Ensiferum - Unsung Heroes

Ensiferum – Unsung Heroes

Ensiferum - Unsung Heroes
Země: Finsko
Žánr: folk / viking metal
Datum vydání: 24.8.2012
Label: Spinefarm Records

Tracklist:
01. Symbols
02. In My Sword I Trust
03. Unsung Heroes
04. Burning Leaves
05. Celestial Bond
06. Retribution Shall Be Mine
07. Star Queen (Celestial Bond Part II)
08. Pohjola
09. Last Breath
10. Passion, Proof, Power

Hodnocení:
Ježura – 3,5/10
H. – 2/10
Kaša – 3/10
Ellrohir – 3/10

Průměrné hodnocení: 2,9/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Finové Ensiferum patří bezesporu k těm nejpopulárnějším zástupcům viking metalu (jakkoli je to v tomhle případě dost zcestné, ale většinový názor bohužel mluví jasně) a jako takoví se pochopitelně jednoho krásného dne dostali i do mého zorného pole. A já, toho času mladý a naivní metalista, jsem tělem i duší propadl jejich melodice, heroické atmosféře a cool pohanskému odéru, který z jejich hudby dýchal. Jenže to bylo nějaké tři roky zpátky a od té doby se mnohé změnilo. Tak třeba si již opravdu nemyslím, že poslední tvorba (představovaná především deskou “From Afar”) představuje jakkoli hodnotný materiál (odmyslím-li si skladbu “Smoking Ruins”, ke které nemám výhrad ani nyní). I po tomto prozření jsem si však přes veškeré objektivní a opodstatněné výhrady k tvorbě Ensiferum uchoval jakousi slabost, která mi donedávna bránila nad nimi zlomit hůl jako nad ztraceným případem a dokonalou ukázkou, jak se to dělat nemá. Ovšem jestli tohle platilo nějaký měsíc nazpět, teď je vše jinak. V mezičase jsem si totiž několikrát prohnal ušima aktuální novinku “Unsung Heroes”, a ta moje smýšlení stran kapely nesměrovala na cestu, ze které asi není návratu.

A přitom to ze začátku nevypadalo vyloženě zle. Na Metalfestu představená novinka “Burning Leaves” se mi vcelku pozdávala jak v živém, tak v později zveřejněném studiovém provedení a ani klipovka “In My Sword I Trust” mi nezpůsobila akutní zažívací potíže, takže i přes nikterak závratné dojmy jsem nečekal vyložený klystýr. Trochu to začalo skřípat u třetí zveřejněné skladby, kterou se stala titulka “Unsung Heroes”. Tady už zablikalo varovné světýlko a já se zoufale snažil dobrat něčeho, čím by ta skladba dovedla zaujmout. Marně. Ale pořád to nebylo vyloženě špatné, takže naděje na vcelku poslouchatelnou desku zůstávaly. Jenže potom se mi dostalo album do ruky v celé své hodinové délce, a já děkoval vyšším silám, že mi nedovolily poobědvat včas, protože v opačném případě by příslušná pochutina velmi rychle opustila vyhřáté místečko v mém žaludku. Ano, tak strašné to bylo (a vlastně pořád je). Popravdě, už dlouho jsem neměl tu čest s albem, které by mě nutilo střídavě k smíchu nebo k pláči. Ale pěkně popořadě, protože alespoň férovou a řádně odůvodněnou popravu si deska zaslouží.

Album otevírá minimalistické a atmosféru rádoby navozující intro “Symbols”, které je ovšem v praxi pitomé až hrůza. Ale tak dejme tomu, i nepovedené intro je v celkovém kontextu dost nepodstatné a mnohem důležitější jsou plnokrevné položky tracklistu, kterých se tu urodil počet bohatě dostačující. Jak je na tom následující trojlístek, který sestává z předem zveřejněných skladeb, je zřejmé, když už jsem to naznačil v předchozím odstavci, ale jen pro pořádek – s výjimkou dost plytké, ale stále poslouchatelné titulky jde o průměrný materiál, který nijak nenadchne, ale ani vyloženě neurazí. Energický otvírák “In My Sword I Trust” určitě najde v živém provedení své publikum a “Burning Leaves”, která je mimochodem asi nejlepším počinem z novinky, přes všechny svoje zřetelné zápory pořád platí za vcelku obstojnou skladbu (pochopitelně dokud si člověk neposlechne něco opravdu dobrého, protože pak i “Burning Leaves” dost radikálně ztratí na atraktivitě).

