Země: Maďarsko Žánr: groove metal Datum vydání: 31.1.2014 Label: AFM Records Tracklist: 01. You Can’t Control Me 02. Ten Plagues 03. Face Your Fear 04. Escape 05. Who the Fuck Are You 06. Numb and Sick 07. Lost and Destroyed 08. Souls of Fire 09. I Hate You 10. Watch Me 11. Mass Ignorance 12. Save Me 13. Whisper 14. Collapsed Bridge Hodnocení: Kaša – 6/10 H. – 5/10 Thy Mirra – 4/10 Průměrné hodnocení: 5/10 Odkazy: web / facebook

Status, v němž se aktuálně nachází maďarská úderka Ektomorf, by se dal svým způsobem označit za klasický. Téměř neměnný cyklus ohraničený jedním studiovým albem a jedním turné značí v případě této party jedno jediné, a sice že se skoro-pravidelným dvouletým odstupem tady máme v pořadí už deváté studiové album čtveřice, jejíž vznik by se trochu škarohlídsky dal připsat personálnímu rozkolu v řadách legendární Sepultury. Jakoby se parta kolem frontmana Zoltána Farkase nechtěla smířit s tím, že model, jímž Sepultura bořila hranice mezi groove/thrashem a etnickými prvky, je pryč, a začali tak drhnout vlastní verzi, která se jen tak mimochodem dosti výrazně podobá té, jíž v řadách brazilských velikánů razila bývalá ikona Max Cavalera. Nakolik je tento přístup v pohodě a nakolik se díky tomu dají považovat Ektomorf za relativně zbytečnou partu, která okatě kopíruje to, s čím před nějakými osmnácti lety jiní slavili úspěch, nechám na každém z vás, nicméně faktem zůstává, že s každým přibývajícím albem se jejich tvorba stává méně a méně překvapivá, což samozřejmě není úplně ideální stav.

Aktuální novinka “Retribution” není “překvapivě” žádné překvapení, takže se jedná o několikrát ohranou písničku, jíž každý, kdo už slyšel alespoň jedno z předchozích alb, zná velmi podrobně. Sám osobně jsem sice nikdy nepřišel do styku s prvními čtyřmi deskami, takže nemůžu hodnotit v rámci celé dosavadní diskografie, ovšem od přelomového “Destroy” se Ektomorf nedaří udržet si vyrovnanou kvalitativní linii a povedené desky (“Destroy” či “Outcast”) střídají ty slabší, mezi něž bych zařadil hlavně “What Doesn’t Kill Me…” a minulé “Black Flag”, takže jsem si nebyl úplně jistý, jak že novinka dopadne, ale spíše jsem se klonil k dalšímu kvalitativnímu propadu. Není totiž úplná náhoda, že s tím, jak se hudba Ektomorf vrací – obrazně řečeno – ke svým kořenům, což znamená vypuštění neotřelých etnických prvků a lidových nástrojů a postupné stáčení kormidla k celkem průměrným metalovým peckám, to jde s onou záživností jednotlivých desek tak nějak k šípku. Vrcholem všeho tak byla právě minulá řadovka, která byla tuctová až běda a doposlouchat ji do konce víckrát než jednou, byl pro mne úkol téměř nadlidský. “Retribution” sice nijak nepopírá vývoj z let nedávných, takže všechny poznávací prvky zůstaly hezky zachovány, ale uznávám, že tentokrát mě výsledek baví mnohem víc než minule. Pravda, čtrnáct skladeb je poměrně dost a dokážu si představit, že by album o nějakých deset minut a čtyři songy kratší vyznělo mnohem lépe, ale že by se to nedalo vydržet, to zase ne, to bych Zoltánově partě křivdil.

