Země: Rusko Žánr: black metal Datum vydání: 11.4.2013 Label: Hypnotic Dirge Records Tracklist: I. Depicting Abysm 01. I 02. II 03. III II. Windbruch 04. IV 05. V 06. VI III. Gmork 07. VII 08. VIII [Life Neglected cover] 09. IX Odkazy Depicting Abysm: facebook Odkazy Windbruch: – Odkazy Gmork: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Hypnotic Dirge Records

Z jakých důvodů vlastně vznikají tzv. split alba neboli nosiče, na nichž se objeví skladby více kapel? Nezřídka to bývá kvůli upevnění přátelství mezi danými skupinami, jindy dokonce proto, aby známější kolegové trochu zviditelnili své třeba ne tak proslulé parťáky, někdy může jít čistě jen o vzájemnou propagaci, někdy zase o libovolné kombinace výše zmíněných možností. Co vedlo trojici ruských black metalových kapel Depicting Abysm, Gmork a Windbruch, aby vzájemnými silami daly dohromady společný počin “Silentium!”, vycházející čistě jen v elektronické podobě, nemám tušení, ale pokud bych musel, asi bych si tipnul třetí možnost vzhledem k tomu, že hned dvě ze zmiňovaných formací se aktuálně shánějí po labelu, který by jim vydal nové desky. Avšak i kdyby, nic to nemění na faktu, že se Rusové evidentně snažili neudělat ze “Silentium!” jen další bezejmenné splitko z milionu, ale pokusili se do výsledné podoby vtisknout i nějaký vnitřní smysl a řád, nejen v rámci jednotlivých příspěvku, nýbrž i v rámci celé hodinové délky.

Nutno říct, že se to do jisté míry i povedlo a osobně to považuji za jednu z předností “Silentium!”. Nijak se netajím tím, že jako hudební dílo prostě vnímám desku, tedy ucelený útvar, nikoliv jen jednotlivé songy. Nemohu si pomoct, ale přes tohle jednoduše vlak nejede – i díky tomu se moc nehrnu do poslechu jakýchkoliv neřadových počinů. Ze stejného důvodu mě obecně moc nebaví ani split alba, jelikož kapely se většinou mezi sebou liší, když ne stylově, tak ve většině případů přinejmenším pojetím nebo kvalitou, díky čemuž bývá celistvost nahrávky v čudu. Z tohoto ohledu ovšem “Silentium!” hraje do karet fakt, že Rusové tento split pojali tak, aby měl nějakou solidnější výpovědní hodnotu i po muzikální stránce – jak už ostatně napovídají jen názvy skladeb. Přestože rozdíly mezi přítomnými skupinami na první poslech poznáte, nahrávka ve výsledku pohromadě drží, což je z mého pohledu obrovské plus. Jako by se všechny tři kapely nesnažily hrát samy na sebe, nýbrž pro potřeby celku. Ne vždy se to sice povedlo úplně na 100% (o tom už níže), ale pořád dost na to, aby mě “Silentium!” poměrně bavilo.

O úvod “Silentium!” se starají Depicting Abysm, pro něž je to vůbec první vydaná muzika, přesto se nejedná o žádné zelenáče, jelikož ve skutečnosti jde o vedlejší projekt dvou členů kapely Epitimia. Hned na úvod se vytasí s nejdelší kompozicí splitu – “I”. Pomalý atmosférický začátek postupně narůstá s příchodem kytar a následně i rytmiky, aby se z něj vyklubal velmi dobře provedený black metal ve středním tempu a až na klidnější atmosférickou vsuvku, jež se objeví po několika minutách, i poměrně monotónním tempu, což ale nijak zvlášť nevadí, protože Depicting Abysm dokážou člověka zabavit i tak; menší zrychlení se objeví až ke konci kompozice. “II” je o něco málo proměnlivější, ale opravdu jen o málo, nicméně se jedná o výtečnou záležitost s moc dobrou atmosférou, až se nakonec možná jedná o předčasný vrchol “Silentium!”. “III” pak zčásti působí jako jakési outro k části Depicting Abysm, které se až ve svém závěru zvrhne do metalové pasáže, jež hravě udržuje laťku nastavenou “I” a “II” a zároveň připravuje půdu pro nástup kolegů z Windbruch…

…nebo spíše lépe řečeno kolegy, neboť Windbruch je jednočlenným projektem. Začátek “IV” na mě nejdříve působil malinko rozpačitě, ale skladba se postupně vcelku příjemně rozjede a ve svém průběhu nabízí několik skvělých melodií. “V” také není zlá, avšak hlavní díl bodů dostává za pasáže ve středním až pomalejším tempu, jelikož v těch rychlejším se mi zdá, že to malinko skřípe. Nejedná se ale o nic zásadního. “VI” přichází s podobným modelem jako “III”, čili poklidnější song, v němž se kytary ozvou až ve druhé polovině. Možná by se ještě slušelo zmínit zajímavost, že všechny tři příspěvky Windbruch jsou čistě instrumentální, nicméně fakt, že i přes absenci vokálu a také relativně monotónnější tempo ta muzika zvládne opět bavit, si pochvalu zaslouží.

Gmork, kteří jako jediní fungují jako klasická kapela a kteří toho mají papírově nejvíce za sebou, mě ze všech tří skupin zaujali asi nejméně. Ono samozřejmě ani Depicting Abysm a Windbruch ani náhodou nepřinášejí nic nového, ale z jejich muziky jsem si zvládnul něco odnést, což se mi u Gmork nepovedlo, přestože po formální stránce na tom nic moc k vytknutí není, obzvláště po instrumentální stránce se všech třech písních najdou slušné momenty. Vokál zní zpočátku malinko prapodivně, ale i na ten jsem si po čase dokázal zvyknout v pohodě. Možná v tom hraje roli i fakt, že zatímco příspěvky Depicting Abysm i Windbruch si vzájemně “sedly”, Gmork v porovnání s nimi znějí poněkud klasičtěji, ačkoliv i oni se snaží držet dříve vytyčeného směru a stylu, a i samotný zvuk jako by byl v jejich případě trochu zahuhlanější. O průser se však určitě nejedná a jak již bylo řečeno, své momenty to rozhodně má. Možná v samostatné podobě by mi Gmork seděli lépe. Za vrchol v rámci jejich tří songů považuji závěrečnou “IX”, přestože paradoxně z celého “Silentium!” stylově vybočuje jednoznačně nejvíce.

Upřímně se přiznám, že před poslechem “Silentium!” jsem o existenci dvou ze tří kapel neměl sebemenší tušení, o jedné jsem slyšel, ale po hudební stránce jsem neměl zkušenosti ani s ní. Výsledný počin však skupiny představuje i nezasvěcenému posluchači (možná právě na ně je album mířeno především) ve velmi příznivém světle. Osobně mě nejvíce zaujala tvorba Depicting Abysm, na jejichž případné další počínání se někdy v budoucnu rád podívám, stejně tak jako na domovskou kapelu zúčastněných muzikantů.