Země: Německo Žánr: thrash / death metal Datum vydání: 30.6.2015 Label: Prosthetic Records Tracklist: 01. Declaration of Intent 02. On a Collision Course 03. Scars of Creation 04. Affect Gravity 05. Means to an End 06. Ode to Extinction 07. Demon Seed 08. Power Surge 09. Ruptured Perpetually 10. Living Lies 11. Atavistic 12. Reborn 13. Radiation Sickness Odkazy: web / facebook / twitter

Dvacet let na scéně za sebou a na kontě desátá studiová deska, která klasicky začíná od písmene „I“. Jasně, řeč není o nikom jiném než o německých thrash / death metalistech Dew-Scented, kteří před nějakými dvěma měsíci vydali svou novou desku s titulem „Intermination“. Ještě předtím, než se k pustím do alba samotného, tak mi dovolte vyjádřit svůj vztah k německé škole thrash metalu, jež mi byla vždy vzdálenější než ta americká, ačkoli co do kvality těch vrcholných počinů se jedná o v podstatě vyrovnané scény. Dříve mi šla proti srsti taková ta špinavost a divokost starších Destruction a Kreator a někdy v té době jsem přičichl k čistšímu podání z dílny Dew-Scented, kteří ten thrash metal pochopili tak nějak moderněji a míchali do něj špetku death metalové hrubosti, což jim zůstalo až do dnešních dní.

Od té doby jsem Dew-Scented přestal sledovat blíže a aktivně, což bylo před nějakými osmi lety, ale řekl jsem si, kdy jindy oprášit trošku nostalgického vztahu než při příležitosti jubilejního desátého počinu. Od dob „Incinerate“, které jsem snad slyšel naposledy, nezůstal v řadách Dew-Scented kámen na kameni a krom zpěváka Leifa Jensena mají Němci komplet nové obsazení, ovšem že bych to poznal sám od sebe, aniž bych si to přečetl, to asi ne. Pozastavovat se u takového jména u instrumentální zručnosti je skoro tak zbytečné jako polemizovat nad kvalitou technického zpracování. Všechno je samozřejmě vypiplané do nejmenšího detailu, ačkoli v podání Dew-Scented to neznamená chladně dokonalou desku ve stylu Arch Enemy. Riffy řežou jako blázen, bicí uhání ukázkově, Leif prohání své hlasivky taky neúnavně a přitom to dohromady zní energicky a hybně, což je velmi příjemné.

Když totiž Dew-Scented zpomalí a z thrash / death metalového rybníčku zavítají do sfér modernějších sekaných riffů, tak to nepůsobí nijak nepatřičně ani hloupě. Němci prostě ví, jak to zabalit tak, aby „Intermination“ znělo současně, přesto ctilo staré postupy a nepůsobilo jako dort pejska a kočičky, kde se přidávalo od všeho trochu, aby to bylo úplně nejvíc nejlepší. Písní, která ukazuje, jak může dohromady fungovat staromilský thrash metalový přístup s mladšími zasekávačkami, je „Scars of Creation“. Ta se hned při prvním poslechu vyhoupla do přední linie těch nejlepších skladeb a spolu s našlapanou „Demon Seed“ a „Means to an End“ tam stojí i po několika posleších.

Samotné skladby nejsou poskládané vyloženě nečekaně a sází na jistotu, což není od Dew-Scented překvapivé, protože tak nějak vypadalo i několik starších počinů. Riffuje se s maximální vervou, aby se občas přihlásily o slovo buď death metalově valivé momenty, nebo naopak ony sekačky, ale takovým tím přirozeným drajvem jsou na poslech sympatické a nenásilné. Viz třeba už zmíněná „Demon Seed“ nebo „Ruptured Perpetually“, které povzbuzují v pokračování poslechu i do druhé poloviny.

Je škoda, že se pětici nepodařilo udržet nastavenou laťku po celou dobu, protože aniž by album nějak lineárně upadalo, tak se v druhé polovině střídají silnější skladby se slabšími a závěr již není tak zábavný, jak si asi Dew-Scented představovali. Mezi ty slabší kousky bych zařadil „Power Surge“, „Living Lies“, jež se pořád nemůže nějak rozjet, „Atavistic“, kterou částečně zachraňuje slušná basová linka v úvodu, a konečně závěrečný cover „Radiation Sickness“ od Repulsion, jenž i přes zjevnou snahu zapůsobit úderností a přímočarostí nefunguje a na album se moc nehodí. Jako bonus možná, ale v základní verzi trochu zbytečná položka. O mnoho lépe se mi poslouchala předposlední „Reborn“, která si co do agrese nic nezadá s poslední skladbou alba, nicméně už jen kytarová nápaditost a sólování v prostřední části nutí držet uši nastražené.

Při tak početné diskografii se bez problémů dá určit, jestli nové album spadá mezi ty lepší nebo naopak horší počiny. Osobně bych „Intermination“ viděl někde v horní polovině, ačkoli na ty úplně nejklasičtější počiny se dívá z podstatné vzdálenosti. Dew-Scented však zvládli téma na jedničku, a přestože do něj nevložili veškeré své umění a odehráli to spíš jen tak na jistotu, tak v porovnání s konkurencí jsou na tom pořád ještě docela dobře. Minimálně první polovinu má „Intermination“ spád jako kráva, který je v druhé půli přibrzděn několika horšími skladbami, ale jako celek se těch 45 minut poslouchá úplně bez škobrtnutí, takže svým způsobem vše v pořádku..