Země: USA Žánr: groove / melodic death metal Datum vydání: 27.8.2013 Label: Napalm Records Tracklist: 01. Oath of the Abyss 02. Ruthless 03. Desperate Times 04. Winter Kills 05. The Appetite 06. Gutted 07. Curses and Epitaphs 08. Carings Overkill 09. Haunting Refrain 10. Tripping Over Tombstones 11. Sail [Awolnation cover] 12. Shudder [bonus] 13. Back Down to the Grave [bonus] Hodnocení: nK_! – 4/10 H. – 7/10 Kaša – 6/10 Skvrn – 6,5/10 Průměrné hodnocení: 5,9/10 Odkazy: web / facebook

Dez Fafara se vrátil z ročního reunion turné Coal Chamber a jal se se svou momentálně domovskou formací DevilDriver vypustit do kritického světa v pořadí již šestou řadovku, tentokráte jménem “Winter Kills”. Pamětníci jistě zaloví v hlavinkách a vzpomenou si, že recenze na “Beast”, duchovního předchůdce zmíněné novinky, bylo v naší redakci přijato vesměs kladně a vysloužilo si průměrné hodnocení celých sedmi bodů, což se samozřejmě ne každé desce podaří. A jak je na tom ona aktuální “Zabíjející zima”?

V první řadě je potřeba si přiznat krutou pravdu – DevilDriver nahráli spíše podprůměrný materiál a upřímně, na prvních několik poslechů zní všechny písně až nepříjemně podobně. Ve skutečnosti jsem si nejprve připadal, jako bych sjížděl jeden song třináctkrát dokola za sebou, což není vždy až takové terno. Teprve až na nějaký čtvrtý pokus se začaly profilovat zajímavější kousky a celkem mě mrzí, že jich není tolik, kolik by si takový průměrný skalní fanoušek (rozuměj třeba já) kapely představoval. “Winter Kills” si drží několik málo silných momentů v podobě pár unikátních písniček, ale na novou řadovku zavedené kapely je to sakra bída. Kde se předchozí “Beast” alespoň částečně vymanilo z bahna patosu a jednotvárnosti svých dvou mladších bratříčků, tam se “Winter Kills” opět nebezpečně přibližuje vodám označeným jako “nebetyčná nuda” nebo “absolutní zbytečnost”. Definitivně pryč jsou doby prvních dvou alb, která měla hlavu a patu, bavila a dokázala nabídnout dostatečné množství zábavných a svým způsobem zvláštních songů.

Kde se ale stala chyba? Technicky není samozřejmě novince co vyčítat, protože americká uskupení velikosti a slovutnosti DevilDriver si mohou dovolit se zvukem maximálně tak experimentovat, ale jakýkoliv přešlap v kvalitě se jim už nepromíjí. Jednotlivé nástroje znění správně ostře a razantně – ostatně přesně tak, jak jsme byli vždy zvyklí. Ale tady se paradoxně dostáváme k samotnému kameni úrazu. Je hezké si na něco zvyknout a oceňovat minimalistické odklony, ale sám sebe se ptám, zda by se tato fráze dala uplatnit i na muziku a tu od DevilDriver konkrétně. Sice tu pod nos dostaneme zase tu samou porci hrubých melodií a hřímavých riffů podpořených dělovou bicí palbou a ne-úplně-na-live-stavěným vokálem, ale nepřejedli jsme se toho už trošičku? Dokola a dokola to stejné a bez jediné špetky invence nemůže dlouhodobě uspokojovat ani toho vesnického Pepíka. I když…o sexu se naštěstí nebavíme.

Dez Fafara ale řádí jako pominutý, jelikož se momentálně nachází v pravděpodobně životní hlasové formě. Ne, že by měl tak obdivuhodný rozsah (to po něm ani nikdo nechce), ale na “Winter Kills” pěje opravdu uvěřitelně a byť pořád stejně, jedná se zřejmě o největší tahák současných DevilDriver. Zachraplat dohromady pět minut jako onen nekompromisní frontman, má kdekdo hlasivky na hodnou chvíli určené k odpisu a recyklaci. Škoda jen, že živě se od něj asi nikdy nedočkáme podobného výkonu, jaký předvádí na studiovkách. To ale dostatečně dohání charismatem a velikostí circle pitu, o čemž jsme se mohli koneckonců z první ruky přesvědčit před měsícem na Brutal Assaultu.

