Deathstars - The Perfect Cult

Deathstars – The Perfect Cult

Deathstars - The Perfect Cult
Země: Švédsko
Žánr: industrial / gothic metal
Datum vydání: 13.6.2014
Label: Nuclear Blast Records

Tracklist:
01. Explode
02. Fire Galore
03. All the Devil’s Toys
04. Ghost Reviver
05. The Perfect Cult
06. Asphalt Wings
07. Bodies
08. Temple of the Insects
09. Track, Crush & Prevail
10. Noise Cuts

Hodnocení:
H. – 3/10
Ježura – 5,5/10

Průměrné hodnocení: 4,25/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Recept Deathstars je a vždycky byl ve své podstatě vlastně docela jednoduchý – smíchat gotiku s industrialem, nadupat to pořádnou dávkou instantní chytlavosti a navrch přihodit starou známou a léty prověřenou image “vypadám jak děvka”. Podle muziky by sice asi nikdo z fleku netipnul, že kapela vznikla na základech dnes už zapomenuté (docela i právem) extrémně metalové smečky Swordmaster a že jejím skladatelským lídrem je mladší bratr Jona Nödtveidta z kultovních Dissection (navíc se tenhle mladší brácha Emil Nödtveidt v samotných Dissection také mihnul), ale nakonec proč ne, když to vlastně funguje… nebo spíš fungovalo?

Nebudeme se zdržovat s pravěkou historií před samotnými Deathstars a pojďme rovnou k samotné kapele. Nejpozději druhé album “Termination Bliss” z roku 2006 už šlapalo jak hodinky, stejně tak i jeho o tři roky mladší následovník “Night Electric Night”… nikdy to sice nebylo nic extra inteligentního, ale rozhodně se Deathstars nedalo upírat, že jejich muzika nepostrádá poměrně výrazný “ass-kicking” faktor. Nicméně už na “Night Electric Night” se pomalu začalo projevovat, že ten jednoduchý recept kapele nevydrží donekonečna – právě s tím albem jsem si totiž definitivně uvědomil, že Švédové vlastně drhnou jeden a ten samý song pořád dokola. Sice to ještě pořád docela bavilo, ale už tehdy jsem si říkal, že by s další deskou neškodil nějaký výrazný impuls, díky němuž by se Deathstars ve svém výrazu mohli posunout o kousek dál, jinak by totiž mohla hrozit nuda…

Na nástupce “Night Electric Night” se nakonec čekalo dost dlouho – Deathstars se s novinkou “The Perfect Cult” patlali celých pět roků, což už není úplně nejkratší doba, takže jsem doufal právě v to, co jsem naznačil výše, a sice že nepůjde opětovně o tu samou odrhovačku s deseti různými jmény. Jenže bohužel, přesně tohle se stalo. A tedy ne, že bych se chtěl nějak chlubit, ale výsledek je právě takový, jak jsem svého času předpokládal, tedy že pokud Deathstars opětovně vstoupí do stejné řeky, nebude to už fungovat.

Jakkoliv byla předcházející alba jenom pohodové a chytlavé nahrávky, nic extra úžasného a žádné supernovy, tak pořád se jedná o počiny, které jsou o několik tříd výš než “The Perfect Cult”. Ať se na to podívám z jakékoliv stránky, na téhle desce je špatně vlastně téměř všechno. A ten největší problém se přímo nabízí – sice to může znít hnusně, ale “The Perfect Cult” je jen výluh a recyklát předcházející tvorby. “Termination Bliss” bylo oukej, na “Night Electric Night” už to sem tam začínalo být na hraně, ale tehdy to Deathstars vynahradili silnější skladatelskou chvilkou a vysokou koncentrací parádních hitovek. “The Perfect Cult” už tu hranu překročilo.

Již jsem s nadsázkou řekl, že Deathstars hrají jednu a tu samou písničku pořád dokola, jenže ona to ve výsledku až zas tak velká nadsázka není. Všechny songy kapely plynou v jednom neměnném přímočarém tempu, kytarové riffy jsou snad ctrl+c, ctrl+v, protože to zní pořád na chlup stejně jako na minulých nahrávkách – v těchto dvou ohledech jsou Deathstars na “The Perfect Cult” už proklatě nudní. Zpěvák Whiplasher Bernadotte je na tom sice už o trochu lépe, ale ani ten tomu nijak zvlášť nepřidává… jeho vokál je sice pořád cool, ale zase – i on se zaseknul na jednom konkrétním projevu a stylizaci a podle všeho se odsud nehodlá hnout ani o píď, čímž onen pocit, že všechno, co se na “The Perfect Cult” nachází, jsme už v minulosti slyšeli, jenom umocňuje. Nejlíp z toho tedy nakonec vycházejí samply, které sice Deathstars rovněž používají dost šablonovitým způsobem, ale aspoň se ty melodie trochu mění a člověku u nich na rozdíl od kytar nepřipadá, jako kdyby si kapela na novinku půjčovala stopy nahrané už pro “Night Electric Night”. O samotné struktuře tracků ani nemluvě – i zde je to všechno pořád na jedno brdo.

