Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 19.5.2017 Label: Debemur Morti Productions Tracklist: 01. Pangenetor 02. Prince of Ashes 03. Værens korsvei 04. Emerald Earth 05. Opaque 06. Illusions 07. Palindrome 08. Ved alltings ende 09. Rubedo 10. Gloria in excelsis deo 11. Panphage Hrací doba: 56:22 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Debemur Morti Productions

Dødsengel patří k mým srdcovkám a jejich druhé album „Mirium occultum“ (2010) klíďo píďo označím za jednu z nejlepších blackmetalových desek, které kdy v Norsky vznikly. Dvou a půl hodinový opus „Imperator“ (2012) je rovněž výživná porce prvotřídního blackmetalového umění a to nemluvím o různých splitech a EPs, kde duo Kark a Malach Adonai předvedlo excentričtější přístup k žánru. Zvláště na prvních dvou jmenovaných titulech byla kapela schopná stvořit jednoduché a velice silné motivy, ze kterých mi běhal mráz po zádech a není vzácností, že i po letech si je vybavuji a nemám od nich pokoj, dokud důkladně nezasvětím alespoň jeden večer hudbě „Anděla Smrti“.

Po zmíněném „Imperátorovi“ a split-albech sdílených s Nightbringer (2012) a Hetroertzen (2014) bylo okolo Dødsengel ticho, které rozčísl občasný koncert. Zpráva o letošním vydáním nové desky „Interequinox“ u kultovních Debemur Morti překvapila příjemně a osobně jsem doufal, že pánové uplynulý čas mimo jiné využili k nastřádání dosti silných nápadů. Také se dalo tušit, že novinka bude odlišná od svých předchůdců, protože Dødsengel jsou přesně ten typ kapely, která je příliš kreativní na to, aby nahrála dvě stejná alba. Takže jak to dopadlo?

Asi bude rozumné rovnou napsat, že jsem z nové desky značně rozčarován. „Interequinox“ se snažím naposlouchávat už třetí měsíc a pasáže, které mi bezpečně utkvěly v paměti, bych spočítal na prstech jedné ruky. Když teď album poslouchám znova, tak vím, kdy přijde nějaká změna a co bude cca dále. Tohle chvíli trvalo, protože nahrávka je chytře poskládaná, samotné skladby nestojí jen na pár opakujících se riffech a každá taky nabízí něco jiného. Rozhodně ale nemůžu říct, že by mě album v něčem překvapilo a o nějakém mrazení či aspoň jeho náznaku si mohu nechat jenom zdát. Problém osobně vidím asi ve dvou věcech. Jak jsem předeslal v prvním odstavci, Dødsengel na zmíněných dlouhých deskách hodně stavěli na silných pasážích. „Interequinox“ na mě ale působí podobně experimentálně jako jejich kratší tituly. Asi největší hudební spřízněnost bych tady cítil se splitkem s Hetroertzen. Kratší tituly Dødsengel mám rád, jejich obsah (myšlenky a to jak jsou tituly koncipovány) je výtečný, ale ve zpracování byly často jisté rezervy…

Druhou potíž spatřuji i v tom, že „Interequinox“ na mě působí jako rocková/metalová nahrávka zpočátku osmdesátých let (*). Částečně díky „starému“, dynamickému soundu či některým riffům a hlavně kvůli tomu, že muziku nejvíce táhne zpěv. Na tom by nebylo nic špatného. Skutečný problém ale je, že rytmické a kytarové výrazivo novinky stále primárně vychází z učebnice severského black metalu, a proto mi přijde, jako by si Dødsengel ponechali svázané ruce. Ano je patrné, že za hudbou stojí skutečně tvůrčí mysl, ale také se nemohu zbavit dojmu, že k malbě široké škály pocitů, na které odkazují zpěv, koncept a texty, použili Dødsengel zbytečně hrubé tahy a paletu o příliš málo odstínech. Nu aspoň, že ty vokály mohu pochválit. Kark už dříve dokázal, že patří k nejvšestranějším zpěvákům v žánru. Řve, vyje, naříká, ale i doopravdy zpívá, a to kurva dobře. Také jsem rád za návrat bezejmenné zpěvačky, která se dříve objevila na „Imperator“. Ale jen hlasy zdejší thelémský spektákl neutáhnou.

Dødsengel jsou stále 100% sví a tvoří mystickou, atmosférickou hudbu, která je tím správným způsobem „divná“, ale přesto mi „Interequinox“ není po chuti. Nabízí se tedy možnost, že kapela šlápla vedle, experiment se úplně nepovedl anebo jim dochází tvůrčí síly. Samozřejmě uznávám i možnost, že jsem desku prostě nepochopil a není pro mě. Srovnám-li si svá pro a proti, tak nemohu „Interequinox“ odsoudit jako jednoznačné zklamání a průser, ale mám důvody se domnívat, že díru do světa už taky neudělá a nebýt předchozích prvotřídních zářezů, tak by jméno Dødsengel asi brzy pohřbil čas a prach.

(*) Když jsem si po napsání článku dovolil přečíst cizí recenze a názory, tak jsem se s tímhle dojmem setkal vícekrát.