Dessa - Chime

Dessa – Chime

Dessa - Chime

Země: USA
Žánr: pop, hip-hop
Datum vydání: 23.2.2018
Label: Doomtree Records

Tracklist:
01. Ride
02. 5 out of 6
03. Fire Drills
04. Velodrome
05. Good Grief
06. Boy Crazy
07. Jumprope
08. Shrimp
09. Half of You
10. Say When
11. I Hope I’m Wrong

Hrací doba: 34:09

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

Někdy je třeba oddělit hudbu od osobnosti jejího autora, abyste si ji mohli náležitě užít. Rob Flynn je blbec, Phil Anselmo rasista a Varg Vikernes vrah, ale byla by škoda si kvůli tomu kazit řadu skvělých alb, která Machine Head, Pantera či Burzum stvořili. Jindy je naopak osobnost autora pozitivem a v takovém případě je naopak dobré si ji s hudbou spojit. Dessa je přesně tím případem, neboť její hudba nebyla nikdy bezchybná, ale vždy byla stejně jako její autorka nesmírně sympatická. Kombinací hudby a autorky se tak snadno stalo, že mám její předchozí počiny radši, než jak by si čistě objektivně zasloužily.

Dessa je americká rapperka a zpěvačka, jejíž debut „A Badly Broken Code“ přinesl před osmi lety příjemné zpestření do jinak převážně misogynní scény plné zbytnělých eg a nadnesených tvrzení. Kombinace chytrých textů, solidní produkce a bezvadného rapu funguje i s osmiletým odstupem, i když album se zdá být o něco delší, než ve skutečnosti je. O tři roky novější „Parts of Speech“ posunulo Dessu dál od hip-hopu směrem k písničkářství, ačkoli bohatá produkce plná jemných odstínů ještě zesílila. Opět to nebylo bez chybičky, ani tentokrát to však nijak nevadilo.

„Looks like gender’s over
Race came back
Faith is a hammer with a
Book for a handle“
(Ride)

Po pěti letech je Dessa zpět a já po úvodním nadšení musím přiznat, že „Chime“ je bohužel o něco slabší a navíc posouvá Dessu směrem, který mě těší o něco méně. „Chime“ je usedlejší, méně rozmanité a hlavně mnohem víc poplatné tomu, co na hudební scéně momentálně letí. Dobře to symbolizuje již klipová „Good Grief“, jejíž varovným signálem je už tolikrát ohraný vysoký zkreslený hlásek v úvodu skladby, jehož účelem je nalákat posluchače na chytlavý refrén ještě dříve, než se skladba pořádně rozjede. Bohužel, právě refrén je kvůli své laciné vlezlosti tím nejslabším místem písně, neboť sloky špatné nejsou (ačkoli i v nich je hlas Dessy jako na mnoha jiných místech desky položen nezvykle vysoko a rozhodně se mi neposlouchá tak příjemně jako chladný rap/zpěv, který je slyšet jinde na desce).

Velikou část tracklistu tvoří skladby, v nichž je zpěv dominantním prvkem na úkor rapu, a zatímco na „Parts of Speech“ šlo často o nejlepší kousky, zde je tomu přesně naopak. „Boy Crazy“ je příšerně naivní, „Say When“ Dessa nezvládá pěvecky a obstojná (a také o něco rychlejší) „Half of You“ dojíždí na malou originalitu. Pokud vyjmu nedospělou minutovku „Shrimp“ a úvodní „Ride“, která je sice technicky plnohodnou skladbu, pocitově jde však o prodloužené intro, zbudou nám pouhé čtyři písně, které si zaslouží větší pozornost.

Právě v nich ovšem Dessa jede na plné obrátky. „5 out of 6“ je ohromně energická, a i kdybyste nerozuměli ani slovu z jejího textu, už podle zpěvaččina hlasu poznáte, že poselstvím skladby je „trhněte si“. Tichá produkce ve sloce skvěle funguje s energickým rapem a je výbornou opozicí k hlučnému a chytlavému refrénu. „Fire Drills“ pokračuje v podobném duchu, přidává však náznak epičnosti, „Velodrome“ pak o něco zvolní, ovšem neztratí nic z energie a chytlavosti dvou svých předchůdkyň. Čtvrtou povedenou písní je pak závěrečná „I Hope I’m Wrong“, neboť po řadě víceméně pozitivně laděných skladeb přichází se změnou nálady a autentickým smutkem.

Texty jsou jako obvykle nejsilnější stránkou alba, ačkoli opět záleží skladbu od skladby a v první polovině alba je Dessa silnější než ve druhé. Zejména „Fire Drills“, v níž Dessa jako již mnohokrát brojí proti genderové nerovnosti, mě velice potěšila. Bohužel však spolu s hudební stránkou projdou v druhé polovině desky změnou i texty, které jsou o poznání neškodnější a tím i horší.

Dessa

„We don’t say, ”Go out and be brave”
Nah, we say “Be careful, stay safe”
In any given instance, that don’t hurt
But it sinks in like stilettos in soft earth“
(Fire Drills)

Dessa se na „Chime“ posunula a to mi samo o sobě nevadí, bohužel se však zdá se mi posunula nejen hudebně, ovšem i postojem a osobností. Je zde cítit snaha o apel na širší publikum, což není a priori špatné, pokud ale není provázeno přiškrcením vlastní originality. Alespoň to je mé vysvětlení, neboť druhá varianta je, že Dessa již není tím člověkem, který mi byl na předchozích albech tak sympatický. Tak či onak je „Chime“ albem nevyváženým a jeho značná část prostě nestojí za pozornost a ony čtyři špičkové skladby na záchranu nestačí. Po pěti letech čekání jde bohužel spíše o zklamání.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.