Země: Norsko Žánr: heavy / doom metal Datum vydání: 31.5.2019 Label: Peaceville Records Tracklist: 01. I Muffle Your Inner Choir 02. The Hardship of the Scots 03. Old Star 04. Alp Man 05. Duke of Gloat 06. The Key Is Inside the Wall Hrací doba: 38:10 Odkazy: facebook

Darkthrone by klidně mohli být ve slovnících uváděni jako praktický příklad u hesla kultovní. Bylo by nošením dříví do lesa na takto zaměřeném webu nějak rekapitulovat jejich dosavadní dráhu. Darkthrone jsou bezesporu jednou z nejzásadnějších kapel metalového žánru, kdy pro black metal stvořili naprosté skvosty, a nyní si tak pánové Fenriz a Nocturno Culto mohou dělat, co chtějí, a přesně to také dělají. O to lepší a svým způsobem i neuvěřitelnější je, že to, co dělají, je tak zábavné a odkaz Darkthrone díky tomu žije naplno dále.

Letošní nahrávka „Old Star“ pokračuje v tom, co se ozývalo už na minulé, tři roky staré „Arctic Thunder“, ale vlastně i předchozí „The Underground Resistance“. Tím se pravděpodobně v diskografii Darkthrone utvořila další trilogie spřízněných alb. Na „The Underground Resistance“ se norská dvojka naplno ponořila do osmdesátkového heavy metalu a byla z toho pocta jako svině. Tvrdé riffy, epické melodie, prolínající se chrchlavé vokály s fistulemi, prostě návrat do minulosti se vším všudy. „Arctic Thunder“ navázalo trochu uzavřenějším, pochmurnějším tónem, kdy hudba znatelně zpomalila a ubylo stylových výstřelků. „Old Star“ si bere trochu z obojího, přičemž k „Artic Thunder“ má blíže. Tak mě napadá, jestli není „The Underground Resistance“ spíše jen jakýmsi přemostěním z jedné trilogie do druhé, no uvidíme v budoucnu.

Skladby se po vzoru „Arctic Thunder“ dále drží v doomových vodách, přestože to kolikrát spíše připomíná opravdu pomalu hraný thrash. Zůstává přítomna také mrazivá, načernalá atmosféra, kterou jenom umocňují Nocturnovy skřeky a příhodné riffy. O riffech je ostatně celé album, jak už je u Darkthrone dobrým zvykem. I nyní jich je zde požehnáno a řekl bych, že v tomto ranku se jedná o jejich nejlepší desku za dlouhou dobu. I produkčně mě „Old Star“ baví fest. Tady si bere spíše z velkolepého zvuku „The Underground Resistance“, kdy zejména bicí poutají pozornost a ve skladbách jsou výrazným prvkem, který to všechno táhne kupředu.

Snad jen s výjimkou „Alp Man“ mě tu baví naprosto všechno. Jsou tu dva vály, které musím zmínit samostatně, a sice titulní „Old Star“ a závěrečnou „The Key Is Inside the Wall“. Prvně jmenovaná má neskutečnou sílu. Sílu, která pro mě definuje tohle album. Motivy nabalující se okolo úderného riffu vytváří prvotřídní náladu, jež se roznáší po celé desce jako mor. Podobným dojmem zkušeného bardství, kdy Fenriz s Nocturnem Cultem už za ty roky moc dobře ví kam hrábnout, aby to v posluchači vzbudilo to pravé ořechové, na mě působí i předchozí „The Hardship of the Scots“ (veliká inspirace „Let Me Put My Love into You Babe“ od AC/DC), ale i blackově nakřáplé „Duke of Gloat“ a úvodní palba „I Muffle Your Inner Choir“.

„The Key Is Inside the Wall“ je kapitolou sama pro sebe. Jestli jste usírali do trenclí při „Leave No Cross Unturned“ tak jako já, tady si užijete svoje. Opět riffařský válec, jemuž nechybí výborné přechody, změny temp, naléhavý zpěv, jednoduše nemám co vytknout. Zní to staromilsky, usedle, ale také z toho září dětinská radost a neskonalá oddanost k žánru. A přesně o tom také současní Darkthrone jsou. Poslední alba vlastně jako by měla spíše předcházet ještě prvotině „Soulside Journey“ a ne vycházet o pětadvacet let později. A to vůbec nevadí. Naopak mi připadá, že to kultovní postavení Darkthrone jenom umocňuje.

Nezbývá mi tak než před Darkthrone i tentokrát smeknout. Jednak za to, že „Old Star“ opět nabízí tak skvělý materiál, který ačkoliv se silně inspiruje v ostatních vlivech, má typický ksicht Darkthrone, a za druhé také za tu kuráž, kdy se nebojí hrát prostě to, co sami chtějí, ať si myslí kdo chce, co chce. Kdoví kam budou směřovat jejich další kroky. Pochybuji, že by se ještě nadobro vrátili k black metalu. Jak vidno i z „Old Star“, stále umí přijít s riffem, jenž by se ani mezi starými věcmi neztratil, ale další „Transilvanian Hunger“ by z toho stejně už nebylo. A proč taky. Já jsem se současnou tvorbou Darkthrone moc spokojen.