Země: USA Žánr: death metal Datum vydání: 26.6.2020 Label: Sentient Ruin Laboratories Tracklist: 01. Towards Exalted Coronation 02. Immaculate Conjuration of Infernal Recrudescence 03. Morbid Ekstasis 04. Emundationem Flammae 05. Apocryphal Manifestations 06. Opening the Gates to Blasphemic Domination 07. Chalice of Conquering Blood Hrací doba: 38:49 Odkazy: facebook / bandcamp / instagram K recenzi poskytl: Sentient Ruin Laboratories

Americká smečka Diabolic Oath je stále poměrně mladou kapelou. Však také aktuální deska „Profane Death Exodus“ je úplnou prvotinou této trojice. Předešlá dvě dema jsem neslyšel, ale zaujal mě námět obalu, na němž je vprostřed skála ve tvaru majáku, kolem níž krouží v jeho záři ryby (?), zatímco kolem mořské vlny převalují mrtvá lidská těla. A zaujaly mě taky ukázky na Bandcampu. Rovněž vydavatelství Sentient Ruin Laboratories tu a tam nabízí zajímavé tituly, zkrátka „Profane Death Exodus“ působí na první pohled dobře.

Diabolic Oath se věnují death metalu. Základem jejich stylu se zdají býti legendy typu Immolation nebo Morbid Angel, a to zejména v těch hutnějších, plíživě zatěžkaných pasážích, kterých se tu najde dost. Především druhá polovina „Profane Death Exodus“ se odehrává právě v tomto rozpoložení, kdy se dá mluvit až o death / doom metalu. Ostatně struktura alba je sama o sobě zajímavá. Začátek desky je totiž naopak v dost bryskním tempu, takže má člověk zprvu pocit, že tahle nahrávka se ponese převážně v bestiálnějším duchu. Jména jako Aosoth nebo Teitanblood se pro srovnání nabízejí. S ubývajícím počtem násilností však vyjde najevo, že Diabolic Oath si připravili přeci jenom něco trochu jiného.

Přesto mi při poslechu „Profane Death Exodus“ nejčastěji na mysl přistávalo „Amongst the Flames of a Burning God“, loňský výtvor Diocletian. Ne ani tak protože by to bylo nemlich podobné hudebně, ale spíš proto, že je to asi tak stejná nuda. Diabolic Oath sice hrají nápaditější hudbu a snaží skladby průběžně nějak oživovat, ovšem není jim to moc platné. Dle mého soudu tu nepředvádí vůbec nic zapamatování hodného. Nedá se o tom ani napsat, že by to byla přímo sračka, protože to určitě není. Je to prostě jenom nuda. Jistá úroveň žánrového průměru tu je, ale co se nápadů nebo nějakých povedených momentů týče, nemá „Profane Death Exodus“ co nabídnout.

Deska je vcelku nekompromisně odpálena „Towards Exalted Coronation“. Ozývá se dusot, nelidský hlas (určitě plný zloby a popisu okultních praktik) neurvale vrčí, kytary zaskřípou a pak je konec. Podobně zaklepou i další dvě skladby. Ty už začínají díky větší vrstevnatosti pomalu ukazovat i pomalejší vyznění příštích stop, avšak kytarová práce je stále o ničem. Druhá z nich, „Morbid Ekstasis“, má dokonce i klávesový podkres, ten ji ale také zrovna nepřidává. Ve zdařilejším světle se předvede až čtvrtá „Emundationem Flammae“. Konečně tu začíná alespoň trochu působit nějaká atmosféra, což je na takto laděnou kapelu docela tristní výsledek. Následující „Apocryphal Manifestations“ ale zase všechno pošle do háje. Jako nejlepší skladbu vidím „Opening the Gates to Blasphemic Domination“. Ta jediná mě dokázala něčím zaujmout. Desetiminutový závěr „Chalice of Conquering Blood“ rovněž není úplně špatný, ovšem ani tenhle táhlý kus nedokáže překvapit a vytáhnout první studiovou nahrávku Diabolic Oath z průměru.

„Profane Death Exodus“ je tak jedním z těch případů, kdy je obal desky daleko lepší než její samotná náplň. Diabolic Oath si mě se svoji prvotinou ničím nezískali a jsem si celkem jistý, že se k tomuto albu už nebudu v budoucnu vracet. Koneckonců, věnoval jsem mu daleko více času, než si ve skutečnosti zasloužilo. Dokážu si představit, že někoho to bavit bude, ale přesto si myslím, že v žánru se nachází dost zajímavějších jmen, takže v případě vynechání se nic hrozného nestane.