Jenže počínaje skladbou číslo pět je to strmý pád na dno žumpy, jakého jsem nebyl svědkem opravdu hodně dlouho. Extrémní klišé střídá ještě větší klišé, nástrojové linky se nedají označit za nic jiného, než přehlídku skladatelské neschopnosti, a když dost otravně působí i vokál a celé to zní, jako kdyby to byla nějaká předprodukční verze, je to vážně o zdraví. Opravdu jsem se snažil nevynášet rychlé soudy, které se mi draly na jazyk po prvním poslechu a když jsem zapojil na plné obrátky svoji slabost pro Ensiferum, o které jsem mluvil v úvodu, nepřišlo mi to vyloženě až tak zlé, ale kdepak. Zdravý rozum a střízlivý úsudek dostaly za pravdu v okamžiku, kdy jsem se i při mimoděčném poklepávání do rytmu a pohvizdování melodií přistihl, že mě to nejen že opravdu nebaví, ale vyloženě otravuje a působí mizernou náladu. A že by mi poslech muziky navozoval takové stavy, to jsem zažil popravdě jen jednou a opravdu jsem nečekal, že se takového hudebního zločinu dočkám i od kapely, která je schopná vyprodat kluby napříč Evropou…

Ensiferum

Ale abych byl fér, musím uznat, že ne úplně každá nota na “Unsung Heroes” likviduje mozkové buňky. Když nepočítám ucházející počáteční trojici, i v těch vyloženě příšerných skladbách se občas nějakým zázrakem najde moment, který není úplně zlý. Líbí se mi zpěv hostující Laury Dziadulewicz v jinak dost děsivé baladě “Celestial Bond”, stejně tak se mi líbí několikavteřinový úsek sborového zpěvu ve zcela otřesné příšernosti “Pohjola” a jedna slušná pasáž se najde dokonce i v závěrečné sedmnáctiminutové ultrazhovadilosti “Passion, Proof, Power” (ta je mimochodem tak strašně moc špatná, že člověk neví, jestli se má smát, plakat, nebo se jít oběsit). To je ale všechno a ať už náhodně vyberete jakoukoli pasáž z více než hodinové stopáže, je tu extrémní pravděpodobnost, že to bez varování probudí váš dávivý reflex.

Mohl bych psát dál a postupně tu zdrbat všechno, co si zdrbat zaslouží, ale přijde mi, že je škoda na takový počin plýtvat časem a prostorem. Abych pravdu řekl, rok 2012 mi ještě neposlal v ústrety žádné album, které by bylo tak moc špatné jako “Unsung Heroes”. Ano, jsou horší alba, to každopádně, ale nejsou zase o tolik horší, a už vůbec jich není tolik, aby to pro Ensiferum stačilo třeba jen jako útěcha. To co stvořili, je z podstatné části čistá hrůza, z výrazně menší části bohapustý průměr, ani jedna ze skladeb se nedá považovat za jakkoli zřetelně dobrou a pár hezkých momentů, které dohromady nesloží ani minutu, si dovolím do hodnocení nezahrnovat, protože o celku nevypovídají zhola nic. Album “Unsung Heroes” nechci už v životě slyšet a Ensiferum se u mě jeho zásluhou degradovali do pozice naprosto zbytečné kapely, která nemá absolutně co říct. Než další takhle špatnou desku, to bych byl radši, kdyby to rovnou zabalili a dál nedeformovali představy mládeže o náplni pojmu viking metal. Ještěže se toho nedožil Quorthon


Druhý pohled (jméno):

