Země: USA Žánr: experimental hip-hop Datum vydání: 22.4.2016 Label: Profound Lore Records Tracklist: 01. Shattered 02. Guaranteed Struggle 03. Masked Laughter (Nothing’s Left) 04. Critical 05. 6dB 06. Control 07. It Just Is Hrací doba: 38:09 Odkazy: facebook / twitter K recenzi poskytl: Rarely Unable

První pohled (Metacyclosynchrotron):

Asi neexistuje ustálený hudební styl, jenž by postrádal interprety, co s jeho kořeny nakládají poněkud svébytně. Magoři a géniové, kteří si s radostí vypůjčují ze žánrů zdánlivě nesouvisejících, posouvají hranice a oslovují posluchače napříč všemi druhy muziky. Američtí Dälek se takto profilují už někdy od konce 90. let se svým unikátním hip-hopem prolnutým vlivy industriální, hlukové či alternativní rockové hudby. A pokud bych měl vybrat nějakou známější extrémně metalovou kapelu, která má co se týče přístupu ke svému mateřskému stylu k Dälek blízko, byli by to Francouzi Blut Aus Nord. Není divu, že obě kapely spolu chtějí někdy společně tvořit, hehe.

Nové album Dälek bylo očekáváno s docela velkým napětím. Po vydání slušného alba „Gutter Tactics“ si kapela dala na pár let pauzu, během které Dälek opustil dlouholetý spolutvůrce Oktopus. Loni k sobě MC Dälek opětovně přizval bývalého člena DJ rEka a nově také Mikea Mantecu z Destructo Swarmbots, s nimiž objel všechna možná koncertní pódia, a oznámil, že pod proslulým kanadským labelem Profound Lore vyjde nové EP, z něhož se nakonec vyklubal regulérní full-length, „Asphalt for Eden“.

S novinkou jsem měl tu čest strávit několik posledních týdnů, ale na rovinu, ani jeden z poslechů nenabídnul takové hudební či pocitové uspokojení jako kterýkoliv dřívější titul Dälek. Pánové svou unikátní identitu neztratili, to ani náhodou. Od prvních sekund na bubínky zatlačí typický kapelní sound, hutné beaty a zasněný podklad, který hrozí, že s každou vteřinou vybouchne do hlukové smrti. Ovšem hned zpočátku první skladby (po 22 sekundách) mě zarazilo zařazení refrénu (jenž poté zazněl ještě čtyřikrát), což na mě působilo, jako by Dälek chtěli za pomocí svého obvyklého výraziva vytvořit song do rádia. Chci snad tímto obvinit interpreta ze zaprodanosti? Můžu se o to pokusit! „Asphalt for Eden“ totiž nenabízí žádný pověstný extrém. Žádný hlukový nápor jak v „Spiritual Heaving“, žádné monotónní týraní duše „Images of .44 Casings” či nokturno „Eyes to Form Shadows“ a už vůbec ne mindfuck à la „Armed with Krylon“. Myslím si totiž, že na „Asphalt for Eden“ není žádný doopravdy striktní song. Kdybych z předchozí „Gutter Tactics“ vyházel těch pár výjimečných songů, asi by mi zůstala deska někde na úrovni té nové. A kdybych byl fakt škodolibý rýpal, tak Dälek nařknu i z vykrádání sebe sama, protože jeden chytlavější motiv za půlkou „Control“ mi až příliš evokuje „2012 (The Pillage)“.

Skutečnost naštěstí není tak mizerná. I když Dälek nesplnili mé představy o nekompromisním, progresivním umění, tak něco „Asphalt for Eden“ přiznat přeci jen jde. Pokud bylo cílem vytvořit desku s typickým soundem Dälek, jež bude hip-hopovější a přístupnější, tak si myslím, že kapela uspěla. Přeci jen mám pocit, že pár nových posluchačů o ně díky Profound Lore a jejich intenzivní promotion zakopne. A co je hlavní, až na pár výše uvedených problémů, které s deskou mám, není „Asphalt for Eden“ hloupá, podbízivá lacinost. Strávit těch 40 minut hrací doby se sluchátky na uších není marná zábava a v podmazu je i pár detailů, které posluchače přinutí se vrátit zpátky. A MC Dälek má za mikrákem rovněž dobrou formu. Jistě nebudu sám, kdo rap v Dälek považoval za druhořadý vedle instra, ale zde je samotný přednes výraznější a silnější než kdy dřív. Ale jak je vidno z dřívějších řádků, mně jde přeci jen o něco jiného. Možná kdyby ony společensky uvědomělé texty nešly zcela mimo mě, „Asphalt for Eden“ bych docenil více.

Nové album nabízí pohodový, uvolněný poslech, který stojí na dobrém základě. Starší desky ale pro mě prostě nabízejí více. Je možné, že když dostanu někdy pořádný šmak na Dälek, tak si pustím i „Guaranteed Struggle“ nebo „It Just Is“ (imho asi nejlepší skladby na albu), ale pochybuji, že bych sjel desku celou. Na to je „pohodová“ až příliš.

---

Druhý pohled (Atreides):

Klenot industriálního hip-hopu, a jedno z uskupení, které mě (spolu se jmény jako Astronautalis či Sage Francis) přivedlo k hip-hopu a rapu obecně. Pestrý experimentální bizár podpořený vražednou lyrikou „From Filthy Tongue of Gods and Griots“ si mě získala stejně jako beznadějnost a industriální brutalita z „Absence“, nicméně pozdější tvorba už mě tak výrazně nezasáhla. I přesto jsem se ale na novou desku docela těšil, jakkoliv v tom těšení byl stín nejistoty, když už v kapele nefunguje Oktopus, jenž se odstěhoval do Berlína.

