Země: Polsko Žánr: black metal Datum vydání: 28.4.2019 Label: Terratur Possessions / Malignant Voices Tracklist: 01. Remorseless Beast 02. The Soul of the Worlds 03. Sinister Lava 04. Through the Crown It Departs 05. The Seeker 06. Ceremony of Reversion p.2 07. The Destroyer Hrací doba: 42:47 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

O polských Deus mortem se v poslední době mluvilo dost vydatně, ale i když mají na kontě čerstvou desku „Kosmocide“, většina lidí nediskutovala o jejich hudebních kvalitách, nýbrž o ideologii a politickém přesvědčení jednotlivých členů kapely.

Deus mortem totiž absolvovali (nakonec spíš tak napůl absolvovali) evropské turné po boku Mgła a Revenge, které samozřejmě neuniklo pozornosti i v jiných kruzích než těch blackmetalových. Došlo na standardní naháněčku o to, kdo je nebo není nácek, což vyústilo v rušení nebo přesouvání jednotlivých zastávek turné. Čeští fans na tom docela vydělali, protože místní zastávka nebyla plánována, ale po zrušení akcí v Německu se koncert přesunul do Prahy, nicméně ani zde se neobešel bez potíží. Došlo k výměně klubu a ze sestavy českého koncertu se nakonec poroučeli právě Deus mortem, kteří ostatně byli největším trnem v oku (ale ne jediným, neboť své si asi užila i samotná Mgła) i venku.

No, a asi největším kamenem úrazu v sestavě Deus mortem je bubeník Stormblast, jenž dále tříská v Infernal War (další formace, co je častým terčem anti-NS bojovníků) a také má za sebou účast v některých dalších pochybných kapelách, mezi nimiž má čestné místo odbouchání tří koncertů s Honor anebo nahrávání s Warhead, což byl společný projekt Olafa Jasińskiho z Honor a Knjaze Varggotha z Nokturnal Mortum s texty o slovanské hrdosti, árijství a podobných vytříbených tématech.

Jako vždy nemám potřebu tohle soudit a podsouvat tu někomu svoje přesvědčení, protože věřím, že čtenář má dost inteligence na to, aby se s předloženými informacemi srovnal sám a ujasnil si, jestli mu takové spojitosti při poslechu vadí, anebo ne. Radši se pojďme věnovat vlastní muzice (a jestli v tom vidíte alibismus, tak se s tím taky srovnejte sami, ha!).

Skoro se mi chce říct, že je docela škoda, že celá tahle kauza zastínila hudební obsah „Kosmocide“, protože se jedná o dost povedenou fošnu. Debutová deska „Emanations of the Black Light“ měla několik výborných momentů, ale jako celek mi k srdci nikdy a nijak zvlášť nepřirostla. „Kosmocide“ mi připadá o dost lepší. Nijak mi nevadí, že Deus mortem na svém druhém dlouhohrajícím počinu výrazně vyčistili zvuk, což mě ve většině případů spíš prudí, protože to k předkládanému směřování pasuje a také má sound pořád docela koule.

To hlavní nicméně samozřejmě tkví v samotném materiálu. Jistě by šlo říct, že Deus mortem hrají rychlý agresivní black metal, který se nebojí trochu zasypat, což se ostatně ukáže hned v prvním songu „Remorseless Beast“. Už sama tahle skladba ovšem napoví i to, že Poláci se na black metal dokážou podívat i s otevřenou hlavou, jak dokazuje závěr s excelentním melodickým kytarovým sólem. Netvrdím, že Deus mortem holdují nějaké progresi či experimentům, to by bylo přehnané tvrzení, ale napříč albem se nachází relativně dost momentů, které jdou nad rámec obyčejné agresivní hoblovačky. Což se nakonec dělo i na „Emanations of the Black Light“, ale „Kosmocide“ je v tomto ohledu ještě dotaženější a výraznější.

Jedním dechem je ale nutno dodat, že „Kosmocide“ nestojí jen na tom „koření“, byť i to se výraznou měrou podílí na finálním ksichtu nahrávky. Deus mortem totiž nečiní problém nahodit i dobré riffy nebo zajímavé přechody na bicích. Vokál na prdel vyloženě neposadí, ale Necrosodom zařvat umí a k vyznění alba se jeho přednes hodí.

Třeba ve třetím tracku „Sinister Lava“ jsem si vzpomněl kolegy z Mgła, což však nemyslím ve zlém. Spíš to můžete brát jako nápovědu, že právě posluchačům téhle smečky by se „Kosmocide“ mohlo líbit. Stejně tak jako lidem, co si rádi pustí kapely jako Blaze of Perdition nebo třeba Medico peste.

Osobně jsem vůči „Kosmocide“ neměl úplně vysoká očekávání, ale druhá řadovka Deus mortem se mi zalíbila mnohem víc, než jsem předpokládal. Pokud tedy s poslechem téhle kapely nemáte nějaký morální problém, pak vám tohle album mohu klidně doporučit.