Země: Švýcarsko Žánr: folk metal Datum vydání: 1.8.2014 Label: Nuclear Blast Tracklist: 01. Origins (Intro) 02. The Nameless 03. From Darkness 04. Celtos 05. Virunus 06. Nothing (Intermezzo) 07. The Call of the Mountains 08. Sucellos 09. Inception 10. Vianna 11. The Silver Sister 12. King 13. The Day of Strife 14. Ogmios (Intermezzo) 15. Carry the Torch 16. Eternity (Outro) Hodnocení: Atreides – 4/10 H. – 4/10 Ježura – 5/10 Kaša – 6/10 Zajus – 3,5/10 Skvrn – 5/10 Průměrné hodnocení: 4,6/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Je to už pěkných pár let, co Eluveitie vyplivli do světa svojí debutovou placku “Spirit” a záhy se vyhoupli do čela “nové vlny folk metalu”. Solidní směska keltských lidovek a tvrdého melodic death metalu funguje spolehlivě dodnes, takže není divu, že se tenhle švýcarský klan dostal do povědomí metalového světa. U mě osobně se za celou dobu svojí existence nejvíce zapsali povedeným akustickým albem “Evocation I: The Arcane Dominion”, které ke vší škodě stále nemá následníka, ačkoliv hlad by po něm byl a místo rovněž (Omnia začala hrát reggae a zbytek scény folkové scény je samý viking). Namísto toho Eluvietie vydávají podle zaběhlého dvouletého mustru již třetí metalovou desku v řadě, přičemž stejně jako na “Helvetios” se i tentokrát drží určitého konceptu.

Chrigel Glanzmann se nechal slyšet, že pozadí “Origins” tvoří hodiny a hodiny vědeckého bádání, což je věc, která je jistě přínosná, ale co vám budu povídat, mnohem raději bych výsledky jeho bádání viděl v podobě nějaké publikace než desky. Protože stejně jako předchozí album, které vyprávělo nešťastný příběh kmene Helvétů, i novinka dojíždí především na ústřední koncept, sic nelinkuje podobu alba tak brutálním způsobem, jako tomu bylo na “Helvetios”. Nevím, jestli je to zvoleným konceptem, že je album téměř hodinu dlouhé, nepřijde mi ale, že by vyprávělo nějaký jasný příběh, spíš Eluveitie opět ujela ruka.

Nezlobte se na mě, ať si říká kdo chce co chce, ale už “Everything Remain as It Never Was” je podle mě místy nastavovaná kaše a o minulém “Helvetios” to platí minimálně dvojnásobně. O příklonu k bezzubému a instrumentálně nezajímavému metalcoru nemluvě. Na rozdíl od prvních dvou alb (a dema) je “Origins”, stejně jako jeho předchůdce, po metalové stránce takřka o ničem. Možná ještě o něco nudnější, protože i na “Helvetios” jsem si našel pár slušných písní, kde měly kytary docela koule (“Neverland”, “Havoc”, “The Siege”). Nic takového jsem s výjimkou již zveřejněné “King”, která je nejlepším kusem alba (a to spíše díky výtečné folkové pasáži), prostě nenašel. Riffy jsou takřka ve všech případech zaměnitelné, v hlavě mi zůstaly asi dva a ve většině případů mám dojem, že poslouchám nějakou píseň ze starších desek. Celé “Origins” táhnou především folkové melodie a zpěv, což je i při kvalitách Chrigela a výborné Anny Murphy na hodinovou stopáž vážně málo.

Sic nemohu mít kapele samotný posun od melo-deathu k metalcoru nijak za zlé, ostatně pořád jde o relativně logický krok, zvlášť pokud se chtěli ve větší míře vymezit vůči zbytku folk metalové scény, kde na tenhle žánr člověk skoro nenarazí. Nicméně už na “Helvetios” to znamenalo posun směrem dolů a “Origins” se dostala ještě o něco níž, protože kytary fakt hrají hovno. Vyjma “King” bych tu totiž vzpomněl ještě “Celtos”, jakkoliv její základ “Tri Martolod” již jednou použili v profláklé “Inis Mona”, “Sucellos”, “Vianna”, a to je asi tak všechno. Snad i slušnou “Virunus”, jakkoliv mám u téhle skladby dojem, že poslouchám něco z (před)minulé desky, což je ale problém, který jsem zaznamenal u víc než poloviny songů na desce. U “Helvetios” jsem si říkal, že kdyby Eluveitie trochu ubrali plyn, přestali vydávat desky co dva roky, zapracovali na skladbách a zkrátili stopáž tak o dvacet minut, nejspíš by z toho bylo slušné album. Jenže se stále drží svého mustru a nakonec to dopadá leda tak, že potřebují svěží vítr do plachet jak prase drbání.

