Země: USA Žánr: thrash metal Datum vydání: 13.8.2012 Label: Mascot Records Tracklist: 01. Mind Sewn Shut 02. Dehumanize 03. Blood Sirens 04. Broken 05. Welcome to Hell 06. Conquer and Divide 07. Death Toll Rising 08. My Riot 09. Macabre Candor 10. Butcher Baby Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Již při pohledu na sestavu, kterou se Dublin Death Patrol pyšní, musí být všem jasné, že se nejedná o žádnou bezcennou kapelu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Považte sami. U mikrofonu se navzájem doplňují charismatický Chuck Billy z Testament a Steve “Zetro” Souza, bývalý to křikloun další thrashové legendy Exodus. Na kytaru to drhnou Andy Billy, Greg Bustamante, John Hartsinck a Steve Robello, což jsou vlastně neznámí týpci, kteří žádnou díru do metalového světa neudělali. Aby toho nebylo málo, v oficiální soupisce se nachází hned tři baskytaristé – Willy Lange z Lääz Rockit, Eddie Billy z Vio-Lence a John Souza. Zpoza bicí artilerie je jistí Danny Cunningham a Troy Luccketta z Tesla. Že vám to přijde na jednu kapelu až moc? Nejste sami, ale nebojte, naživo Dublin Death Patrol zpravidla nevystupují s více než osmi členy. Tolik by k otázce personálního obsazení snad mohlo stačit, navíc byste si měli udělat živý obrázek, jakou hudbu tahle početná banda hraje.

Dublin Death Patrol vznikli původně jako jednorázová kapela, která měla sloužit jako klasická bokovka, ale jak už to tak bývá, nebo jak je s oblibou proklamováno, přeskočila nějaká jiskra, zafungovala pověstná chemie a borci začali tvořit své vlastní skladby, což nakonec vyústilo v debutové album “DDP 4 Life”, které vyšlo v roce 2007. Účel této nahrávky byl hned po prvním poslechu zcela zřejmý – pobavit se a především vzdát hold thrash metalové hudbě tak, jak se utvářela na začátku osmdesátých let. Spojení dvou nezaměnitelných vokálů Billyho a Souzy fungovalo překvapivě dobře, a i když bylo album kvalitou jednotlivých skladeb dost nevyrovnané, dočkalo se slušné odezvy. Na “Death Sentenced” se vcelku logicky pokračuje, kde se minule skončilo. S několika rozdíly. Album bylo ošetřeno hutnějším a údernějším zvukem, působí daleko vyrovnaněji a některé ze skladeb skrývají natolik povedené momenty, díky nimž bych si je dokázal představit na albech domovských kapel dvou hlavních zúčastněných aktérů.

Kdo očekává nějakou sofistikovanou verzi thrash metalu, ten si na své zcela jistě nepřijde. Kdo se naopak spokojí s desítkou skladeb, které jsou agresivní, chytlavé, úderné a přesto nepůsobí jako tupé odrhovačky, ten zalovil ve správných končinách. Úvodní “Mind Sewn Shut” začne zvolna, ale nenechte se zmást, ani ne po minutě se rychlostní pedál sešlápne a od této chvíle už se téměř ani na okamžik nezpomalí. Chuck Billy a Zetro Souza si několikrát vymění slovo, a přestože jejich projevy jsou jako den a noc, tak se navzájem dobře doplňují a “Mind Sewn Shut” (vlastně ani následující pecky) nepůsobí nějak nepřirozeně či roztříštěně.

Ještě o stupeň líp dopadla následující “Dehumanize”, kterou jsem si oblíbil nejvíc, a zastupuje album z pozice té největší palby. Kdyby se takto jelo po celou dobu, měli bychom co do činění s parádním thrash metalovým albem. To se sice neděje, ale i přesto “Death Sentence” nenudí. Celá kapela ctí klasické postupy, takže každá skladba je postavena na ústředním silném riffu, občas se objeví kytarová vyhrávka, jak je proslavil Alex Skolnick z Testament, přičemž pomyslnou korunu tomu nasazují přímočará sóla. Žádná přehnaná exhibice se nekoná. Ke zpomalení tempa dojde ve čtvrté “Broken”, která zní asi nejvíce testamentovsky z celé kolekce, a to nejen díky faktu, že Chuck Billy v ní má rozhodující slovo, i když Zetro mu zdatně sekunduje. Druhá polovina kvalitativně nijak nezaostává. Ať už exodusovská “Death Toll Rising”, v hypnotickém rytmu valící se “My Riot”, či závěrečná punková rychlovka “Butcher Baby” jsou povedené pecky, ve kterých kapela jede na plný výkon. Je fakt, že většina skladeb stojí a padá na způsobu, jak se povede proplést vokální linky obou zpěváků, což je ohled, ve kterém příkladně “Welcome to Hell” ničím nezaujme. Naštěstí se jedná pouze o výjimku.

Oproti debutu nejsou zapotřebí žádné předělávky, takže se můžeme plně soustředit na celek. Deska jede jako nabroušená pila a i přes některé slabší momenty není žádný problém sjet album na jeden zátah, aniž bych se začal nudit. Hlavní devízy, kvůli kterým byste si “Death Sentece” neměli nechat ujít? Vokální souboje legendárních pěvců, kteří stáli u zrodu stylu, kterému nyní prostřednictvím Dublin Death Patrol vzdávájí hold, úderné riffy, nenáročná sóla a jako hodinky šlapající rytmika. Když přemýšlím nad hodnocením, tak sice nemůžu sáhnout výš než v případě “Dark Roots of Earth” od Testament nebo “Sovereign” od Tenet, ve kterých se naposledy předvedl Zetro, “DDP 4 Life” však novinka zadupala do země, jako by se nechumelilo. Pro fanoušky thrash metalu rozhodně povinnost!