“Unsung Heroes” je bez přehánění absolutní odpad. Svého času jsem v dobové recenzi dal předchozímu albu “From Afar” 4/10, postupem času, když jsem se k albu později opět zkusil vrátit, jsem ještě litoval, že jsem nedal o bod až bod a půl méně. Po poslechu “Unsung Heroes” jsem tomu ovšem rád, protože kdybych dal “From Afar” třeba 2,5/10, v případě novinky bych musel jít snad do mínusu. Možná, že ještě první polovina nahrávky by teoreticky strávit šla, aniž by z toho člověk chytil vydatný průjem, a možná na těch 4-5 bodů by to i bylo, pokud bych měl zrovna náladu nemít žádný mozek, ale druhá půle (a nutno říct, že je to ta větší půle) “Unsung Heroes”, kterou načíná cukrkandlová kýčovitá rádoby balada “Celestial Bond”, je už s prominutím humus nejhrubšího zrna, přehlídka maximální hudební tuposti a jedna velká kopa hoven, která je dobrá možná jen jako soundtrack ke zvracení. Všemu nasazuje korunu sedmnáctiminutové (!!!) utrpení “Passion, Proof, Power”, které dle mého názoru patří mezi ten typ skladeb (ehm, docela nadnesené označení), za jejichž nahrání by se mělo nemilosrdně kastrovat. “Unsung Heroes” nabízí vše, co je na současném viking metalu (sem si dosaďte hodně velké uvozovky) tak špatně. Možná tak jako návod na to, jak se hudba nemá dělat, je tenhle majstrštyk dobrý, ale k ničemu dalšímu, protože na něm nenajdete nic jiného než tuny patosu, póz, kýče a trapnosti. Vskutku smrtící kombinace. Nikdy víc!
H.

Ensiferum

Tři roky trvalo Ensiferum, než dali dohromady nové album. Očekávání byla tradičně nemalá a o to větší šok jsem hned po prvním poslechu “Unsung Heroes” zažil. Po skvělých albech jako “Iron”, “Victory Song” a do jisté míry i předchozím “From Afar”, které nebylo úplně špatné, přišli Ensiferum na svět s tragédií jménem “Unsung Heroes”. Jako by se snažili přitáhnout co nejvíce fanoušků, ale vsadil bych podepsanou hokejovou kartičku Jardy Jágra, kterou jako oko v hlavě opatruji od šesté třídy, že dopad to bude mít opačný, tedy opovržení ze strany i těch nejskalnějších příznivců. Jako by Ensiferum vzali ty nejhorší nápady, které se jim za léta naskládaly v šuplíku, pro jistotu z nich odstranili všechen náboj a drive, kterými minulé desky nestrádaly, přidali velké množství cukrkandlového hávu, zabalili to do klasického vizuálního kabátku, vylisovali a poslali do světa. Od první regulérní skladby “In My Sword I Trust” až po nudný závěr, o který se stará naprostá zhovadilost “Passion, Proof, Power”, jsou skladby načichlé heavy/power metalovými sbory víc než kdy v minulosti a z kdysi autentické a uvěřitelné kapely, která sice hrála povedené divadýlko, máme najednou sebranku, která se neštítí té podbízivější formy viking metalu, na kterou jsem alergický. Ono už jenom nazývat dnešní Ensiferum škatulkou viking/folk metal je vážně urážkou žánru. Za mě jednoznačný propadák, kterému se nehodlám věnovat nějak podrobněji a vynakládat jakékoli úsilí, protože mnou “Unsung Heroes” proplulo stylem jedním uchem dovnitř, druhým ven.
Kaša