Jestli “Winter Kills” v některých momentech dokáže zabavit a jestli je možné vypíchnout jeden opravdu dobrý kus materiálu, který stál za to dvouapůlleté čekání, jednalo by se stoprocentně o titulku s nečekaným označením “Winter Kills”. Čtvrtá skladba v pořadí se uvede solidním bicím námelem podpořeným důraznou melodií a prakticky vzápětí navazuje opravdu povedeným refrénem, který by se dal zařadit mezi to nejlepší, co DevilDriver za svou takřka dvanáctiletou kariéru nahráli. Solidní se také jeví hnedka následující počin nesoucí název “The Appetite”, ke kterému se někde tady okolo dokonce válí i videoklip (celkem funny, doporučuji alespoň zhlédnout – schválně, kdo z našich čtenářů se v něm uvidi?). Slušná koncertní rubačka, na kterých vlastně DevilDriver posledních několik let staví svou slávu. Ještě se trochu vrátím k začátku alba a vzpomenu na slušně se rozjíždějící “Ruthless” s celkem obstojným, ale ne zase tak novátorským refrénem a následující “Desperate Times” která naopak svého předskokana v refrénu předčí. O druhé polovině desky se dá bohužel mluvit jen jako o zbytečné vatě, která končí ve chvíli, kdy na scénu nastupuje bonusový materiál. Ten tvoří dvě originální písně vlastní tvorby a jeden cover, jmenovitě “Sail” od americký alternativních rockerů Awolnation. Ten je upraven překvapivě dobře a osobně si myslím, že je minimálně o tisíc procent lepší nežli originál. Klobouček. Alespoň za něco.

Blížíme se k závěru a bohužel musím konstatovat, že DevilDriver zůstanou už navždy asi jen koncertní kapelou, která sice dokáže živě rozpoutat slušné peklo, ale bohužel to bude pořád kompenzovat poměrně generickými a umělými alby, která nemají doma z reproduktorů nebo sluchátek valný smysl. Už ani nevěřím, že by se kdy podařilo překonat vály “DevilDriver” a “Fury of Our Maker’s Hand”, což je rozhodně škoda. Jestli se totiž globálně má “Winter Kills” se svými souputníky čím měřit, je to alespoň trochu zajímavý a dobře vyvedený obal, ne jen variace na podivnou sovu nebo kapelní dvorní znáček. Smutná čtyřka s výhledem jen a pouze na horší časy. What a shame.

Další názory:

Jsou kapely, u nichž bych nikdy nevěřil, že je zrovna já budu obhajovat proti lidem, kteří se nazývají jejich skalními fanoušky a daný žánr mají na rozdíl ode mě vyloženě rádi (ne, že bych proti té skupině nebo celému stylu něco měl, jde jen o to, že dobrovolně si asi radši pustím něco trochu jiného)… a DevilDriver jsou právě takovou kapelou. Ale při vší úctě ke kolegovi nade mnou, na 4/10 “Winter Kills” fakt není ani omylem. Zcela jistě je pravda, že parta okolo Deze Fafary už dávno tak trochu upadla do tvůrčího stereotypu a jednotlivé nahrávky kapely se mezi sebou liší maximálně tak kosmeticky, nicméně se podle mě nedá popřít, že si DevilDriver nějaký ten kvalitativní standard stále udržují. Vůbec nikam se neposouvají, což je i z mého pohledu samozřejmě mínus, ale schopnost napsat řízné songy plné nasrané rytmiky, našlapaných riffů a brutálního vokálu hlavního maskota rozhodně neztratili ani v nejmenším. A na rozdíl od kolegy výše mě některé pecky chytly hned na první poslech, zejména taková “Desperate Times” s prdel-nakopávajícím refrénem. Také souhlasím s tím, že první polovina je o něco drtivější, nezdá se mi ovšem, že by měl být závěr “Winter Kills” natolik slabý, aby to tu nahrávku úplně položilo. Možná by albu neškodilo malinko zkrouhnout stopáž z 50 minut (v limitované edici dokonce bez pár drobných rovnou hodinu) na přijatelnejších 30-40 minut, ale ani tohle albu neláme vaz natolik, aby patřilo mezi podprůměrné desky. Přiznávám se, že jsem byl trochu na vážkách, jestli dát 6,5/10 nebo 7/10, čímž chci říct, že je ta sedmička trochu slabší, ale nakonec jsem došel k názoru, že si ji “Winter Kills” pořád zaslouží, byť svoje mouchy to jak samostatně, tak i v kontextu celé tvorby DevilDriver má. Jak jsem již ale řekl, nejedná se o tak velké přešlapy, aby si ten počin podle mě zasloužil takovou potupnou známku. Nejlepší songy: “Desperate Times”, “Winter Kills”, “The Appetite” a “Haunting Refrain”.
H.