Popravdě ani netuším, co jsem čekal po sedmi letech od „Gutter Tactics“, které mě navíc kdovíjak neoslovilo (jestli proto, že jsem mu dal málo času, nebo proto, že až tak moc zase nenabízí, těžko říct). „Asphalt for Eden“ mě ale překvapilo v tom smyslu, že Dälek docela uhnuli od brodění se bahnem nejzapadlejších ulic a lidských osudů a namísto toho se vydali na noční toulky vylidněným městem. Náladou někde mezi skladbami „Ever Somber“, „Classical Homicide“, „Opiate the Masses“ nebo „Forever Close My Eyes“ (tam vážně jen náladou, protože nic podobného už Dälek nikdy nenahráli) nahrává do karet nočním procházkám ztichlými bulváry či rozjímání nad drogou dle výběru.

Nejsou to ti samí Dälek, kteří deset a víc let zpátky dělali z mozků fašírku pro prasata, protože jejich beaty nasáklé hlukem zabíjely se strojově přesnou kadencí koncentračního tábora. Jak by taky mohli být, když se na hudbě spolu s MC Dälekem podílí i DJ rEK a Mike Manteca. Jejich dílo, stejně jako předešlé desky, nepostrádá hloubku ani silnou atmosféru. Ambientní plochy se potkávají s beaty na éterických plochách, přičemž někde v pozadí se ozývá hluk trýzněných kytar a z hlubin pronikají vrstvy šumu, hluku. Namísto bezhlavé potřeby zničit samou podstatu člověka utopením v těch nejhorších svinstvech, jaké kdy z jeho společenství vzešly, se „Asphalt for Eden“ minimálně v rovině hudební zaobírá spíš tématem prázdnoty a osamění. Přitažlivými dálkami, kam až se mysl může zatoulat a zase se vrátit zpět.

Trochu to na mě působí dojmem, jako kdyby Dälek vyvětrali sklep plný toho nejhoršího hnusu, jaký si umíte představit, který od jeho vzniku nikdy nikdo nevyvětral, vymyli ho dezinfekcí a to, co přežilo, nakonec vzali za své a zasadili do nového kontextu. A nutno říct, že mě jejich nový přístup vlastně i baví, byť docela jiným způsobem, než bych od tohoto tělesa kdy čekal.

---

Třetí pohled (Skvrn):

Můžeme se tvářit jakoby nic, chodit kolem horké kaše a říkat si, že „Asphalt for Eden“ je jen další řadovkou Dälek, jenomže sedmiletá pauza od předcházejícího „Gutter Tactics“ a změny v sestavě dělají své, ne že ne. Při pohledu zpět navíc vidím unikátní sound, parádní desky, tudíž co jiného chtít než neméně skvělý návrat?

Když jsem slyšel „Asphalt for Eden“ poprvé, říkal jsem si cosi o běhu na dlouhou trať. V souvislosti s Dälek vlastně nejde o žádné překvapení, stačí zavzpomínat na poslechy předchozích nahrávek. Nicméně zatímco v případě „Absence“ či „Abandoned Language“ jsem o postupném vykvétání neměl pochyb, s letošní deskou se to mělo jinak. Jméno Dälek mi již nebylo neznámé a k „Asphalt for Eden“ jsem nevyhnutelně přistupoval kritičtěji než k jeho předchůdcům.

Jak jsem naznačil, během úvodních bojů, přibližně prvních tří poslechů, jsem nebyl s to přijít novince na chuť. Nešlo to. Problémy jsem měl především s klidnějšími pasážemi, které si tak nějak plynuly, a když už se zdálo, že by mohly odkrýt svou sílu, zakročil vše přebíjející industriální náklad jménem „Critical“. Plynoucí čas ale začal s tóny nových Dälek hýbat a dokonce se jim rozhodl i přát. Promluvila ke mně především snovost a jakási náznakovost. Krásy začaly odhalovat pomaleji plynoucí atmosférické kusy jako „Guaranteed Struggle“ nebo nečistými zvuky noisu nejnarušovanější, přesto svým způsobem uklidňující „6dB“. Do toho vždycky vlítl klasický dälekovský hit „Critical“. Z jedné strany nepřirozený narušovatel, z té druhé parádní skladba, jež se od Dälek tak trochu čeká. A nejlepší písně? Těžko určovat, snad jen vyjma doteď neoblíbené „Shattered“ vyrovnanost sama.

Jediné, co mi na „Asphalt for Eden“ chybí, je jasnější identita. Nejsem schopen si vymezit, jací noví Dälek vlastně jsou. Vsadili na jistotu a čerpají z minulosti, ve většině momentů jsou spíše klidní a snoví, ale po stmelující atmosféře nejdou celou dobu. Jistě za to může i střízlivá stopáž, na které je jakýkoliv úkrok markantnější. Tak jako tak, „Asphalt for Eden“ neustále roste, i teď, a odkrývá další povedené momenty, jichž je bezpočet. K tomu nejlepšímu, co Dälek vydali, sice „Asphalt for Eden“ z proklamovaných důvodů nepatří, nicméně o velmi zdařilou práci a důstojný přírůstek do diskografie jde naprosto jednoznačně.

---