Asi jen tak nezapomenu na dva roky starou scénu, kdy se sál plný rádoby-folkmetalistů vyprázdnil vmžiku po skončení vystoupení Ensiferum, protože něco tak trapného a ubohého jako Twilight of the Gods (pozn.: Bathory tribut v hvězdné sestavě) už jejich vikinské duše saturované vystoupením božských Ensiferum nemůže obohatit… Přesto jsem byl stále ochoten Ensiferum uznávat coby podařený folkově laděný power metal, který se dá velmi dobře poslouchat. Dokonce i poslední album “From Afar” se mi narozdíl od mnoha jiných líbilo velmi – nenáročné, leč chytlavé a s tím správným drajvem, aby to člověka jednoduše bavilo, když nechce u poslechu moc přemýšlet. Bohužel na novém albu “Unsung Heroes” zůstal povedený pouze cover-art, dost možná nejhezčí ze všech dosavadních. Hudebně se parta z Ensiferum zřejmě pokusila o změnu. Někteří kovaní fanoušci to kvitují – prý je to takové “víc zadumané, víc folkovější”… Jenže tímhle pokusem bohužel pro ně dokonale zazdili to, co z nich dělalo sice relativně primitivní, ale poslouchatelnou kapelu, a v plné nahotě předvedli, jak hudebně prázdní ve skutečnosti jsou. Jsem přesvědčen, že totéž by se stalo třeba Sabaton, kdyby přestali hrát tu hudbu, kterou hrají teď a za kterou jim sázím devítky, a začali si hrát na progresivní intoše. Podobně jsou na tom takoví Alestorm, které taky poslouchám rád. Tak doufám, že je to nenapadne, a “Unsung Heroes” musím spláchnout hluboko do záchodu a doufat, že Ensiferum dojde, že stvořili sračku, a že by se měli příště zas vrátit k tomu, co jim jde.
Ellrohir


47 komentářů u „Ensiferum – Unsung Heroes“

  1. Trapne, panove maji asi naky mindrak. Nejdriv zkuste nahrat nakou desku skvelou jako unsung heroes a pak kritizujte vy trapaci

  2. Nechci prudit, ale tohle jen ten nejhorší existující argument, jaký někdo může použít v diskuzi o kvalitě nějaké hudby :-)

  3. Haha, pan si chce hrat na intelektuala. kritizovat umi kazdi ale skutek utek. Chtel bych videt tebe kdyby si mel skomponovat sedmnacti minutovou skladbu. Unsung heroes je nejlepsi deska jakou jsem slysel, vy to ale se svymi tupymi konzumnimi zivoty, kdyz poslouchate jenom hudbu kterou vam predhodi nedokazete ocenit.

  4. Upřímně ti nechci kazit iluze, ale právě Ensiferum jsou tupá a konzumní hudba. Než něco podobného začneš rozhlašovat, zkus se nejdřív podívat do infa o blogu, co posloucháme… pochybuji, že jsi o většině z těch kapel kdy slyšel, když považuješ takový odpad za nejlepší album svého života… nejspíš ti totiž zatím nikdo nepředhodil hudbu, která za hudbu opravdu dá považovat… Nikdo ti tvůj názor samozřejmě nebere, ale nesouhlas s recenzí se dá vyjádřit i slušně ;-)

  5. Jo a k tomu, že bychom nejdřív něco měli složit, než si dovolíme kohokoliv kritizovat… když pominu fakt, že někteří členové redakce mají zkušenosti se skládáním hudby a živým vystupováním (byť samozřejmě na mnohem nižší úrovni než Ensiferum), tak tenhle argument je na úrovni základní školy z toho důvodu, že podle téhle logiky nemůže člověk vůbec hodnotit žádnou hudbu, literaturu, film, prostě nic, pokud sám nic nesložil/nenapsal/nenatočil… To je trochu na hlavu, nemyslíš? To jen tak na okraj…

  6. Myslis ty nesmysly na ktere tady mate recenze? Kdyby to bylo tak dobre, tak uz je to asi slavne jako ensiferum, nemyslis? Kapely jako ensiferum, korpiikalni sabaton, hammerfall to je prave umeni, ne ty nesmysly bez naznaku melodie, ktere jakoze poslouchate vy, co posloucha si pet lidi na svete

  7. Ne, to si opravdu nemyslím :) Kvalita se rozhodně neměří slávou interpreta, to by totiž největší umění na světě byli Justin Bieber a Nicki Minaj, jou. Na Korpiklaani nebo Sabaton – nic proti nim – nevidím vůbec nic uměleckého. Tyhle kapely jsou zábava, ne umění, a v tom je velký rozdíl. Nemám nic proti tomuhle přístupu, i zábavy je potřeba (rozhodně bych lhal, kdybych tvrdil, že si sem tam nějaký ten song od nich nepustím), ale fakt, že je to populární, z toho v žádném případě nedělá umění…

