Země: Švédsko Žánr: ambient Datum vydání: 13.11.2020 Label: Vidfare Productions Tracklist: 01. Övergång 02. Andrum 03. Dödsdans 04. Gravrost 05. Järn 06. Farsot 07. Undergång Hrací doba: 47:45 Odkazy: bandcamp

Mortuus z Marduk / Arioch z Funeral Mist (vyberte si) se loni na jaře blýsknul debutovým albem svého ambientního vedlejšáku DomJord. „Sporer“ mně osobně zachutnalo fakt hodně, a dokonce jsem desku nakonec umístil i do nejlepší pětky za rok 2020. Po tomhle asi nemusím dodávat, že se mi nahrávka dost líbila.

Trochu mě každopádně překvapilo, že vydání jejího pokračování s názvem „Gravrost“ netrvalo ani půlroku. Kdo by si ale myslel, že Daniel Rostén, jak zní Mortuusovo občanské jméno, dal nový materiál dohromady takhle rychle, ten se mýlí. Už „Sporer“ vznikalo průběžně mezi lety 2012 a 2019. „Gravrost“ je nemlich ten samý případ. Rostén desku nahrával průběžně mezi lety 2013 až 2020. O nějaké uspěchanosti tedy nemůže být ani řeč, vlastně spíš naopak.

Základní směřování „Gravrost“ zůstává oproti „Sporer“ neměnné. Opět se tedy jedná o minimalistickou ambientní muziku, kde skladby typicky stojí na jednom opakujícím se motivu. Docela by mě ale zajímalo, jakým způsobem probíhalo rozdělování skladeb mezi oběma nahrávkami, když materiál zjevně vznikal souběžně. Nevím, jestli se jednalo jen o pocitové rozřazování nebo se za každým albem skrývá nějaký hlubší koncept a jednotlivé kompozice měly už při svém vzniku jasně dané, na jakém počinu skončí.

K téhle otázce mě přivedl primárně dojem, že obě nahrávky jsou navzdory podobnému přístupu trochu odlišné – z pocitového hlediska. „Sporer“ mi přišlo ještě minimalističtější, temnější a také hypnotičtější. A proč to zastírat – v konečném důsledku také lepší. Zatímco debutu jsem se nemohl doposlouchat, v „Gravrost“ jsem tak veliké zalíbení nenašel.

Znamená to, že se tedy bavíme o zklamání a že se „Gravrost“ stalo střelou vedle? Docela jednoznačně ne. Ačkoliv ze srovnání se „Sporer“ vyjde druhé album jako poražené, obecně se pořád jedná o povedenou a příjemnou desku, která má co říct a dokáže oslovit. Sice jsem se v jejích převalujících se tónech neztrácel tak ochotně jako u prvotiny, ale poslech mě baví. Navíc lze „Gravrost“ přičíst k dobru, že tentokrát už z toho tolik netáhne ambientní Vikernes z devadesátek. Občas pořád ano („Järn“), ale už to není tak okaté. Všehovšudy se pořád jedná o natolik dobrý titul, aby mi to stálo za koupi vinylu stejně jako v případě „Sporer“.

Z dlouhodobého hlediska u mě skvěle obstály ty nejminimalističtější kompozice, tedy „Andrum“ a titulní „Gravrost“. Snad to bude i tím, že jejich motivy nejsou tak výrazné, tudíž se ohrávají o poznání pomaleji. Pozitivní kredit ale musím připsat také na adresu posledních dvou tracků – devítiminutová „Farsot“ se mi zdá jako vrchol celé kolekce a finální „Undergång“ má v rámci desky docela unikátní náladu a skvělou atmosféru.

Zbytek je fajn a nechci vzbudit dojem, že se tu hraje nějaká nižší liga. „Dödsdans“ a „Järn“ nicméně mají docela výrazné motivy a pracují i s rytmikou, byť vcelku triviální, díky čemuž se nejdříve zajedly. „Övergång“ podobný osud potkal hlavně kvůli tomu, že se nachází na první pozici. To se ovšem stalo až po velkém počtu poslechů – a skutečnost, že jsem měl chuť i potřebu s „Gravrost“ takovou dobu strávit, je vlastně dobrým znamením. Spokojenost tedy panuje, jen říkám, že se nedostavilo takové nadšení jako u „Sporer“.