Pojďme ale pomalu k “Retribution” jako takovému, protože těch keců kolem už bylo dost. Ektomorf jdou opět pěkně tvrdě na věc, takže jednotlivé skladby o délce mezi dvěma až třemi minutami stojí na jednom riffu, při němž se naživo budou lámat kosti, a protože jsou refrény písní tvořeny jasně řvanými názvy skladeb, dá se většina z nich označit za hitové kousky, kterým nechybí tah na branku. Příkladně úvod “Retribution” v podobě “You Can’t Control Me” a “Face Your Fear” je úderný až běda. Skoro bych řekl až zničující. A co naplat, že prvně jmenovaná jako by vypadla z oka starším kolegyním “I Choke” z “Outcast” a “Show Your Fist” z “Instinct”. Ale budiž, výsledkem je skočná pecka, která baví. Hodně se povedla “Escape” s poměrně jednoduchou stavbou, kde se však ve vypjatých, přesto umírněnějších slokách uchyluje k něčemu, co zní jako KoRn. Upřímně jsem byl až překvapený, jak pozitivní dojmy ve mně nechaly i ty přímočařejší kousky, jimiž jsem v minulých letech tak trochu opovrhoval, protože místo přímočarých by se daly leckdy označit za triviální. Ale i v tomto ranku jsem si dokázal najít pomyslné želízka v ohni. Co jiného lze čekat od skladeb s názvy “Who the Fuck Are You” a “Mass Ignorance”? Už vzhledem k jejich kratší stopáži je to jasné, takže výsledkem jsou rychlé, hodně přímočaré věci, z nichž hlavně ta druhá má obrovský tah na branku a zdobí ji drtivý riff, který se na chvíli zlomí v jednoduchou škrkačku. Tyhle dvě mě fakt baví.

Krom doposud vyjmenovaných písní, které jsou standardním, leč povedeným, produktem maďarské čtveřice, se na “Retribution” nachází i nějaká ta vata. Není ji sice tak moc jako na některých předchozích albech, ale s klidným srdcem bych vypustil “I Hate You”, což není nic jiného než předělávka od Verbal Abuse, a když ji srovnám se slavnější verzí od Slayer, tak Ektomorf dostávají pěkně na prdel. Nezaujala ani “Numb and Sick” s hostujícím Christianem Machadem z Ill Niño, která se zprvu zdála jako takový první záchytný bod po pětici vypalovaček, ale jeho vlezle přiteplený výstup mi leze spíš na nervy. Zbytečná “Numb and Sick” je následována další slabotou jménem “Lost and Destroyed”, v níž se akustickým úvodem dává vzpomenout na neřadový počin “The Acoustic”, a přestože je cítit snaha kapely posunout se někam jinam střídáním klidných pasáží a ostrých refrénů, tak Zoltánův vokál zní nejsilněji v jeho klasické nasrané poloze. Když už se vydávat podobným směrem, tak radši formou “Whisper”, kde jsou jemnější momenty taky pořádně neklidné a člověk jen čeká, kdy vybuchnou v peckoidní pasáž. No, a protože jsem se o akustické části v “Lost & Destroyed” nevyjádřil dvakrát lichotivě, tak snad pochopíte, že závěrečná balada “Collapsed Bridge”, která je totální krok vedle, mě v žádném případě neuspokojí. Takže pro příště takhle radši ani ne.

Hodnotit “Retribution”, potažmo celé Ektomorf není jednoduchý úkol. Proti sobě se tady perou obrovská PRO a PROTI. Oproti minulejšku jsou skladby povedenější, vyrovnanější, dokázaly mne zabavit a řadu z nich jsem si po nějaké době dokonce začal “notovat” a poklepávat si při jejich poslechu do rytmu, takže svým způsobem super. To vše je však dehonestováno strašnou kolovrátkovostí, kdy máte u každé, a teď nepřeháním, opravdu u každé skladby pocit, že jste ji už v minulosti slyšeli a celé je to podrhováno vědomím, že to je “pouze” kopie. Kdybych chtěl být svině, tak věřte, že tomu nasolím čtyři body jako minule a vůbec by to nebylo mimo mísu, nicméně protože mě z nějakého důvodu “Retribution” baví, tak musím sáhnout o nějaký ten bodík výš. A to by ještě nemuselo být konečné hodnocení, protože nebýt vyloženě zprasených skladeb v podobě výše jmenované čtveřice, tak jsem snad i nadšený. Sice to chvilku trvalo, ale jo, baví mě to. Stárnu a slevuju ze svých nároků, nebo se mi Ektomorf po dlouhé době trefili do noty, anebo jsou na novince opravdu o stupeň lepší než minule? Vážně nevím…