  8. To neni pravda, justin beiber nebo nicki minaj a dalsi popove sracky jsou slavni diky nahravacim spolecnostem a reklame ale kapely jako sabaton ensiferum nebo korpiiklani jsou slavni protoze jsou proste dobri. Nikdo jim nepomahal, na vrchol se dostali sami. Ty nemohouci nesmysly co poslouchate vy jsou proste spatne to je fakt. Kdyby to bylo opravdu kvalitni tak si to svoje fanousky najde stejne jako sabaton, ensi a kopiiklani a spol. Mimochodem. Kdyz kydate spinu na tyto kapely tak jim jenom zavidite ze jste sami nedokazali prorazit na jejich uroven, sam jsi to psal. A ted argumentuj :DDDD

  9. Sabaton nebo Korpiklaani vůbec nejsou kapely, které žádná firma vůbec nikam necpe a už vůbec nemají masivní reklamní kampaně. Tyhle kapely jsou Nicki Minaj metalu, prostě největší mainstream, neškodná hudbička, která nikoho neurazí, aby ji strávil co největší počet lidí. Jinak opravdu nezávidím špatným skupinám, že jsou špatné…

    P.S.: Osobní názor se za fakt vydávat nedá

  10. Ale co já se vůbec s hádám s člověkem, který neumí používat interpunkci nebo diakritiku, to mluví samo za sebe :-)

  11. A jsou snad sabaton nebo korpiiklani pod sony nebo universal? ne, jsou pod nuclear blast coz je pouze zanrovy vydavatel. A ensi jsou pouze pod nějakým spinefarm records coz je naky finsky trpaslik. komedie je nanevys tenhle vas trapny blog ktery se tvari jako nejaka seriozni stranka pritom je to jen blog :D

    1. Ne, spíš jen došla chuť reagovat na něčí debilitu a stále se ve vlastních očích shazovat na nižší a nižší úroveň :D Btw, nehraješ si náhodou s vláčky?

      1. spíš si patlá na ksicht černou barvu a vyřvává “Ahti! Ahti!” :) (což je mimochodem hymna všech hymen proti čemukoliv na tomhle albu)

  12. Tak to co tady předvádí Peta zavání demenci na sto honů. Začínám se skoro stydět za to, že se mi to nové album taky vcelku líbí. Ale co hňupa najdeš v každé skupině lidí :-D

  13. Typickej komerční metalista, co sežere všechno, co mu tyhle kýčovitý kapely nabídnou… a H. má náhodou moc dobrej hudební vkus… díky jeho recenzím jsem přišel ke spoustě kvalitní hudby… ono většinou ty méně známé kapely dělaj daleko hodnotnější muziku než ty slavnější ;-)

  14. Panove, ja tady koncim. s vama nema cenu diskutovat, porad si jen budete prosazovat svuj spatny nazor ze ensiferum korpiiklani sabaton a hammerfall jsou komercni ale oni to delaji predevsim pro nas pro fanousky a protoze je to bavi. nikdo je nenuti to delat a stejne to delaji. Je mi vas lito mozna jednou prohlednete a zacnete poslouchat skutecnou hudbu, ne ty nesmysly postavene na nahode a chaosu ale skutecnou hudbu s melodiemi.

    1. No jiste jen se smej, kazdy nazor jiny nez tvuj je smesny trapny a spatny. Kvuli takovym lidem jako ty se stydim ze posloucham metal, opovrhujete umenim, obdivujete sracky a jeste se smejete a nazyvate lidi s jinym nazorem dementy. Uz mam tohodle boje s vetrnymi mlyny dost, sbohem.

      1. Já se například stydím, že poslouchám metal, kvůli lidem, kteří považují za vrchol umění Sabaton :-) Jinak už před cca pěti komentáři jsem přestal věřit, že to myslíš vážně a že si z nás neděláš jen prdel :-)

  15. Profile : Peta
    Vek: 14-17
    Cestina : Ochabla
    ArgumentType : Ad Hominem
    Historie: Drive poslouchal popik, presel na metal, na ktery narazil v mainstreamu. Citi se vyjimecny tim, ze posloucha metal. Nerad se smiruje s tim, ze neni underground.

