Dalkhu - Lamentation and Ardent Fire

Dalkhu – Lamentation and Ardent Fire

Dalkhu - Lamentation and Ardent Fire

Země: Slovinsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 17.9.2018
Label: Godz ov War Productions

Tracklist:
01. Profanity Galore
02. I Am
03. Rime
04. A Race Without Hope
05. Gaps of Existence
06. The Dead Sleep with Their Eyes Open
07. Night

Hrací doba: 42:50

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Godz ov War Productions

Se slovinskými Dalkhu jsem se poprvé setkal, když vydali své druhé album „Descend… into Nothingness“. To bylo v roce 2015. Dost dobře si vzpomínám na to, jak mě ta deska v době svého vydání bavila strašně moc a točil jsem ji docela intenzivně. Tím skutečným měřítkem je ovšem až časový odstup, který je neúprosný vůči všemu a všem. Jeho sítem projde jen máloco, poněvadž reálně je jen máloco natolik dobré, aby to přežilo zkoušku časem a nutilo člověka k dalším poslechům i s prodlevou roků.

„Descend… into Nothingness“ se k takové nejvyšší elitě nezařadilo. Na album vzpomínám jako na povedenou záležitost, ale zpětně už jsem neměl potřebu si jej pouštět. Od doby, kdy opadlo období onoho intenzivního poslechu, už jsem počin neslyšel prakticky ani jednou. Zpětný poslech v rámci domácího úkolu k této recenzi nicméně potvrdil, že je správné si „Descend… into Nothingness“ pamatovat jako kvalitní nahrávku. Vlastně jsem si říkal, že jsem jí takovým opomíjením možná i křivdil, protože za výjimečné připomenutí to stojí. Ale k tomu třeba dojde až někdy jindy, jelikož nyní dostávali Dalkhu prostor prostřednictvím svého nejnovějšího, celkově třetího dlouhohrajícího zářezu „Lamentation and Ardent Fire“.

Během těch pár let došlo v táboře Dalkhu hned k několik změnám. Vlastně jediný člen kapely, jenž se podílel na „Descend… into Nothingness“„Lamentation and Ardent Fire“., je hlavní mozek J. G., zbytek sestavy se vystřídal. Nebo abychom byli přesní – v éře minulého alba byli Dalkhu dvoučlennou formací a oním druhým členem byl vokalista P. Ž. Strunné nástroje si obstaral sám J. G. a bicí natřískal host.

V čase mezi oběma počiny se nicméně do skupiny vrátil zakládající bubeník Kalki, jenž se dříve objevil na demu „Ars goetia“ (2006) a debutu „Imperator“ (2010). P. Ž. odešel a na jeho místo přišel Lucerus známý díky svému působení v průměrných Cvinger. Svým vstupem do Dalkhu si hudebně dost polepšil.

Ve vší obecnosti bych vlastně o „Lamentation and Ardent Fire“ mohl říct něco podobného jako o „Descend… into Nothingness“ – není to úplně nápadná nahrávka, o níž by se všude mluvilo, ale pro ty, kdo chtějí naslouchat, mají Dalkhu nachystaný skladatelsky i technicky propracovaný black metal s letmými vlivy death metalu. I když ty na novince pocitově o dost ustoupily. Asi na tom bude mít podíl i výměna zpěváka, protože P. Ž. chroptěl vyloženě deathmetalově, zatímco Lucerus se přece jenom víc blíží představě standardního blackmetalového vokálu, ale není to jen o tom. I v hudbě ubylo hrubších deathových riffů.

S čímž může i nemusí souviset můj další dojem – „Lamentation and Ardent Fire“ mi připadá o něco stravitelnější a přístupnější. U minulého alba jsem se musel trochu zaposlouchat, zatímco novinka leze do hlavy opravdu rychle a prakticky po prvním poslechu už jsem si pamatoval stěžejní momenty jako třeba působivé finále „Profanity Galore“, výborné melodie v „Rime“ nebo hymnické zpěvy v „The Dead Sleep with Their Eyes Open“.

Dalkhu

Tím ale nechci naznačit nic o nějaké rychlokvašnosti, protože pocit „rychle přijde a rychle odejde“ z „Lamentation and Ardent Fire“ rozhodně nemám. Chuť trávit s deskou čas totiž neochabovala ani za hranicí, jejíž překročení už lze považovat za znak trvanlivosti (jakkoliv jde o značně relativní a subjektivní veličinu). Po čase se navíc ukázalo, že nejenže ony na první poslech nejvýraznější pasáže potvrdily svou výlučnost v rámci nahrávky, ale i to okolo nich prokázalo svou životaschopnost. Vaty je na „Lamentation and Ardent Fire“ příjemně málo.

Všehovšudy tedy musím i tentokrát dát Dalkhu palec nahoru. Samozřejmě nyní nemohu odhadnout, jak „Lamentation and Ardent Fire“ obstojí v dlouhodobém časovém horizontu, ale z novinky mám ještě o kousek lepší pocit než z „Descend… into Nothingness“ a celkově si myslím, že si Slovinci zaslouží víc pozornosti – čímž na mysli jak ode mě dříve než u dalšího alba, tak i od vás, pokud jste se s Dalkhu doposud nesetkali. Ta muzika je totiž fakt dobrá.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.