Země: Švýcarsko Žánr: ambient black metal Datum vydání: 6.9.2014 Label: Avantgarde Music Tracklist: 01. Dark 4.18 02. Dark 4.19 03. Dark 4.20 Tracklist: H. – 10/10 Atreides – 9/10 Skvrn – 9,5/10 Průměrné hodnocení: 9,5/10 Odkazy: web K recenzi poskytl: Against PR

Na světě jsou obyčejné kapely a pak Kapely. Není snad nutné říkat, že těchto Kapel s velkým K je naprosté minimum, ale jsou takové a tento statut si zaslouží díky tomu, že je jejich hudba nějakým způsobem výlučná, citelně se vymyká normálu a je mnohonásobně hlubší. Jakkoliv to může znít jako to nejblbější klišé, jejich tvorba jednoduše naplňuje význam slova “umění”, což se v žádném případě nedá tvrdit o každém, kdo vydává nějakou hudbu. Nejsou to skupiny, které by se líbily každému, to rozhodně není podmínkou, ale jsou to záležitosti, jejichž muziku nelze jen tak přejít bez pozastavení. A přesně do tohoto ranku spadají rovněž kosmičtí bohové Darkspace ze Švýcarska.

Skupin, které se do své hudby snaží nějakým způsobem přenést atmosféru vesmíru, je poměrně dost napříč všemi žánry od krautrocku až po black metal. Ačkoliv jich mám spoustu rád, podobné záležitosti mě skutečně baví a fandím jim, snad nikdo ještě nedokázal zhudebnit nekonečnost kosmu (podle mého skromného názoru) tak přesvědčivým a věrným způsobem jako právě Darkspace. Sice se po jejich nástupu na scénu vyrojily formace, které se unikátní formuli Švýcarů pokusily zopakovat, nicméně originál je jen jeden a stále zůstává nepřekonán.

A čím že jsou Darkspace tak zvláštní? Jejich pojetí vesmíru není žádná psychedelie, není to jízda na ocasu komety skrze hvězdné mlhoviny ani průzkum rozličných planet a hvězd, nejsou to žádné nadpozemské melodie. Hudba Darkspace je obrovská a neprostupná černá díra. Je to chladná nátlaková zvuková stěna, ve které není místo pro nic pozitivního, jen nekonečná pohlcující masa, přičemž je úplně jedno, jestli k tomuto pocitu Darkspace využívají kytarovou hradbu nebo ambientní pasáže, protože výsledek je stejný – stejně silný.

Na druhou stranu je ovšem nutné říct, že Darkspace rozhodně nejsou skupinou pro každého, spíše je to hudba určená jen úzkému okruhu “vyvolených”. Nepochybuji o tom, že většině lidí to přijde jako prachsprostý bordel bez hlavy a paty, jako samoúčelný extrém. K tomu, abyste si Darkspace užili, však nesmíte trvat na tom, že hudba musí obsahovat melodii a zapamatovatelný refrén. Kladete-li naopak důraz na to, aby měla muzika atmosféru, pak jste na správné adrese, protože právě o tom Darkspace jsou a vždy byli a jsou v tom naprostí mistři. Jakmile se dostanete do bodu, kdy vám jejich hudba začne dávat smysl, tak už není cesta zpátky, protože existují jen dva druhy lidí – ti, kteří Darkspace neposlouchají, a ti, pro něž je toto švýcarské trio geniální. Jestli existuje někdo mezi tím, ať se mi přihlásí, rád se s ním seznámím, protože jsem nepotkal člověka, jenž by prohlásil, že je to jenom oukej nebo že je to průměr… buď neposlouchám, anebo je to dokonalost.

Před vydáním nové a celkově čtvrté desky “Dark Space III I” se Darkspace odmlčeli na dlouhých šest let, během nichž se objevil pouze znovunahraný demosnímek “Dark Space -I” (původně 2002). Osobně jsem na novinku čekal opravdu netrpělivě, protože se nijak netajím tím, že tito Švýcaři patří mezi mé nejvíc srdcové záležitosti (vzpomínáte na to o té genialitě, ne?), měl-li bych však pronést další klišovitou frázi, pak se čekání rozhodně vyplatilo, neboť “Dark Space III I” je opětovně neskutečně silný a působivý počin – přesně tak, jak je u Darkspace dobrým zvykem.

A jaké tedy “Dark Space III I” ve skutečnosti je? No, popravdě řečeno už jsem to vlastně prozradil – sice jsem výše hovořil obecně o celé tvorbě Darkspace, nicméně vše, co padlo, lze bez jakékoliv újmy na korektnosti vztáhnout i na nejnovější opus. Dnes už hudba Švýcarů o překvapení není – překvapení to je, když to člověk slyší poprvé, protože tehdy si z toho vážně sednete na prdel, jak mocné to je – a snad každý, kdo zná předchozí desky Darkspace, musel již dopředu vědět, co od “Dark Space III I” očekávat. Jenže ono to vůbec nevadí! Tedy, alespoň mně ne, protože tohle je jedna z těch skupin, jejíž tvorba pro mě představuje takřka dokonalou hudební formu, a i když vím, že se formálně “opakují” (uvozovky zcela záměrné), budu jim tohle žrát do konce života, protože ta pohlcující v síla v tom stále je a byla by ohromná škoda se jí zbavovat v honbě za umělým progresem.