Jejich moderní folk metal totiž sice působí na první pohled hrozně fresh, cool, trendy a já nevím co ještě, nakonec to ale není ani bezzubost kytar, ani recyklování starších desek a chybějící silné momenty, za co budu dávat nízkou známku, ale především naprostá vyčpělost a absence atmosféry. Je zatracená škoda, že Eluveitie jsou jednou z mála kapel, jež se snaží s metalem propojit keltský folk, kterého je na rozdíl od všemožných germánů a vikingů vážně poskrovnu, ale to, co se Helvétům docela slušně dařilo na prvních počinech, se minimálně druhému albu v řadě zoufale nedostává. “Origins” je pro mě v jádru suchá deska, mechanický stroj z kytar, bicích, basy a nějakého toho folku, ale nic víc. Sice se snaží vyprávět příběh krále Ambigatuse, ale předává leda pár faktů a trochu omáčky v textech. Kde je nějaká procítěnost, monumentálnost, upřímnost? Cokoliv, co ve mně vyvolá nějakou reakci? I balvan ve mně vzbudí víc pocitů než tahle deska, a to už je vážně špatné.

Takže co si s “Origins” počít? Vlastně nic moc, protože se s ním toho nic moc dělat nedá. Po pár posleších jej máte prokouklé skrz na skrz a na každý další vás už nic nového nepřekvapí. Není co objevovat, není čím se nechat unášet zas a znovu. Nebyli by to Eluveitie, kdyby si nedrželi jistou profesionální úroveň a pár skladeb nebylo dobrých, ale asi by to už nebyli Eluveitie, kdyby nerecyklovali sami sebe. Dobré věci se najdou, ale když sečtu výše vyjmenované skladby, dostanu se něco málo přes dvacet minut, což je zhruba třetina alba. Nevím, jestli je kapela hnaná smlouvou s vydavatelstvím, nebo je to jejich rozhodnutí, že mezi alby nedělají žádné větší mezery, nicméně zvolnit tempo potřebovali už před pár lety a na tom se nemění vůbec nic. Stejně jako na tom, že když si budu chtít pustit něco od Eluveitie, sáhnu po jejich začátcích.

Další názory:

Jestli Eluveitie dříve patřili k tomu kvalitnějšímu z folk metalového trendu, na posledních dvou albech na tento titul dost krutě rezignovali. “Helvetios” bylo dost nepovedené a oproti němu je novinka “Origins” o trochu lepší, ale pořád je to slabota, která dojíždí na ty samé neduhy jako její předchůdce – všechny skladby jsou zaměnitelný kolovrátek, délka je těžce neukočírovaná a metalová složka hudby hraje úplné lejno a není ničím jiným než pouhým podkladem pro melodie folkových nástrojů a pro vokály. Je pravda, že co se vokálu týče, Chrigel Glanzmann chrčet umí a Anna Murphy je tradičně skvělá (téhle holky je pro takové odrhovačky fakt škoda), ale utáhnout hodinu jinak víceméně prázdné muziky sami nedokážou. Tu a tam nějaký slušný motiv vykoukne, jmenovitě mě nejvíce zaujaly songy “Celtos”, “Virunus”, “Vianna” a v trochu menší míře ještě “Carry the Torch”. Ale jinak to až na “The Call of the Mountains”, která je jen zapamatovatelná, nikoliv dobrá, nechutně splývá a hlavně brutálně nudí. Jestli se “Helvetios” dalo považovat za přešlap, který se může přihodit každé kapele, po “Origins” už je jasné, že by Švýcarům neškodilo se zamyslet nad směřováním svojí tvorby a také nad prodloužením pauz mezi deskami, protože ty jejich klasické dva roky už evidentně nejsou dost na to, aby nápady stihly opravdu dozrát…
H.

Eluveitie jsem míval dost rád a první tři desky chovám v oblibě pořád. Současnost ale bohužel vypadá tak, že se kapela točí v bludném kruhu, ze kterého se jí nějak nedaří vymanit. Hodně nepovedenou desku “Helvetios” se sice překonat podařilo, jenže to nebylo žádné velké umění, a “Origins” na tom zase o moc lépe není. Jako jo, když si to pustím, tak mi to nedělá problém doposlouchat a album si drží určitou kvalitativní úroveň, pod kterou prakticky neklesá, ale na druhou stranu nenabízí ani nic, kvůli čemu by stálo za to jej protočit. Je to přijatelné řemeslo, ale ani o chlup víc, a já si z něj krom vlezlé klipovky “Call of the Mountains” nepamatuji jediný motiv, jedinou skladbu. Neříkám, že ty songy nejsou celkem v pohodě, ale to zkrátka nestačí na víc než průměr. Vážně by to chtělo nějaký tvůrčí impulz, který by Eluveitie někam posunul a zabránil tomu, aby se z kapely stala parodie sebe sama. Jak vidno, nová houslistka takovým impulzem rozhodně není a Anna Murphy to svým parádním zpěvem prostě sama neutáhne.
Ježura

