Země: USA Žánr: post-rock Datum vydání: 14.9.2018 Label: Sargent House Tracklist: 01. Fever Dreams 02. Control 03. Darkhorse 04. Races 05. Dead Set Eyes 06. Light Song 07. Apathy on the Indiana Border 08. You Don’t Have to Cry Hrací doba: 42:03 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Rarely Unable PR

S americkou zpěvačkou a kytaristkou Emmou Ruth Rundle jsme se na našich stránkách potkali prozatím jen nepřímo, ale doposud jsme se jí nevěnovali prostřednictvím žádného většího článku. To dnes napravíme. Dovolím si každopádně začít s menším představením, přestože pro znalce může jít o zbytečné opakování.

Emma Ruth Rundle pochází z Los Angeles v Kalifornii, ale v současné době přebývá v Louisville v Kentucky. Na kontě má čtyři velké sólové desky, z nichž ta první se jmenuje „Electric Guitar One“ a vyšla v roce 2011, zatímco ta poslední pochází z loňska a nese název „On Dark Horses“. Právě ona nás v téhle recenzi bude zajímat. Než se ale letmo podíváme na její hudební náplň, určitě bude stát za to zmínit ještě další působiště téhle činorodé hudebnice.

V rámci své sólové tvorby totiž Emma Ruth Rundle netvoří muziku, která by měla být blízká většině posluchačů metalu (nějak mám pořád tendence pracovat s představou, že většina čtenářů poslouchá primárně metal, takže se doufám neurazíte, není-li to zrovna váš případ), přestože třeba minulé album „Marked for Death“ v sobě mělo trochu rockovější feeling. Formace jako Marriages (o desce „Salome“ se svého času docela mluvilo, hráli i v České republice po boku Wovenhand) nebo Red Sparowes, v nichž Emma působí, už by ale mohly něco říkat více lidem.

Což ale není všechno. Dále jste se s ní mohli setkat i díky četné spolupráci s Jaye Jayle, jejichž skvělou desku „No Trail and Other Unholy Paths“, na níž Emma vydatně hostovala skoro v každé skladbě, jsem zde osobně nedávno recenzoval. Evan Patterson z kapely hostovačku na „On Dark Horses“ jen tak mimochodem oplácí. Nehledě na to, že Emma Ruth Rundle a Jaye Jayle vydali také společný split „The Time Between Us“.

Pojďme ale konečně k samotnému „On Dark Horses“. Kdybych měl hudbu na tomhle albu popsat nějak rychle a jednoduše, byť třeba docela zkratkovitě, řekl bych vám, abyste si představili něco na půl cesty mezi jemnějšími polohami Chelsea Wolfe a Lanou Del Rey. Realita je samozřejmě trochu složitější a barvitější, to bychom Emmičce křivdili, kdybychom se spokojili jen s takovou definicí, nicméně jistou podobnost s oběma zpěvačkami na „On Dark Horses“ najít lze. Ať už je melancholie Lany anebo potemnělý feeling Chelsea. Například hned úvodní skladba „Fever Dreams“ jako by vypadla z tvorby Chelsea Wolfe, a to včetně podobného hlasového zabarvení.

Deska toho ovšem nabízí i víc, díky čemu Emma Ruth Rundle nezní jako nějaká napodobitelka. Vlastně je ta podobnost nejvíc hmatatelná ve zmiňované „Fever Dreams“, jinak zní „On Dark Horses“ víc jako svébytná deska. V některých písničkách, třeba „Darkhorse“, lze například postřehnout určité paralely i se spřízněnými Jaye Jayle. Asi nejpádnějším důkazem toho, že Emma není žádné béčko a že je naopak i velmi schopnou skladatelkou, bude šestá skladba „Light Song“. Ta je skutečně podmanivá, kouzelná a osobně ji bez váhání považuji za vrchol celé kolekce. Minimálně tenhle song vám důrazně doporučuji vyzkoušet. Netvrdím ale, že jde o to jediné, co na „On Dark Horses“ stojí za slyšení.

Obecně řečeno bych poslech „On Dark Horses“ doporučil těm z vás, kdo máte náladu na pomalejší melancholickou desku se zádumčivými podtóny, které se daří nezabředávat do kýče (snad jedině s výjimkou závěrečné „You Don‘t Have to Cry“, kde se už balancuje dost na hraně). Zároveň by vám nemělo vadit občasné rockovější vzedmutí, které ovšem celek neruší a zapadá do něj přirozeně. Na první poslech to celé může znít trochu utahaně, ale stačí tomu dát šanci, a zjistíte, že „On Dark Horses“ není uondané a jednotvárné, ale má svou vnitřní dynamiku a skrývá v sobě i jednu skvostnou píseň („Light Song“). Pokud vám to zní sympaticky, pak s poslechem nemusíte moc váhat.