Země: Itálie Žánr: atmospheric doom / death metal Datum vydání: 7.1.2015 Label: Beyond… Productions Tracklist: 01. Shadows of Destiny 02. Lilith (Angel of Seduction) 03. Lost Time 04. Clouds Under the Moon (Missa defunctorum) 05. Chain of Thorns 06. Torment and Ecstacy 07. Stigmatized (Touch My Hands) 08. Lament of Dying Angel (Requiem) Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Beyond… Productions

Tregor Russo… říká vám tohle jméno něco? Že ne? V klidu, já jsem na tom byl až donedávna stejně. Přesto je tenhle človíček v oblasti muziky docela aktivní – pomineme činnosti jako hudební učitel, zvukový technik nebo producent, jelikož nás bude nejvíce zajímat jeho vlastní tvorba. Tenhle týpek má na triku už pěkných pár kapel, nicméně je pravda, že žádná z nich nedisponuje nějak bohatou diskografií a vlastně málokterá to vůbec dotáhla ke studiové desce… že se žádné z nich nedostalo mezinárodního uznání, to snad ani není třeba zmiňovat. I z tohoto důvodu působí Dionisyan jako jeho doposud nejseriózněji míněný projekt.

Nicméně ani v rámci Dionisyan toho zatím nestihl tolik, jelikož historie tohoto projektu se teprve začíná psát. Po prvotním nástřelu v podobě tři roky starého demosnímku se na začátku letošního roku objevila první dlouhohrající deska „The Mystery of Faith“, která se zdálky tváří velice ambiciózně, koncepční lyrickou stránkou počínaje, samotným hudebním zpracováním konče. Nicméně, mít ambice je jedna věc a naplnit ambice je věc druhá…

Dionisyan se snaží (snažení je v množném čísle – přestože je Tregor Russo hlavním mozkem kapely, o jednočlenný projekt se nejedná) o poměrně zajímavé pojetí doom / death metalu. Ačkoliv je právě tento metalový subžánr tím hlavním vyjadřovacím prvkem na „The Mystery of Faith“, ráz alba v ne úplně zanedbatelné míře určují rovněž jakési renesanční či barokní prvky či gregoriánské zpěvy. Zároveň jsou na desce na poměry metalu ne úplně tradiční nástroje jako housle, cello, harfa nebo loutna. Zní to lákavě? Ano, formálně jistě ano. Výsledek už však tak lákavý není.

Což o to, výše zmiňované netradiční prvky jsou skutečně zajímavé, ale je v tom háček. Ony jsou totiž vlastně tím jediným, co „The Mystery of Faith“ jakž takž drží nad vodou. Navíc způsob, jakým tento element své hudby Dionisyan používají, je dle mého skromného názoru cosi jako mrhání potenciálem. Všechno tohle se sice nachází v úplně každé písni, nicméně takřka vždy jen na jejím začátku a konci, výjimečně třeba v rámci krátké mezihry někde uprostřed. Ačkoliv to tedy nějakou část stopáže zabírá, ve skutečnost Italové to, co je na „The Mystery of Faith“ nejzajímavější (a vlastně jediné vážně zajímavé, abychom byli opravdu přesní), degradovali do role pouhých inter a outer. Ta možná jsou ve většině případů dost pěkná, posluchač si ovšem z poslechu alba odnese něco trochu jiného než právě toto, co by za to stálo.

Největší část „The Mystery of Faith“ totiž stále tvoří onen doom / death metal, který je však při vší úctě v podání Dionisyan těžce průměrný, možná snad ani to ne. Nebo takhle – sám o sobě nějak zvlášť dementní není, ale je to tak extrémně jednotvárné, že to prostě brutálně nudí. Navíc je to mocněno těžce neodhadnutou délkou, protože Dionisyan si samozřejmě vyšlápli na delší písně (většina v rozmezí 7-10 minut, kratší je jen pětiminutová „Lost Time“, již však vyvažuje 14minutová „Clouds Under the Moon (Missa defunctorum)“) a celé album trvá téměř 67 minut. Ona nemetalová atmosféra z toho může tvořit maximálně tak 15 minut a to ještě s největší pravděpodobností nadsazuji… zbytek zní bez nadsázky jako jeden song takřka bez jakýchkoliv změn a funguje maximálně tak jako přehlídka nudných generických doomových riffů a obyčejného growlingu.

Potenciál by tu i být mohl, je však trestuhodně nevyužit, výsledkem čehož je album, jež balancuje na hraně průměru a podprůměru. Je to škoda, protože koncept spojení doom metalu s gregoriánským chorálem a jakoby vážnou hudbou by mohl být skvělý, ale to by se jej musel ujmout někdo, kdo s něčím takovým dokáže skutečně pracovat, zvládne oba ty prvky smysluplně kombinovat a hlavně mu jde od ruky i ten samotný doom metal, který je v podání Dionisyan prostě brutální zívačka. „The Mystery of Faith“ tak bohužel není ničím jiným než promarněnou šancí na zajímavou muziku.