Ačkoli jsem nikdy nepropadl takové té folk/pagan odnoži metalové hudby, tak z těch novějších kapel této sorty jsou mým uším Eluveitie asi nejblíže. Přestože jejich hudba je svým způsobem značně jednoduchá a až vlezle orientovaná, tak to je jeden z případů, kdy s tím nemám problém. No, a protože mi ani trochu nevadil jednotvárný a přímočarý styl, kterým se vydali na předchozím “Helvetios”, tak jsem se nebál, že by mě “Origins” mohlo nějak výrazně zklamat. Přesto jsem rád, že můžu říct, že novinka je malinko rozmanitější a barvitější. Kombinace přitvrzelých metalových pasáží s folkovou barevností použitých nástrojů se mi v podání těchto Švýcarů sakra zamlouvá. Snad jedinou písní, již vysloveně nemusím, je klipová “The Call of the Mountains”, která to s tou orientací směrem k větším masám vážně přehnala a nevkusné prozpěvování Anny Murphy beztextovou linku “hů hůů hůůů” v refrénu jí sráží na kolena. Naproti tomu skvělé “The Nameless”, “From Darkness” nebo i singlová “King” jedou přesně dle stylového zadání, jež nadiktovala přelomová “Slania”. Jen škoda nevýrazných instrumentálních meziher, které dle mého názoru spíš brzdí spád alba jako celku. Jinak nemám větších výhrad, takže několik dobrovolných poslechů tomu zcela určitě ještě věnuji.
Kaša

Když jsem “Origins” slyšel poprvé, uznale jsem pokyvoval hlavou a sám pro sebe kapelu chválil: “Oproti ‘Helvetios’ obrovský krok vpřed.” Párkrát kolem mě prosvištělo a dobrý pocit nezmizel, jenže pak jsem si začal uvědomovat zásadní věc, a totiž že si z něj nepamatuji téměř nic. To jediné, co mi utkvělo v paměti, byl refrén “The Call of the Mountains”, a to jen díky tomu, že se o něj postarala výborná Anna Murphy. Pustil jsem se tedy do poslechu znovu s plnou pozorností a to jsem neměl dělat. Zatímco první dojmy napovídaly skóre okolo sedmičky, od chvíle kdy jsem album začal vnímat, jsem musel umazat půl bodu. Při každém poslechu. Opravdu se mi to nezdálo, na albu totiž není jediná výjimečně povedená skladba. “The Call of the Mountains” jsem slyšel jedinkrát před vydáním desky a už tehdy jsem si říkal, že takhle by to tedy nešlo, jestli se Eluveitie nepochlapí a zbytek alba nebude alespoň o třídu lepší, bude “Origins” propadák. Jenže on je zbytek alba ve skutečnosti o třídu horší. Mohl bych jmenovat pár silných chvil, jenže těch slabých je zde naprostá většina. Bohužel, recept Eluveitie se nemění, a tak zde máme přesně tři polohy: metalový náklep, různě kvalitní refrény a všechny ty folkové části, kdy kapela jede v rychlém tempu a do toho flétna či housle hrají po každé to samé. Svůj oblíbený počin Eluveitie, “Everything Remains as It Never Was”, jsem již nějaký ten rok neslyšel, ale zdá se mi, že tato kapela v minulosti uměla mnohem víc než jen hoblovat nudu hodinu v kuse. “Origins” tak musím přestat poslouchat, dokud mu ještě nějaké body zbývají.
Zajus

Můj vkus už prodělal mnoho obměn a nespočet kapel můj zájem získalo i opustilo. Je tu však i malá hrstka kapel, které se stále daří udržovat si mou pozornost nehledě na úhyby mých hudebních preferencí. Srdeční záležitost – Eluveitie – do téhle sorty bezesporu patří. I proto je pro mě hodnocení desky jako “Origins” ohromně těžké. Deska pokračuje ve stylu nastaveným “Helvetios”, a jelikož je má přízeň nakloněna především raným letům Eluveitie, nepřekvapí, že nová deska ve mně velkou vlnu nadšení nespustila, zvlášť když Švýcaři na “Origins” předvádějí pouhý recyklát starších písní. Jenže i ta recyklace šla provést mnohem lépe. V drtivé většině jde o songy, které jsou v rámci celku naprosto nevýrazné, a i když samy skladby nejsou samy o sobě úplně špatné (teď nepočítám “The Call of the Mountains” – ble), vedle dalších písní jednoduše splývají. Poslední “Helvetios” mělo spoustu much, především přetaženou stopáž, ale celkový sound nebyl ještě tak ohraný a oproti novince je v mých očích ještě o nějaký bodík výš. Uznávám, že “Origins” je pořád dobře poslouchatelné a pořád to jsou Eluveitie se svými klady i zápory, nicméně tentokrát se toho negativního nashromáždilo na můj vkus příliš. Mám-li i k budoucí tvorbě Eluveitie vzhlížet s respektem jako k raným deskám, změna je nevyhnutelná.
Skvrn