Země: USA Žánr: stoner / doom metal Datum vydání: 20.6.2017 Label: selfrelease Tracklist: 01. Final Heist 02. Cracks and Lines 03. Dirge 04. Watchin’ You [Kiss cover] 05. What Lights this Ocean Hrací doba: 38:55 Odkazy: facebook / bandcamp

Americká kapela Egypt o sobě dala poprvé vědět v roce 2007 eponymním ípkem. Tím se trefila do černého a sklidila slušný ohlas. Nevím, co přesně se potom dělo, ale skupina se rozpadla a tak další studiová práce přišla až o dalších šest let později. Za tu dobu se situace přeci jenom změnila. Ačkoliv řadové desky Egypt nebyly žádný provar, až na výjimky v podobě stoner/doom vyznavačů prošly celkem bez povšimnutí.

Dnes se dostáváme k jejich třetí řadové nahrávce s názvem „Cracks and Lines“. Na rovinu můžu prozradit, že s pozicí Egypt asi jen těžko hne, přestože jde o vyrovnanou a poctivou desku. Netroufám si tvrdit, jestli si chlapci kladli podobné ambice, ale víc než pár skalních fanoušků neosloví. To ale neznamená, že by to ani nestálo za poslech.

Egypt nehrají nijak náročnou hudbu. Nejsou tou stonermetalovou kapelou s těžkotonážními riffy, hutnou atmosférou či nabroušeným vokálem. Jejich kytarová a vůbec celá rytmická hra je uvolněná, dost vychází ze starých kořenů a tím myslím až z těch bluesových. Lze si všimnout třeba přítomnosti vlivu klasických ZZ Top či žánrově podobnějších Corrosion of Conformity. Tvoření různých nálad se tu samozřejmě děje, ale opět se jedná spíš o uklidnění a odpočinek než o navození zkázy a apokalypsy. A konečně zpěv, ten představuje jednu z priorit této placky. Basák Aaron Esterby dokáže naladit drsnější hlasivky, ale jak slyšíme hned v úvodní „Final Heist“, nebojí se ani čistých melodických pasáží a zrovna v této písni se fakt povedly.

Jak už bylo napsáno, „Cracks and Lines“ startuje kouskem nazvaným „Final Heist“. Dost možná také tím nejlepším. Kytarový riff postupně dotváří všechny části skladby a skvěle se doplňuje se zpěvem. Není to tak tvrdé, jak by člověk čekal, a v refrénu se jedná o docela chytlavou záležitost, právě díky čistému zpěvu Esterbyho. Houpavé groovy tempo se po mezihře zrychlí, což mi přijde už trochu zbytečně natahované, jelikož se nejedná o nic extra. Titulní dvojka „Cracks and Lines“ je rovněž vedena melodickou kytarou, zpěv je tu přesně v kontrastu s prvním zásekem, jelikož je čistý ve slokách a právě v refrénech naopak hrubší. Nutno podotknout, že stopáž je zde jedenáct minut, takže už tu dochází k výraznějším změnám nálad. Právě v polovině se celá skladba utiší a nastává klasické tripové prázdno se zastřeným vokálem v ozvěnách. Docela se to daří, ale lépe na mě v tomto ohledu působí až následující „Dirge“, tříminutovka celá přesně v tomto duchu. Má zvláštně smířlivou atmosféru a pěvecký projev, co chytne za ucho.

Pomyslnou druhou polovinu nahrávky načíná předělávka „Watchin‘ You“ od Kiss pocházející z alba „Hotter Than Hell“ z roku 1974. Egypt jí dali trochu tvrdší ráz, zpomalili tempo a přidali surovější zpěv. Neurazí, ale ani nepřekvapí, už jsem slyšel i povedenější interpretace této skladby. O konec se stará třináctiminutový epos „What Lights This Ocean“. Opět se jedná o výletový kousek, tentokrát však v plné stopáži. Poklidnou náladu začne narušovat až postupná gradace začínající kolem deváté minuty. S jejím vyvrcholením mělo zjevně nastat magické okouzlení atmosférou, avšak ve střízlivém stavu mě to nechalo celkem klidným.

„Cracks and Lines“ je nahrávkou, jíž si můžete bez problémů poslechnout. Třeba osloví právě vás. Na žánrové poměry jde o klasickou věc splňující všechny zavedené normy. Nepřináší zhola nic nového, ale to co předvádí, předvádí obstojně. Na základě „Final Heist“ a „Dirge“ lze usuzovat, že Egypt více sluší kratší kusy. Přeci jenom v minulosti pouze jednou překročili desetiminutovou hranici a nyní rovnou dvakrát. Tyto dlouhé kompozice nejsou vyloženě špatné, ale něco jim chybí a Egypt nejsou schopni držet posluchačovu pozornost po celou dobu. Ke statutu skvělé desky je tedy co vylepšovat, tak třeba příště.