Země: USA Žánr: grindcore / death metal Datum vydání: 15.11.2013 Label: Bizarre Leprous Production Tracklist: 01. Abducted for Procreation 02. Forceful Ingestion of Fertilized Ovum 03. Gestation of Inhuman Aberrations 04. Frantically Dissected 05. Intergalactic Double Penetration for Rectal Hypothesis 06. Removal of Human Encephalon 07. Discarded Post-Autopsy Viscera 08. Extinction Through Fornication 09. Genesis of Heterogeneous / End Transmission Hodnocení: 5/10 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Bizarre Leprous Production

Je to zajímavé, ale jsou kapely, o jejichž albu byste mohli napsat klidně i deset nebo víc stran textu, a stejně byste pořád nedokázali dostatečně obsáhnout a popsat, oč přesně v té muzice běží. Jsou to přesně ty případy, v nichž se recenzent zpravidla uchyluje k jednomu z největších klišé recenzí – “to se nedá popsat, to musíte slyšet sami”. Jasně, občas to samozřejmě někdo alibisticky použije, i když by to zrovna nebylo úplně nutné, ale vážně jsou případy, kam to sedne. No, a pak je tu také opačný extrém – skupiny, jejichž tvorbu byste zvládli vcelku přesně vystihnout tak dvěma, třemi větami. Čímž rozhodně netvrdím, že to nutně musí znamenat, že by ta muzika byla špatná, stejně tak jako ta nepopsatelná hudba nemusí nutně být synonymem pro kvalitní hudbu. Tak jako tak ale dnes budeme mít co dočinění s formací, jež se dá s přehledem zařadit do té druhé jmenované sorty.

Uznávám, že ty dvě, tři věty byly nejspíš trochu nadnesené, protože ve výsledku mi to zabere malinko delší prostor, než řeknu, o čem muzika zámořské chásky Entrenched Ingurgitation je, ale to vcelku nic nemění na faktu, že se opravdu jedná o produkci, která je co do formy poměrně dost jednoduchá. Tak pojďme na věc, ať tu o blbostech neprokecáme celý den…

Ve skutečnosti je to až tak moc jednoduché, že se vám stačí jen mrknout na obálku debutové (vzhledem k délce 23 minut se mi ani nechce říkat dlouhohrající, přestože je brána jako klasická řadovka) placky “Genesis of Heterogeneous”, abyste ihned věděli, která bije a jakým žánrovým střelivem asi Entrenched Ingurgitation budou pálit. Ano, tipujete správně, samozřejmě se jedná o melodický power metal…

No dobrá, to byl jen žert. Nicméně vzhledem k tomu, že povinná kvóta infantilního humoru na recenzi již byla splněna, si můžeme bez obav říct, že ti z vás, kteří podle obálky tipovali, že se Entrenched Ingurgitation budou hrabat v grindcorovém chlívku, měli rozhodně pravdu. Aby to zřejmě byla ještě o něco větší divočina, do výsledku také docela hojně promlouvá vliv brutálního death metalu, ale to je nakonec úplně, ale úplně šumák, protože je to prostě a jednoduše extrémní a nekompromisní náser, při jehož poslechu by většině populace této planety začala téct krev z uší. Žádný sranda grind, ale opravdový prasopal, jenž nebere zajatce, ale rovnou trhá hlavy.

Když nic jiného, minimálně tohle se Entrenched Ingurgitation musí rozhodně nechat – v žádném případě to není muzika pro slečinky. Pěkně zostra, nekompromisní tempo, brutální náhul, naprosto extrémní a absolutně nesrozumitelný vokál přesně v tom stylu, o němž vám většina lidí bude tvrdit, že se ani omylem nejedná o zpěv, ale spíš že se zpěvákovi udělalo špatně. Většina songů jsou samozřejmě hodně krátké štychy bez slitování, většina z nich se vejde do dvou minut, a když náhodou tuhle hranici přesahují, tak až na výjimku v podobě “Extinction Through Fornication” je ta stopáž natažená nějakými intry, tipoval bych, že nejspíš klasicky samply z nějakých bijáků. Pouze závěrečná “Genesis of Heterogeneous / End Transmission” se svými šesti a půl minutami vybočuje tím, že po minutu a půl dlouhém nářezu nabídne na ploše zbylých pěti minut nepříjemný skřípot jak z noisového hájemství.

A to je asi tak všechno. Dvě věty to sice nebyly, ale dva odstavečky nám už stačily úplně bez problému. Otázkou ovšem zůstává, jestli je “Genesis of Heterogeneous” dobrá fošna. Upřímně… ani nevím. Ne, že bych se nemohl rozhodnout, jestli se mi to líbí, nebo ne, spíš jde o to, že nejsem zrovna fanda podobných věcí, takže když se nejedná o fakt velkou pecku, která by mě smetla (a že takové případy vážně jsou, není to jen prázdná formulka), příliš mě to nebaví – a přesně to platí pro Entrenched Ingurgitation. Neříkám, že je to vyloženě špatná deska, protože otočit se to rozhodně dá, sám jsem tu placku sjel minimálně tak desetkrát a vůbec mě to neobtěžovalo (ale ani jsem to nijak neužíval), jen to není vyloženě pro moje uši. Pokud se ovšem řadíte mezi příznivce podobných věcí, je dost velká pravděpodobnost, že vám to bude připadat mnohem lepší než mně.