Ecnephias – Ecnephias

Ecnephias - Ecnephias
Země: Itálie
Žánr: gothic / dark / death metal
Datum vydání: 16.2.2015
Label: My Kingdom Music

Tracklist:
01. Here Begins the Chaos
02. The Firewalker
03. A Field of Flowers
04. Born to Kill and Suffer
05. Chimera
06. The Criminal
07. Tonight
08. Lord of the Stars
09. Wind of Doom
10. Nyctophilia
11. Nia Nia Nia
12. Vipra negra
13. Satiriasi

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
My Kingdom Music

Uplynuly takřka dva roky od vydání předchozího alba “Necrogod” italských metalistů Ecnephias a vida, máme v redakci jeho přímého následníka, jímž je eponymní počin “Ecnephias”, který v diskografii kapely získal pořadové číslo pět mezi řadovými alby. Nebudu lhát a přiznám, že ačkoli mě v době svého vydání “Necrogod” docela slušně bavilo, tak od sepsání recenze jsem jej ani jednou neslyšel a na skupinu vlastně celkem úspěšně zapomněl, a protože nečekám, že byste na tom vy, čtenáři našeho blogu, byli jinak, tak mi dovolte osvěžit alespoň základní fakta spojená s historií skupiny.

Ecnephias vznikli v roce 1996 v italské Potenze, avšak této pětici kolem zakládajícího člena a zpěváka Mancana trvalo osm let, než se představila studiově prostřednictvím debutového alba “Domíníum noctís”. Od té doby je evidentně při chuti, protože v celkem pravidelných intervalech servíruje jedno album za druhým. A soudě dle posledních dvou počinů, které jsem měl možnost slyšet, jim to nejde vůbec špatně. Stejně jako minule je pro pětici škatulka “dark occult metal” vcelku spravedlivá. Přijde mi, že od minula ubylo čistokrevných death metalových pasáží a naopak přibylo více melodií, přičemž je jedno jestli tím myslím obšírněji pojaté vokály Mancana nebo klávesy v pozadí, jež si probily cestu skrze parádně ozvučené kytary, u kterých si milovníci krystalicky čitelných riffů užijí každý kontakt trsátka se strunami.

Tím, jak se Ecnephias posunuli jakoby více k melodickému vyznění, jemuž však vyložený optimismus schází a melodie hrají spíš na melancholickou strunu, tak znějí ještě o něco výrazněji jako Moonspell, což je umocněno i tím, že Mancan má hlas, který k tomu Fernandovu nemá zas tak daleko. Jen si poslechněte skvělou úvodní záležitost “The Firewalker” nebo třeba klipovku “Vipra negra” a pochopíte, o čem mluvím. Aby to ale zase nevypadalo, že chci Ecnephias obviňovat z bezmezného opisování, tak to není tak, že by se po celou dobu trvání “Ecnephias” nemohl člověk zbavit pocitu nutícího ke srovnání se slavnějšími Portugaly. Jejich hudba jen prostě a jednoduše vaří se stejnými ingrediencemi.

“Ecnephias” bohužel strádá v tom, v čem mělo “Necrogod” navrch. Je to počet skladeb a jejich celková hrací doba. Novinka v tomto ohledu přestřelila, protože 70 minut je vážně moc. Ony jednotlivě ty skladby jsou dobré, ale soustředěným poslech v takové délce Italové zatím neutáhnou. A to, že na závěr zařadí příjemnou hitovku v podobě “Vipra negra” nebo naopak košatě vystavěnou semi-baladu “Nyctophilia”, tomu bohužel nezabrání. Písně jsou dobře vyvážené pokud jde o kombinaci silných melodií a tvrdých metalových výjezdů ve středním tempu, z nichž je cítit death metal i navzdory všudypřítomným klávesám, ovšem na takové ploše to přijde vniveč, takže v tomto ohledu je novinka lehkým krokem zpět.

I přes celkovou jednotvárnost, která plyne z přemrštěné hrací doby, obsahuje páté album italských metalistů nemalý počet hodně slušných skladeb, přičemž ty nejlepší se dle mého názoru nachází v první polovině desky. To ale může být důsledek toho, že ke konci už zážitek z poslechu není tak intenzivní. Krom zmíněné“The Firewalker” jsou to “The Criminal”, “Lord of the Stars” nebo druhá “A Field of Flowers”.Ecnephias v posledně jmenované umně přecházejí od poklidných melodických momentů k těm kytarovějším, v této kompozici se ovšem nejedná pouze o temný, growlingem podpořený death jako v páté“Chimera”, ale i když NikkoMancanem hrábnou do strun, tak klávesák Sicarius Inferni nepouští “A Field of Flowers” z étericky klidnějších končin. Ona tvrdší pasáž se jako protiklad ke všem těm melodiím ke slovu nakonec dostane, ale Ecnephias ji dávkují opatrně a s rozmyslem a z této kompozice je rázem jeden z vrcholů celé kolekce.

Vyloženě nářezovou skladbu na albu nenajdete, protože i když to vypadá, že taková “Born to Kill and Suffer” bude po celou dobu zatěžkanou jízdou v neklidné atmosféře a Mancan se v ní slušně vyřve, tak se po chvíli zvrhne v pěkně melodickou píseň, jejíž vrchol přichází s refrénem. Jen škoda toho nekonečného prozpěvování ve stylu “la la la la”. Co mi na desce schází, je skladba, která by navázala na “Anubis (The Incense of Twilight)” z předchozí placky, která díky orientálnímu nádechu posouvala Ecnephias do vod blízkých Rotting Christ. Ale nedá se svítit, “Ecnephias” toho nabízí už tak dost, že každá další skladba by byla jen ke škodě věci.

Přestože to vypadá, že jsem desku docela shodil hlavně díky její dlouhé stopáži, tak vězte, že se pořád jedna o dosti kvalitní záležitost. Kdyby při nahrávání zakročil producent nebo sami Ecnephias a ubrali dvě až tři písně, tak bych neměl problém házet nadšené názory na všechny strany, protože sama o sobě mě hudba, která se pod pokličkou “Ecnephias” skrývá, strašně baví. Jen škoda, že je rozmělněná do tak šíleně široké plochy, takže dopad nahrávky není tak mocný, jako byl u “Necrogod”, které jsem při naslouchání novinky oprášil a musím mu přiznat vyšší kredit než “Ecnephias”.


2 komentáře u „Ecnephias – Ecnephias“

  1. Ty vole, som nemal pozerat ten videoklip – ten spevak vyzera jak z nemeckeho porna zpred 30 rokov… a este aj podobne grimasy hadze.

    Ale inak z tych dvoch skladieb co som teraz vypocul sa mi ta muzika hodne paci, urcite si to musim zohnat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.