“Winter Kills” není (k mému překvapení) vůbec špatná deska. Ačkoli nejsem zrovna skalní fanoušek DevilDriver, jejich druhé a třetí album mám rád a občas si je pustím. Letos se naštěstí neopakuje situace z předchozích “Beast” a “Pray for Villains”, které na mne působily jako velmi slabý odvar svých silnějších předchůdců a které jsem v obou případech slyšel možná dvakrát. “Winter Kills” konečně dobře šlape, songy jsou dostatečně důrazné, agresivní a mají pověstný tah na bránu. Dez Fafara je jako vždy skvělý, a přestože si řve to svoje bez sebemenší snahy o ozvláštnění, tak u takové metalové brusky, jakou jeho parta předvádí, to zas tak moc nevadí. První půle “Winter Kills” mě baví víc, i když si nemyslím, že by to bylo jen povedenějšími songy, spíš mě to ke konci začínalo mírně nudit, protože jedenáct téměř totožných písní za sebou není nic, z čeho bych šel do kolen. V závěru mě probrala až vypalovačka “Tripping Over Tombstones”, což je z posledních čtyř skladeb jediná výrazná. Mými osobními favority jsou “Ruthless”, chytlavá titulní píseň a hlavně “The Appetite”. Tyto tři mě chytly hned na první poslech a brzy se staly mými oblíbenými. Pokud se DevilDriver pokoušeli o slušný nadstandard, tak se jim to povedlo, bohužel na nic víc tahle kapela už nejspíš nikdy nedosáhne. Nebýt slabého závěru, sáhnu ještě o bodík výš, takhle si i v budoucnu pustím radši “The Fury of Our Maker’s Hand”…
Kaša

“Winter Kills” nevidím zdaleka tak černě jako kolega nK_! v recenzi nade mnou. Jasně, DevilDriver nesložili bůhvíjak přemýšlivé, těžce stravitelné album, které by odhalovalo skrytá zákoutí až po několika posleších. Čekal však někdo od DevilDriver něco jiného než několik výborných písniček, u kterých nohama prověříte pevnost podlahy, v některých případech samotných bot? Myslím, že ne, a pokud ano, tak pro něj nemám pochopení. Pro “Winter Kills” je existenčně důležité, že skladby mají silný tah na bránu, ve kterém dřímá obrovský potenciál pro živá vystoupení. Oblíbil jsem si rytmicky silné kousky jako “Ruthless”, “Desperate Times”, klasickou groove zasekávačku “Gutted” nebo zřejmě nejlepší věc na desce, titulku “Winter Kills”. I když se rozhodně najde několik slabších úseků, za který považuji především nezáživný konec desky včetně obou bonusů, jsem přesvědčen, že “Winter Kills” si i přes svou nepříliš velkou pestrost čtyřkovou kritiku nezaslouží.
Skvrn