Země: USA Žánr: celtic punk / folk Datum vydání: 8.1.2013 Label: Born & Bred Records Tracklist: 01. The Boys Are Back 02. Prisoner’s Song 03. Rose Tattoo 04. Burn 05. Jimmy Collins’ Wake 06. The Season’s Upon Us 07. The Battle Rages On 08. Don’t Tear Us Apart 09. My Hero 10. Out on the Town 11. Out of our Heads 12. End of the Night Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

“The boys are back…” Doslova. A neříkám to jen z důvodu, že celtic punkoví Dropkick Murphys takhle pojmenovali úvodní vál svého osmého řadového alba. Pro mě osobně se jedná o návrat, ne těch úplně starých, ale přinejmenším kvalitnějších Dropkicků z dob alb “Sing Loud, Sing Proud!” či “Warrior’s Code”. Předchozí řadovka “Going Out in Style” mě zas tak moc nebrala a v době vydání jsem si nebyl jistý, jestli to bylo tím, že už jsem z veselého folk punku, který tihle borci pilují k dokonalosti už 16 let, prostě a jednoduše vyrostl, nebo jen v roce 2011 byli z formy. Teď už je mi jasné, že minule mi to jen nesedlo, protože “Signed and Sealed in Blood” je velice kvalitní porce optimistického punk rocku, která mě baví a zase mě vrátila zpět o nějakých osm, devět let.

“… and they are looking for trouble!” Ne tak úplně doslova. Ani ne proto, že by se druhá polovina ústředního motivu úvodní písně k té první nehodila, ale Dropkick Murphys dospívají a s každým dalším albem se stávají víc a víc nekonfliktní. Pomalu a jistě ubývá přímočarých punkových vypalovaček a folkové motivy, ať už jsou to dudy, harmonika, flétna, mandolína, banjo a tucet dalších nástrojů, o jejichž názvu nemám ani ponětí, mají stále větší prostor. Tím netvrdím, že to je špatně, nebo že to už nebylo ono, je to jen trošku jiné a přitom tam pořád můžete slyšet všechny poznávací znamení téhle party z amerického Bostonu. Kontrastní vokály Ala Barra a Kena Caseyho jsou asi největší devízou téhle party. Oba mají své klady a zápory a oba se hodí do různých písní nebo jejich částí. Al Barr je takový ten typický punkový zpěvák s nakřáplým hlasem, jenž skvěle zapadne do rychlejších songů, kdežto tradicionalistický, pro někoho trochu hospodský Ken Casey se pasuje zase do folkově tradičnějších věcí. Není to však neměnné pravidlo, takže se tohoto mustru borci nedrží ze všech sil a šikovně si střídají své party, jak se jim zlíbí.

Kdo už někdy některé z pozdějších alb Dropkick Murphys slyšel, tak by neměl být v zásadě ničím překvapen, protože hned od prvního tónu se na něj vyvalí doslova hradba množství všech nástrojů, na které si snad jen vzpomenete, až se už poněkolikáté divím, že se jim (a taky mistrům, co sedí při nahrávání za mixážním pultem) podaří dokázat vše zkombinovat do kompaktního výsledku, který se poslouchá s radostí, a při kterém si jednotlivé linky můžete vychutnat jak samostatně, tak slité dohromady v jeden celek. A tohle by se dalo říct téměř o celé čtyřicetiminutové stopáži “Signed and Sealed in Blood”. Jako vždy jsem si našel nějaký ten kousek, o kterém to tak úplně neplatí a který mi k srdci nepřirostl, ale při délce dvou, tří minut se jedna, dvě slabší písně dají odpustit, no ne?

O úvodní “The Boys Are Back” už něco málo padlo, takže jen dodám, že to je typická, dudami protkaná sborová vypalovačka, jako byla před dvanácti lety “For Boston” z pravděpodobně jejich vrcholného “Sing Loud, Sing Proud!”. Jedním z top momentů je pro mě hned následující “Prisoner’s Song”, neboli charakteristická směsice rock ‘n’ rollu a irských tradičních motivů, na který má tahle banda patent. O chytlavé refrény a popěvky není na této rozhodně nahrávce nouze, což však nemusí sednout úplně každému. Někomu se může taková pozitivní nálada, která se úplně neztrácí ani v baladičtějších kouscích, jako třeba v “End of the Night”, snadno zajít. Posledně jmenovaná by se z fleku mohla stát oficiální hymnou všech naléváren. Vyznání z toho, že i když bar zavírá, tak se vám nechce domů, by jistojistě zlidověl. Zajímavě dopadl pokus o první vánoční píseň v historii kapely “The Season’s Upon Us”, která, ač hudebně klasická folková balada, lyricky čerpá z omletých vánočních témat o shromáždění celé rodiny a vše co k tomu patří z realističtějšího pohledu Kena Caseyho. Najdou se zástupci i těch přímočarých punkových věcí jako třeba “The Battle Rages On” nebo melodická “Burn”, jejichž hlavní devízou je chytlavost. Takhle bych pokračoval dál a dál, protože téměř každá píseň má nějaký motiv, jímž mne dokázala zaujmout.

Dohromady je “Signed and Sealed in Blood” plná chytlavých songů, které mají potenciál stát se hity (na poměry kapely) a zařadit se na koncertní setlist připravovaného turné. Musím přiznat, že po slabším předchůdci jsem zas tak moc nečekal, takže jsem příjemně překvapený a novinku považuji za desku, která navazuje na tradici těch povedenějších milníků v diskografii kapely. Pokud nehledáte nic hlubšího, ale album, které dokáže na určitou chvíli pěkně pobavit, tak jsou Dropkick Murphys pro vás jako stvoření. “The boys are back”.