    Listens to metal for last 2 months … feels like an oldfag

    Status: Buthurt

  16. jinak, kdybys to magistře Peto, přeci jen omylem myslel vážně, tak se podívej, kolik bodů jsem v minihodnocení přidělil posledním Sabaton a kolik bodů ode mě dostali v recenzi nejnovější Korpiklaani…HammerFall jsem už nějakou chvíli neslyšel, ale mám rád to videjko se švédskejma curlerkama 8-)

    1. ok, uz jsem nechtel nicmene me opravdu rozesmivate a ja nemohu jinak nez neregovat. Znas to rceni ze retez je tak silny jako jeho nejslabsi clanek? Je mi uplne jedno kolik si dal sabatonu nebo korpiiklani, kdyz nedokazes ocenit kouzlo unsung heroes. hodne to vypovida o tobe jako cloveku, s nekym kdo tohle aalbum nazve srackou bych skutecne nechtel nic mit.

      a jako vtipalci mi pripadate spise vy, porad jenom cekam kdy napisete ze tadle recenze je vtip a cely tendle blog jenom recese

  17. Tak s recenzí souhlasím cca n 80%. Do 4. skladby je to víc než dobré (nepočítejme ve všech ohledech průměrné intro), 1 nebo 2 skladby by mohly být pěkné naživo. Druhá půlka je tak napůl sračka… je to odloučení od stylu, al skladby většinou nejsou zastak špatně napsané. Každopádně pro metalistu nezáživé. Pro mě je no. 1 Victory Songs.. :-)

  18. Pánové, vaše recenze je neobjektivní. Opravdu miluji tyto “metalisty” co si harjou na recenzanty a přitom vědí úplné hovno. Nechte prosím recenzovat tisk jako je Metal hammer nebo Nuclear blast, vy hnidi. :-)

    1. Pokud se někomu nelíbí Ensiferum, tak ví úplné hovno? Já jsem z toho “být metalista” dávno vyrostl, chci slyšet jenom dobrou hudbu, což Ensiferum nejsou…

  19. Souhlas s recenzí..
    Když srovnám s energickým debutem (8/10,velmi povedená deska trochu jako staří Children of Bodom),a i z pozdější tvorbou (Iron-7/10,From Afar 6,5/10,)tak je Unsung Heroes slabé jako čaj.
    Stokrát provařené riffy,ne příliš povedená “pagan” atmosfera,plochý zvuk,žádné jednoduché chytlavé melodie,celá deska se tváří jako progresivní,ale místo toho se plácá ve středním tempu a když už nějaký nápad vykoukne(pár jich tam je),tak je spolehlivě zahlazen zbytkem.Ensiferum se pomalu mění na kapelu pro teenagery,kteří jsou zrovna tenhle rok v póze vikingů a pohanů..

  20. Ty vole, to je prdel… I když už si tenhle komentář asi nikdo nepřečte, stejně se mi chce reagovat. Občas už si připadám jako pičus, když se mě někdo snaží zaškatulkovat do ranku “metalista”. To, co tu předváděl Peta je krajně politováníhodný přístup dítěte s naprostou absencí respektu k názorům ostatních, ačkoliv sám toto ostatním vyčítal. Naprostá naivita snoubená s hloupostí, kterou, jak mi připadá, vykazuje v poslední době stále víc “metalistů”, mě fakt štve. Dneska aby si jeden styděl navlíknou metalový triko, aby ho někdo neosočil z podobnýho kreténismu. Album jsem neslyšel a ani ho poslouchat nehodlám.

    1. Ale jo, přečte :) Ale jinak je nás víc, kdo si myslí něco podobnýho… ačkoliv metalovou muziku pořád poslouchám v dost velký míře, už nějakej ten pátek se za metalistu fakt nepovažuju, a když mi někdo řekne, že jsem “metalák”, tak mi to přijde spíš jako urážka…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.