Další názory:

Není to žádné překvapení, že nové album Ektomorf není žádné překvapení. Jakmile člověk od téhle kapely slyšel jednu desku, zná všechny – a to asi i včetně těch, které Zoltán Farkas se svými kumpány ještě ani nesložil a nenatočil. Jasně, je to trochu nadnesené, ale co si má člověk myslet, když Ektomorf s “Retribution” už podeváté vydávají v podstatě jednu a tu samou věc. Občas mi přijde, jako by kdysi složili jeden song a ten pořád dokola a neúnavně recyklují… a to ani nezmiňuji to, že je ten jeden song ještě obšleh Soulfly a Sepultury. Ono ne že by “Retribution” byla vyloženě debilní nahrávka, která by se nedala poslouchat, sama o sobě a bez jakéhokoliv kontextu by to možná nebyl vůbec špatný výplach, protože to docela slušně šlape, ale nejde se tvářit, že tam ten kontext není, prostě nejde. Ze všech těchto důvodů se pro mě Ektomorf už dávno stali naprosto zbytečnou kapelou – jednoduše proto, že když u každého alba už předem víte, jak bude znít, aniž byste ho slyšeli, tak je to prostě špatně. A když se Ektomorf přece jenom hecnou a pokusí se vymanit ze škatulky “kopírka Soulfly/Sepultury“, tak to bohužel také není ono, jelikož to buď připomíná zase jiné skupiny (třeba “Escape” mi strašně evokuje KoRn, stejně tak “I Hate You” nebo “Watch Me” se mi zdají značně nepůvodní) nebo to zní blbě (začátek “Lost and Destroyed”, extrémně otravný zpěvák Ill Niño v “Numb and Sick”). Jediným opravdovým světlým bodem na nahrávce je pro mě “Souls of Fire”. Jinak je to taková průměrná a už dávno ohraná nuda…
H.

“Escape! Escape! It’s me! Gipsy!” Chápu, že Ektomorf se v začátcích chytili konceptu “Roots”, potažmo Soulfly a postavili si na tom solidní základ svého soundu. Naopak nechápu, proč se jej křečovitě drží i ve chvíli, kdy Soulfly jdou totálně do kytek. Soulfly na posledních deskách zahazují etno prvky a hrajou “thrashcore až na dřeň”, tak Ektomorf musí zřejmě taky. Chtěl jsem si pustit novou desku na YouTube a v zamyšlení jsem zadal “Ektomorf – Redemption”… Come on! Pojmenovat jednu desku “Redemption” a další “Retribution”? Vtírá se představa, že Zoli našel v opuštěné továrně na zemi jednu vytrženou stránku z maďarsko-anglického slovníku a na tom postavil svůj kompletní lyrický projev. Co mě naopak na Ektomorf vždycky fascinovalo, byla schopnost vydávat desky s těmi nejohyzdnějšími obaly, co vůbec člověk může vymyslet, zde si tedy pánové hrdě zachovali svůj standard. To, že cover desky vypadá jako kombinace obálek alb “Destroy” a “Outcast”, je jenom taková drobnost. Ani mi nevadí, že “Escape” zní jako KoRn a že přihřátý vokál zpěváka z Ill Niño je přihřátý, alespoň to není pořád takový kolovrátek. Ne že bych při poslechu “Retribution” nějak trpěl, je to celkem fajn HCčko, ale vyřvávat název písničky do groovy riffu, to dělá Cavalera od roku 1991 a už to začíná být lehoučce ohrané. Přijde mi, že Sepultura se aspoň snaží přijít s něčím zajímavým, naopak Maxovi a Zoltánovi bych po každé další desce s čím dál větší chutí doporučil, aby se už chytli za ruce a šli do háje.
Thy Mirra