru v pohodě stravitelné. Hledáte-li tedy extrém, Cultum Interitum vám neposlouží. Prezentace kapely plná kostí i agresivní rudý obal v tomhle ohledu slibují víc, než kolik toho skutečná realita nabízí. Osobně si však nemyslím, že by tohle desce podráželo nohy. Určitě bych si dokázal představit vyhrocenější přístup, ale i za své stávající podoby má „Poison of Being“ svoje kouzlo a taky má co říct.

Jestli bych někde hledal chyby, je to spíš pocitová stránka. Riffy jsou cool, zvuk nahrávky se mi taky líbí, ale k poluci do spoďárů bych potřeboval ještě intenzivnější atmosféru. Cultum Interitum se o chorobnou náladu očividně snaží a nemůžu říct, že by v této snaze vyloženě selhávali, ale chtěl bych to ještě odpornější. Tak ale ne všichni můžou valit úroveň Void Meditation Cult, že jo…

Pozitivní dojmy přesto převládají. „Poison of Being“ nepovažuji za nic zásadního a ani netvrdím, že album potřebujete slyšet. Já v tom ale vidím poctivou žánrovku, která určité charisma nepostrádá.