Země: Švédsko Žánr: dark ambient / industrial / ambient techno Datum vydání: 14.4.2016 Label: Northern Electronics Tracklist: 01. Hatets sånger 02. Bensin i Storkågeträsk 03. Minnen av morfar 04. Hedvigstad 05. Norr om Uppsalaslätten 06. Svarta orkidéer 07. Lidandets lustgård 08. Helge Holmlund 09. Svältåren 10. Öster om Hebbershålet 11. De ä där vi kom ifrån, å dit vi ska, så de ä lika bra å börja vänja av sä me å leva Hrací doba: 66:35 Odkazy: web / facebook

Zkratky se čas od času vážně hodí. Právě díky nim si není třeba lámat jazyk a Dard Å Ranj Från Det Hebbershålska Samfundet to ví – počátečním písmenům D.Å.R.F.D.H.S. se tento hudební projekt nepostavil zády a často je prezentován právě pod tímto shlukem liter. Co mimo jednotlivých slov písmena skrývají? Především dvojici švédských hudebníků, kteří se ve svých volných chvílích vydávají po obskurních stezkách v čele s tou ambientní. A nečiní tak jen v rámci D.Å.R.F.D.H.S. První z dvojice hudebníků, Michel Isorinne, má na kontě pár dalších počinů, nicméně je to především jeho kolega Varg, jehož projekt si dokázal vydobýt velmi dobré jméno. A zcela po právu – mnou doposud slyšené nahrávky byly víc než fajn.

Na D.Å.R.F.D.H.S. jsem kápnul loni, to když vydávali povedenou řadovku „Mörkret, kylan, tystnaden & ensamheten“. Ještě ve stejný rok stihli Švédové vydat hned další čtyři dlouhohrající počiny, což při zpětném pohledu na vysokou kadenci vydávaných nahrávek nemohlo překvapit. Už na adresu „Mörkret, kylan, tystnaden & ensamheten“ jsem chtěl utrousit pár řádků, ale nakonec to bez mé recenze museli D.Å.R.F.D.H.S. vydržet až dodnes, tak snad se nezlobí. Třeba já je v úmyslu zlobit nemám, „Förensligandet“ se totiž povedlo.

Poslechové obeznámení s minulostí (alespoň to mé, přiměřené) nebylo během utváření si názoru na novou desku vůbec k zahození. Už jen z poslechu dvou desek bylo možné vydedukovat zjištění zcela zásadní a pro švédské duo příznivě vyznívající. Vydání několika počinů do roka, to nedělává s kvalitou materiálu dobrotu, jenomže co jsem měl čest, kvalitu dvojice drží. Nezaznamenal jsem náznaky vaty ani zbytečné natahování skladeb, k čemuž by mohla více než hodinová stopáž nabádat. A shledání číslo dvě? „Förensligandet“ je úplně jiné než „Mörkret, kylan, tystnaden & ensamheten“. Škatulky možná setrvaly ve svých pozicích, ale nálady desek si daly sbohem. Přesto zůstávají plně nadřazeny svému stvořiteli, který je vpustil na svět za nestejných okolností a s rozdílným cílem. 

Novinka stojí kdesi na pomezí dark ambientu a inteligentně podaného techna, někdy se pot(ý)ká i s noisem, který však setrvává jen v roli občasného rušitele na pozadí, hlavním hybatelem a strůjcem směřovaní desky rozhodně není. Ústřední linka se ruchům a fyzicky náročného poslechu vyhýbá, což neznamená ani tak bezproblémový poslech jako spíš fakt, že „Förensligandet“ přímočaře nebolí.

Přesto jde v celé délce o album nesmírně náročné, na vině je ostatně hned několik faktorů. Považme už jen stopáž, víc než 65 minut hudby není vůbec málo a v případě výrazně variabilního darkambientního klystýru to platí dvojnásob. Další faktor? Je až překvapivé, jak neskonale nápaditě se D.Å.R.F.D.H.S. na celé délce prezentují – spousta vrstev, nápadů –, přesto se plynule drží jedna jasná náladová linka. Tudíž ačkoliv „Förensligandet“ vyzařuje auru pestrosti, nedochází k nepřirozeným změnám, tedy k problému, jenž sužoval právě „Mörkret, kylan, tystnaden & ensamheten“.

Novinka jde především po stěží definovatelné atmosféře. Prim možná hraje temný ambient, ale temnota zdaleka není tím jediným, co „Förensligandet“ zahrnuje. K temnu bych minimálně rovnocennou měrou přidal ještě jakési klidné vesmírné prázdno, vánek, který na pusté planetě D.Å.R.F.D.H.S. nemá o co narazit. A když už se přece jen objeví něco z lidské vynalézavosti, je to syrovost opuštěných průmyslových prostor. „Förensligandet“ ale, jak již padlo, nedrásá, má spíše relaxační účinky doplněné o zdravé napětí, které se nikdy nepřehoupne do hororových podob. Toť prosté konstatování faktu, nikoli postesknutí.

Zmiňovaná košatost díla doplněná o poměrně vláčné tempo má i svůj negativní důsledek. Často zkrátka víc než třeba půlhodinu nevyžaduji a bohužel, „Förensligandet“ není tak dobrým hypnotizérem, abych pokaždé vydržel a čtverečkem v přehrávači nevzkázal dočasné sbohem. Vyskočení z jedoucího vlaku zkrátka nebolí tak, jak bych si představoval.

Když však posluchač onu hodinku ve společnosti D.Å.R.F.D.H.S. strávit opravdu chce, neodejde zklamán. „Förensligandet“ je nadprůměrným dílem s nadprůměrnými momenty a zdařilou atmosférou. Při jejím budování Švédové ukazují své skladatelské schopnosti a neomezují se pouze na bohapustou repetitivnost z nouze. Pro posluchače obdobných hudebních obskurit jedna z nahrávek, jíž by měl věnovat alespoň seznamovací sezení, ne-li víc.