Země: Švédsko Žánr: death metal Datum vydání: 27.9.2013 Label: ViciSolum Productions Tracklist: 01. Into Oblivion 02. Metamorphosis 03. Oracle 04. Ex 05. World in Silence 06. Reincarnation of the Damned 07. Fields of Nihil 08. Dialogue with the Dead 09. Wolves’ Choir 10. The Age to Come 11. Humanitas Hodnocení: Stick – 8,5/10 H. – 8/10 Průměrné hodnocení: 8,25/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Diabolical jsou další kapelou, ve které působí Sverker “Widda” Widgren a kterou jsem dostal tento měsíc na pitvu. Byť služebně starší, mají Diabolical na svém kontě teprve čtvrté album “Neogenesis”, které přichází pět let po předchozím “The Gallery of Bleeding Art”. Vydání desky provázely všelijaké průtahy, a tak se z původně plánovaného dubna letošního roku stalo září. Proč se vydání tak táhlo, těžko říct, přestože jsem sháněl vysvětlení všude možně, nějak se mi jej nepodařilo vypátrat. Každopádně, kapela přišla s ambiciózním projektem a jsem zvědav, jak se na jejich snažení bude metalová veřejnost dívat. Je docela problém v tom, že dle tvrzení protagonistů lze album plně vychutnat až společně s četbou knihy, která je s deskou propojena a byla napsána kytaristou Carlem Stjärnlövem. Je pravdou, že koupě alba společně s knihou je docela lákavá a mohlo by to natáhnout lidi, ale na druhou stranu, všichni víme, jak se to v současné době má s prodejem CD…

O co tedy jde? “Neogenesis” v knize popisuje příběh o konci světa a o tom, co následuje po něm. Každá kapitola knihy je zároveň jedna skladba na albu. A že Carlovy vize nejsou zrovna nejpozitivnější, je nabíledni. Kolekce jedenácti skladeb (poslední krásná orchestrálka “Humanitas” slouží jako outro) nabízí tedy pochmurný death metal, který nepatří zrovna mezi ty nejpřímočařejší. Společným jmenovatelem je teda především temná atmosféra, temné melodie a jistá “rozvláčnost”. Většina skladeb totiž valí v drtivém středním tempu, nabízí různé variace pasáží a přichází se jí na chuť pomalu, je to hodně plíživá záležitost. I přes to, co jsem napsal výše, to ze začátku nevypadá, úvodní “Into Oblivion”, nastartovaná orchestrální pasáží se pak rozjede ve slušný sekec. Avšak již druhá “Metamorphosis” nikam neuhání, jen rozplétá nitě zkázy. Zvuk švédského studia Necromorbus je šťavnatý a plný, přesto ve správné míře brutální a sešlapává posluchače do země.

V průběhu poslechu si všimnete toho, že skladby nejsou stavěné podle klasických postupů a jsou stejně jako příběh spíše rozvíjením motivů a jejich kladením přes sebe. I zpěv/vokál je tu jen jakýmsi doprovodem celkové atmosféře. Jakmile však nastoupí až soundtracková a temná “Ex”, tak přichází ten pravý úpadek a zkáza. Tempo se zpomaluje ještě razantněji, ale já v podstatě zjišťuji, že s tím nemám nejmenší problém a album baví až do úplného konce. Je to asi tím, že přístup Diabolical není úplně staromilský, a i přesto, že má své základy v death metalu, nějak nedokážu přijít na to, k čemu bych to mohl přirovnat. Vychází mi z toho, že “Neogenesis” není zrovna jednoduchá záležitost na poslech a je to v podstatě dost originální záležitost, která se šplhá v mých sympatiích skutečně vysoko.

Album končí ještě chmurněji, než začalo. Uzavírkou je totiž podmanivá tryzna s názvem “The Age to Come”. Chropot Widgrena je zvěstovatelem postapokalyptického světa, v němž není pro radost příliš mnoho místa. Podmanivé melodie kytar vás zanesou na scénu, o které doufáte, že se jí v realitě nikdy nedožijete. Z epické chmurnosti se po výborném lahůdkovém sóle hostujícího Ralpha Santolly skladba zlomí do solidního death/thrashového nářezu, který ale nabízí mnohá zákoutí. Finále, jak má být.

Album patří z death metalu poslední dobu k jednomu z nejlepších materiálů, přestože jsem toho od něj příliš nečekal, tak si odnáším opravdu nevšední zážitek. Je to skoro jako poslouchat hodinový hudební film a nechávat se unášet obrazy, které evokuje. Tomuto albu se nestydím napařit relativně vysoké hodnocení, protože je to hodně ambiciozní projekt a rozhodně se nedá říct, že by nedošlo k naplnění potenciálu. Švédská smečka se za svůj výkon určitě nemusí stydět a přál bych si, aby se zas co nejdříve objevila v České republice, protože tohle bych si naživo poslechl velmi rád. Jsem rád, že se kapely dnes nebojí svou tvorbu nějak ozvláštnit a ne jen suše drhnout riffy a skladby jak na běžícím pásu. Diabolical přišli nejspíš s nejsilnějším albem své kariéry. Teď už mi ke štěstí chybí si vážně přečíst samotný příběh.

Další názory:

Rovněž i v názoru na “Neogenesis” se s kolegou shoduji. Zatímco Demonical znamenají zpátečku na cestě časem a vsázejí na staroškolské pojetí, Diabolical naopak ukazují, že stále jsou i cesty, jak pořád zůstat na poli čistokrevného death metalu a zároveň znít svojsky, zajímavě a svým způsobem do jisté míry vlastně i originálně – stačí mít “jen” vizi a otevřenou hlavu. A zjevně přesně tím Diabolical při skládání “Neogenesis” disponovali v dostatečné míře. Jejich deska se v porovnání s “Darkness Unbound” vydává v podstatě na opačnou stranu, je mnohem pestřejší, není sice tak nekompromisní, ale zase je promyšlenější a jejím hlavním poznávacím znamením je hezky zkažená a hlavně povedená atmosféra – a zdůrazňuji, že stále v rámci death metalu a použití jeho klasických postupů. Výborná věc.
H.