Elder – Omens

Elder – Omens

Elder – Omens

Země: USA
Žánr: psychedelic / progressive rock
Datum vydání: 24.4.2020
Label: Armageddon Label

Tracklist:
01. Omens
02. In Procession
03. Halcyon
04. Embers
05. One Light Retreating

Hrací doba: 55:34

Odkazy:
facebook / bandcamp / instagram

K Elder jsem se naplno dostal až s minulým řadovým albem „Reflections of a Floating World“, byť jsem je poprvé poslouchal už při příležitosti vydání „Lore“. Elder však budili pozornost už daleko dříve. Ceněnou deskou je zejména „Dead Roots Stirring“, ale postupem času jsem si ještě více oblíbil prvotinu nazvanou prostě „Elder“. Kořeny kapely jsou jednoznačně v metalu, konkrétněji doom a stoner metalu. Tvrdým zářezům jako „Hexe“ nebo „Riddle of Steel“ ale dávno odzvonilo. Překvapivé je, že to vůbec nevadí.

Ono co si budeme povídat, hudba Elder na prvních dvou deskách, potažmo i EPčku „Spires Burn / Release“ nebyla nijak zvlášť originální. Podle škatulky stoner / doom si asi každý dokáže lehce představit, jaké kapely z minulosti tito rodáci z Massachusetts uctívali. Koule to ale mělo, takže to stálo rozhodně za to. Přeci jenom udělat opravdu dobrou variaci na již notně ohrané téma je také těžká disciplína. „Lore“ však ukázalo Elder ve zcela novém světle. Barvitější hudba a komplexnější kompozice sice znamenaly celkem výrazný žánrový odklon od dřívějšího temného směřování, ale vykoupením bylo najití svébytnější polohy a nakonec i zajímavějšího vyznění.

Nový zvuk vylepšili na „Reflections of a Floating World“ takřka k dokonalosti, jen škoda toho zaváhání ke konci desky. Novinka „Omens“ tak měla na co navazovat a také co vylepšovat. Zároveň se však Elder nechtějí opakovat, což důrazně stvrdili s rok starým EP „The Gold & Silver Sessions“, které je ryze instrumentální a hudebně opět trochu v jiné poloze. Jaké tedy bude „Omens“, bylo vlastně nejisté.

„Omens“ tak nějak logicky navazuje na předchozí dění. Elder se neustále rozevírají a absorbují do svého stylu více a více z jiných žánrů. Jejich stěžejním bodem je psychedelie nejrůznějšího druhu. Provází je od ryze stonermetalových začátků až po progresivně psychedelickou současnost. Začínali jako zkouření čarodějové a přes romantické fantaskní obrazy se přehoupli až do nekončících abstrakcí a spirálu očních klamů. „Omens“ je dosud jejich nejrockovějším a také nejjemnějším albem. Znatelné jsou ozvěny „The Gold & Silver Sessions“, z jehož výpravnosti a atmosféry se zde vychází ve velkém. Na „Omens“ sice není žádná instrumentálka, ale slovy tu zpěvák, kytarista a vrchní skladatel Nick DiSalvo taky zrovna neplýtvá.

Odchod spoluzakládajícího bubeníka Matthewa Coutoa se na nové tvorbě Elder nijak neprojevil. Georg Edert ho nahradil velice přesvědčivě. Stejně tu má v rukou všechno DiSalvo. Skladby jsou opět dlouhé, předlouhé, ale Elder s více jak desetiminutovými délkami vždycky uměli pracovat a snad se v tom i vyžívají. „Omens“ má hodinu času a čítá pět písní. Jak už jsem zmínil výše, „Reflections of a Floating World“ je super, ale na konci ztrácí. Ta poslední čtvrthodinka už nemá takovou sílu. „Omens“ je na tom bohužel dost podobně, vlastně ještě hůře.

Elder

Začátek alba je ve znamení vyčkávání. Titulní skladbě trochu trvá, než začne vyzařovat skutečně povedené momenty, ale po představení nejrůznějších náladotvorných efektů a načrtnutí odlehčených melodií na tvrdém základu se ozvou první nápěvy, čímž se kruh uzavře a všechny důležité body Elder z poslední doby jsou pokupě a fungují. Po kratší odmlce začne být stopa opět zajímavá ve chvíli, kdy nabídne i rychlejší tempo s chytlavým riffem, to ale moc dlouho nevydrží a zabředne do už závěrečné, nemastné-neslané pasáže. Tím je začátek trochu rozpačitý, avšak brzy jsou veškeré výtky zapomenuty, protože přicházejí na řadu „In Procession“ a „Halcyon“. Tady se konečně Elder dostávají s jistotou na svůj vysoký standard srovnatelný s nejlepšími momenty předchozích dvou nahrávek.

Obě skladby mají výstavní melodie, opojnou atmosféru a navrch povznášející vokály. Přesně takovéto kusy mě vždy ujišťují o správnosti rozhodnutí Elder zanechat jednotvárné tvrdosti a otevřít hlavy dokořán pro podobná putování. „In Procession“ navíc začíná takovým vtípkem, jako když začne hrát stará ohraná deska, ale vše se po chvíli vyčistí do současné krystalicky čisté produkce. Něco podobného už Elder předvedli v samém úvodu alba „Dead Roots Stirring“, která začíná cvaknutím podobnému spouštění gramofonu. Tyhle detaily se však rovněž projevují i v hudbě, kde rozhodně není nouze o objevování něčeho nového. Jednou si všimnete nenápadné kytarové linky, podruhé třeba mellotronu. Každý další poslech nabízí něco dosud nezpozorovaného.

„Halcyon“ jde ve výpravnosti ještě dále. Díky její vrstevnatosti a neustálému vývoji dokáže představivost makat naplno. V případě těchto dvou titulů tedy převládá až na drobnosti takřka naprostá spokojenost. Problém nastává s následující „Embers“. Ta začíná v klasickém střihu, avšak její ústřední vokály prostě nedávám, a to do takové míry, že se mi tím znechutila celá. S tou melodičností je to tady za hranou. Zpěv tahá za uši, působí to přehnaně, nuceně, nepřirozeně, prostě ne. Navíc hudební podklad není ani zdaleka tak zajímavý jako v případě předchozích třech písní. Závěrečná „One Light Retreating“ je na tom už podstatně lépe, ale na tu nejvyšší úroveň nemá. Posledních dvacet minut je tak spíše hořkosladkou tečkou.

„Omens“ hlavní nedostatek „Reflections of a Floating World“ nevylepšilo, ba naopak, ještě ho prohloubilo. Dá se říci, že půlka alba je výborná, a ta druhá se pohybuje v průměru až vyloženě podprůměru. Je to škoda, protože Elder rozhodně mají na to složit opravdu strhující nahrávku. „Omens“ jí není, ale v dílčích momentech ji připomíná. Ostatně stejně jako „Reflections of a Floating World“ nebo ještě dřívější alba Elder. Na druhou stranu, díky několika povedeným okamžikům, a zejména pak dvojici „In Procession“ a „Halcyon“ se o „Omens“ dá stále v klidu mluvit jako o slušné desce, kterou si tu a tam určitě pustím i v budoucnu.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.