Stejně jako “Dark Space II”, i “Dark Space III I” obsahuje pouhé tři sáhodlouhé kompozice. Ono ani na “Dark Space I” a “Dark Space III”, které obě čítají sedm skladeb, se nenacházejí žádná tintítka, ale na novince zašli Švýcaři v délce jednotlivých kusů zatím nejdále. Úvodní monstrum “Dark 4.18” totiž nemá daleko k půlhodině a “Dark 4.19” a “Dark 4.20” se svorně zastavily jen těsně před hranicí 19. minuty. Ve skutečnosti jsou však tohle poměrně podřadné věci, protože nanejvýš důležité je to, že se jedná opětovně o nesmírně hypnotickou záležitost. Veškeré charakteristické prvky tvorby Darkspace – ať už se jedná o onu monumentální kytarovou stěnu, mrazivé samply a ambientní momenty nebo působivé budování písní za pomoci dlouhých monotónních pasáží – tu jsou a jsou stále ve všech ohledech fenomenální. Všechny tři kompozice obsahují množství fantastických pasáží, a i když budu muset použít další recenzentské klišé, nedovolím si vyzdvihnout ani jednu z nich (ať už skladbu nebo pasáž), jelikož by to znamenalo snížení významu těch ostatních, čehož bych se rozhodně nechtěl dopustit. Stejně jako všechny předchozí počiny Darkspace je totiž i “Dark Space III I” uhrančivé v celé své délce a právě jako nedělitelný celek je nutné jej brát.

Je “Dark Space III I” dokonalá deska? Podle mého názoru zcela určitě. Zaslouží si tedy 10? Jakkoliv to může znít divně, nejspíš ne a je to z toho důvodu, že “Dark Space III” bylo ještě “dokonalejší”… “Dark Space III” byl absolutní strop, víc už to prostě nejde. Jenže i zbytek diskografie Darkspace včetně dema je stále na úrovni, proti níž je drtivá většina metalové scény úplné a bezvýznamné hovno – “Dark Space III I” nevyjímaje.

Vlastně ne, lhal jsem. “Dark Space III I” si 10 zaslouží. Je totiž skutečně dokonalé. Opět.

-.. — -.- — -. .- .-.. — … –
–. . -. .. .- .-.. .. – .-
-.. .- .-. -.- … .–. .- -.-. .

---

Další názory:

Darkspace jsou stále tím monumentálním tělesem, jakým jsou od počátku své existence. Chladnou umělou inteligencí, která dokáže reprodukovat sama sebe v charakteristické podobě. Počet nově objevených vesmírných těles je stejný jako v případě “Dark Space II”, pouze z vašeho času uskousnou o deset minut navíc. Mimo jiné se citelně prodloužila odmlka vzhledem ke zvětšující se vzdálenosti od sluneční soustavy. Nicméně čekání na signál stálo za to – tři opusy jsou tři hladové červí díry. Vcucnou vás, propasírují komprimovaným vesmírem a vyhodí změněného v docela jiné galaxii. Prvá z nich, nesoucí označení “Dark 4.18”, pak nabízí nejimpozantnější zážitek. Třetí “Dark 4.20” pak nejděsivější a nejtemnější. Pokud by někdy vesmír manifestoval vaše špatné svědomí, dost možná by vypadalo právě takhle. Prostřední cesta je v jistém ohledu mixem obou. Že nové vesmírné objevy Darkspace působí v porovnání s nálezy předchozích výprav dost podobně, je fakt, na který si očividně budeme muset zvyknout. Nikomu však nemůžu vyčítat, pokud mu aktuální data přijdou s výsledky “Dark Space III” trochu pod očekáváním, i když jsem osobně s “Dark Space III I” velmi spokojen, neboť mi víc sedí právě forma menšího počtu rozsáhlejších těles.
Atreides

Existují věci, které, ať to děláte sebelíp, slovy prostě nevystihnete. Člověk musí ono nepopsatelné na vlastní kůži prvně okusit a až poté začne být v rámci možností v obraze. Darkspace, švýcarský space black metalový kolos, je právě jednou z těchto zapeklitostí. Na takovouhle muziku slovník jednoduše nepostačuje. Vezmu-li to alespoň z hlediska pozemské hantýrky, tak nová dávka hudby Darkspace pokračuje ve zvuku nastoleným “Darkspace III” až na to, že “Darkspace III I” pracuje s ještě většími celky, které poté ústí do nepopsatelných vyvrcholení. Snad ani není třeba zmiňovat, jaké pasáže mám na mysli, jelikož v tomto případě je to na výsost jasné. Je mi vlastně záhadou, proč Darkspace ještě nepřišli s jednoskladbovým formátem, který by k jejich hudbě padl jak ušitý na míru. To ostatně potvrzuje variování pasáží, jež jsou k zaslechnutí někde v polovině “Dark 4.18” a poté až po nějaké půl hodině na konci “Dark 4.20”. Věc je to poměrně nenápadná, ale když ji člověk objeví, tak mu teprve začne docházet, jak je to celé ohromně promyšlené, kdy každý tón má svůj nemalý význam vedoucí ke zničujícímu armaggedonu. Tady prostě není co řešit, snad jen zhasněte všechna světla a nechte se unášet.
Skvrn

---