Také už jsem řekl, že se toto přílišné opakování sebe sama začalo poprvé projevovat již na “Night Electric Night”, ale že tahle deska to nakonec přebila množstvím výtečných skladeb, díky nimž se nakonec jedná o asi nejlepší počin Deathstars. Jsem ochoten věřit tomu, že něco podobného by mohlo zachránit i “The Perfect Cult” – asi bych už si neodpustil kritiku na omílání toho samého dokola, ale kdyby mě ty písničky bavily, rozhodně bych nebyl tak tvrdý (žádné dvojsmysly) a nestřílel do Deathstars takovým způsobem. Jenže tady je možná ještě větší kámen úrazu nového alba – i samotné songy jsou jednoduše… no, slabé.

Deathstars nikdy nebyli mojí srdcovkou, tudíž jejich placky opravdu netočím pravidelně, jenže i když jsem “Night Electric Night” neslyšel pár roků, refrény písniček jako “Mark of the Gun”, “Night Electric Night” nebo “Babylon” si bez sebemenších problémů vybavím dodnes. “Termination Bliss” jsem neslyšel ještě déle, ale stejně si pamatuju, jak zní taková “Blitzkrieg”, “Cyanide” nebo “Motherzone”. Z debutu “Synthetic Generation” mám minimálně titulní kus také pořád v paměti. Ale “The Perfect Cult”? Upřímně řečeno, to album poslouchám právě teď, poslední dobou jsem jej přehrál poměrně dostkrát, ale pět minut po dohrání si nevybavím jediný refrén, jediný riff, ani žádnou melodii. A to je u skupiny jako Deathstars jasná známka toho, že je tu něco kurevsky špatně.

Popravdě řečeno jsem tušil, že tady nejspíš bude něco smrdět už po obou písničkách vypuštěných v předstihu. “Explode” a “All the Devil’s Toys” jsou prostě nic moc… a takovéhle songy mají nalákat na poslech celé placky? “Explode” se navíc později ukáže být ještě jednou z nejposlouchatelnějších věcí na albu – asi společně s “Fire Galore”, titulní “The Perfect Cult” a ještě “Bodies”, což je asi jediná skladba, jež mě trošku zaujala, především díky o něco výraznější elektronice. Jenže ani tyhle právě jmenované “vrcholy” nejsou žádné pecky a něco skvělého, jsou to spíš takoví jednoocí králové v zástupu slepých… Obecně jsou to pořád dost hluché záležitosti.

Oproti tomu “All the Devil’s Toys” nádherně prezentuje druhou početnou skupinu songů na “The Perfect Cult” – nudné, vyčichlé a totálně zbytečné odrhovačky o ničem. A to jsou v podstatě všechny zbývající, které jsem doposud nejmenoval. Nejvíce znát je to především v úplném závěru alba, protože po zmiňované “Bodies” nahrávce absolutně dojde dech (a opět připomínám, že ani před ní to není zrovna hitparáda), takže závěrečné tři kusy “Temple of the Insects”, “Track, Crush & Prevail” a “Noise Cuts” jsou těžce nepovedené. Zejména “Temple of the Insects” s vyloženě otravným refrénem je docela kvalitní blábol. À propos – fakt, že některé refrény mě vyloženě obtěžují, je dalším nemilým překvapením.

Zatím to tedy vypadá na pořádný průser, že ano? No, bohužel to tak vypadá zcela správně, protože “The Perfect Cult” bych se průserem opravdu nebál nazvat. Samozřejmě, v žádném případě od kapely jako Deathstars nečekám patnáctiminutové hudební eposy, avantgardní hrátky a dechberoucí atmosféru… ale i tak mě ta absolutní bezzubost, nevýraznost, nuda a nulová invence “The Perfect Cult” až zaskočila. Skoro si i říkám, jestli to samotným muzikantům není trapné vydávat po pěti letech takhle slaboučkou kopírku své předchozí tvorby. Prostě a jednoduše, tohle je obrovské zklamání… Inu, i přes název alba má tenhle kult do něčeho perfektního hodně daleko…


Další názory:

Deathstars mi před lety, kdy jsem se na metalové scéně teprve začínal orientovat, poměrně dost učarovali a jejich muziku jsem tehdy dost žral. Přesto (anebo spíš právě proto) jsem se dost bál, co po pěti letech vyplodí za dílo, neboť ani starší alba nejsou střízlivou optikou nijak extra úchvatná. Jak říká kolega, “The Perfect Cult” se od svých předchůdců formálně vlastně vůbec neliší (i když jistý posun ve zvuku kláves tam stejně vidím), ale na rozdíl od něj to nevidím zdaleka tak tragicky. Songy “Explode”, “Ghost Reviver”, “The Perfect Cult”, “Asphalt Wings” nebo “Bodies” mě úplně normálně baví a ten zbytek… Oukej, poslední trio fakt není nic moc, ale jako celek mě “The Perfect Cult” vlastně celkem potěšilo, protože to alespoň podle mě rozhodně není taková žumpa, jak se vám snaží namluvit H.. Nic chytrého to samozřejmě také není, ale to od Deathstars nemůže nikdo čekat, takže vlastně všechno v normě. Žádný zázrak se nekoná a nic nového to také nepřináší, ale na lehký nadprůměr “The Perfect Cult” má. Silnějších 5,5 a je možné, že si to ještě někdy poslechnu.
Ježura


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.