Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 15.12.2017 Label: Soulseller Records Tracklist: 01. Climax of the Unclean 02. Bloodstained Ritual 03. Ascension Rite 04. Man Versus Beast 05. The Oath 06. Devilgoat 07. Laudate hircum Hrací doba: 49:08 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

Není tomu nijak dlouho, co jsme si zde v recenzích povídali o „Kong vinter“, nové desce norské blackmetalové stálice Taake. Na její adresu mohu připomenout, že se mi líbila, a dodat, že prozatím nemám důvod na tomto názoru cokoliv měnit. Přesto si dovolím tvrdit, že se nejedná o to nejzajímavější album, na němž se Hoest, lídr Taake, v loňském roce podílel.

Hoest je sice spjat především s Taake, ale není žádným tajemstvím, že mu nedělá problém si zahrát i v jiných kapelách nebo dát někomu hostovačku. Z těch nejvýraznějších můžeme připomenout třeba jeho několikaleté působení v Ragnarok anebo jeho současné vřískání do mikrofonu v koncertní sestavě Gorgoroth.

Jednou z dalších kapel, kde aktuálně působí, jsou i Deathcult, u nichž hraje na baskytaru. Společně s ním tvoří sestavu bratrské duo Thurzur (Gaahlskagg, Dead to This World, dříve koncertní sestava Taake) za bicími a Skagg (Gaahlskagg, dříve v koncertních sestavách Taake nebo Gorgoroth), jenž má na starosti kytaru a vokály.

Ačkoliv je sestava Deathcult složená z matadorů norského black metalu, přijde mi, že se o téhle skupině příliš neví. Na jednu stranu ale asi není divu, protože je to spíš vedlejší projekt, který příliš velkou aktivitou nehýří. Doposud vyšlo jediné album „Cult of the Dragon“, což je už nějaký ten pátek – v červenci 2007. Jeho pokračování „Cult of the Goat“ tedy přišlo po rovných deseti letech. Kdybychom si potrpěli na otřepaná prohlášení, dalo by se říct, že to čekání stálo za to.

Řečeno stručně a bez obalu: „Cult of the Goat“ je fakt parádní fošna. Až takhle jednoduché to je. Deathcult hoblují norský black metal jak noha, v jejich případě ovšem nejde o zběsilé kopírování dávno provařených postupů. O žánrové příslušnosti nebo čistotě „Cult of the Goat“ sice pochybovat nelze, ale přesto se jedná o nahrávku, která je do určité míry otevřená. Je tu hromada zajímavých, leckdy až sugestivních pasáží, skladby jsou skladatelsky propracované a kompozičně chytré, mají svůj vnitřní vývoj a prakticky každá z nich dokáže nabídnout nějaký výborný moment.

Někdy to je třeba jen povedené kytarové sólo jako třeba v „Man Versus Beast“, jindy jde o kurevsky chytlavou pasáž jako v „Bloodstained Ritual“, jejímž prostřednictvím Deathcult dokazují, že ječení „Hail Satan“ nemusí znít směšně ani v dnešní době. „Acension Rite“ se zase blýskne dobrou pomalejší pasáží s atmosférickým závanem a třeba „The Oath“ se také nebojí trochy svěžího větru. Vrcholem celé fošny, společně s „Bloodstained Ritual“, je pro mě desetiminutová „Devilgoat“, v níž je koncentrace zajímavých momentů nejvyšší.

Musím však dodat jednu důležitou věc. Zmiňoval jsem především ty chvilky, v nichž „Cult of the Goat“ vystoupá nad rámec žánrových standardů. Nicméně i ty formálně usedlejší „výplně“, v nichž se Deathcult drží blackmetalového kopyta, jasně ukazují, že Norové moc dobře vědí, co dělají a jak ten černý kov zahrát ve vysoké kvalitě.

Nebudu nijak zastírat – „Cult of the Goat“ mě hodně potěšila. Je to deska, která ctí žánrové tradice, ale neparazituje na nich prachsprostým kopírováním. Má to koule a určitou divokost, jaká k black metalu patří, a přitom je to složené inteligentně. Prostě parádní záležitost, kterou byste určitě měli slyšet, fandíte-li norskému black metalu.