Země: Velká Británie Žánr: black metal Datum vydání: 22.11.2019 Label: Sentient Ruin Laboratories Tracklist: 01. Rearrangement Collisions 02. Primordial Replicator 03. Collapse 04. Vestiges of an End 05. Dimensionless Angular Momentum Hrací doba: 41:41 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Sentient Ruin Laboratories

Decoherence pro mě osobně mohou posloužit jako důkaz, jak mohou být některá označení zavádějící a jak občas mohou tiskové zprávy svést očekávání na nesprávnou cestu. V případě Decoherence byl slibován industrial black metal, takže jsem vyladil mindset na něco à la Blacklodge, Aborym, Mysticum a podobné bandy. A především díky tomu mě první poslech „Ekpyrosis“ docela zklamal, protože Decoherence na své dlouhohrající prvotině nabízejí trochu něco jiného…

Abych Sentient Ruin Laboratories a jejich způsobu promování desek zase nekřivdil (přece jen si myslím, že zrovna tenhle label si žádný hutný diss nezaslouží, k jejich práci mám pořád respekt), z jistého úhlu pohledu se pojmenování industriální dá na Decoherence vztáhnout. Jen si pod tímhle pojmem nesmíme představovat black metal nadopovaný elektronickými vlivy. Přestože mají v sestavě borce, jenž se má údajně věnovat pouze elektronice a hlukům… já si ale nemůžu pomoct, neslyším na „Ekpyrosis“ nic moc, co by v tomhle ohledu mělo stát za řeč. Tak nevím, jestli jsem hluchej jak poleno, anebo týpek s přezdívkou Prior neodvádí nějakou zvlášť dobrou práci.

Každopádně – Britové pocit „industriálnosti“ naplňují prostřednictvím odtažité „mechanické“ a anti-humánní atmosféry. Jakási „sci-fi“ nálada se „Ekpyrosis“ upřít nedá. Představte si trochu zastřenou blackmetalovou temnotu s mimozemským feelingem, kde mimozemskost představuje spíš slizkost a obskurnost xenomorfů, nikoliv humornost marťanů z „Mars Attacks!“. Decoherence umějí svou muzikou vyplnit prostor a vtáhnout do černého víru. Tahle schopnost patří k největším přednostem „Ekpyrosis“ a právě díky ní se ve finále jedná o lákavé album, které za slyšení stojí. Sice mi kvůli již diskutovaným mylným očekáváním chvíli trvalo, než jsem si to plně uvědomil, ale myslím, že ta kvalita v tom je.

Pokud bych měl přirovnat k nějakým jiným kapelám, tak asi nejčastěji mě napadala určitá období tvorby Blut aus Nord. Od věci by asi nebylo zmínit ani metalovější tvář The Axis of Perdition, Reverence nebo Spektr, vzdáleněji i třeba Darkspace. Fans právě zmiňovaných formací by tedy počínání Decoherence určitě mohlo zajímat. A věřím, že nakonec také dají palec nahoru.

Decoherence šlechtí ještě jedna věc. Mohlo by se zdát, že půjde o homogenní černou hmotu bez záchytných bodů. Není to však úplně pravda. „Ekpyrosis“ sice působí hodně sevřeně a po celou dobu si drží jednotný ksicht, ale nedá se tvrdit, že by to bylo furt to samé beze změny a album stálo a padalo jen s celkovou atmosférou. Jednotlivě skladby mají svoje motivy a není problém je mezi rozeznávat, dokonce si lze v pohodě najít i oblíbené pasáže, na něž se člověk může při dalším poslechu těšit. A to aniž by Decoherence museli udělat nějakou zásadní úlitbu směrem ke stravitelnosti či jednoduchosti.

Začátek recenze možná mohl napovídat něco jiného, ale doufám, že následné řádky ukázaly, že o „Ekpyrosis“ smýšlím v dobrém. Nepovažuji debut Decoherence za nějaké veledílo, z jehož majestátu bych si musel sednout na prdel, ale bez váhání si myslím, že se jedná o nadprůměrnou nahrávku, jež své právo na existenci rozhodně má. Za mě naprostý cajk. Nakonec mi to stálo i za koupi vinylu.