Země: Polsko Žánr: psychedelic black / post-metal Datum vydání: 28.9.2018 Label: Arachnophobia Records Tracklist: 01. Poison 02. Wisdom 03. Astral 04. Vacuum 05. Hollow 06. Endure Hrací doba: 59:22 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Arachnophobia Records

Entropia patří k početné enklávě polských kapel, které nehrají příliš dlouho a které se k black metalu snaží přistupovat nějakým svěžím způsobem, nikoliv podle dávno definovaných vzorců a formulí. Osobně mám tuhle polskou odnož žánru hodně rád a už mnohokrát jsem na ni zde pěl chválu. Což nicméně neznamená, že bych bez známky kritiky sežral všechno, co hraje formálně méně tradiční black metal, vydává první nebo druhou desku a pochází od našich severovýchodních sousedů.

V případě Entropia mi přijde, že se jim za krátkou dobu podařilo zapsat se do povědomí příznivců alternativního extrémního metalu více než většina ostatních spřízněných skupin téhle „vlny“. Neřadové prvotiny ještě mnoho pozornosti neupoutaly, ale s příchodem dlouhohrajícího debutu „Vesper“ (2013) se o Entropia začalo mluvit čím dál tím více a na každou další desku už čekala širší posluchačská základna. Alespoň takový z toho mám dojem, který ovšem nemusí stoprocentně odpovídat realitě.

Mně osobně se ale Entropia do vkusu příliš netrefili. Snad to bude i tím, že v jejich tvorbě se nejednalo „pouze“ o neortodoxně pojatý black metal. Své slovo měly ve výsledném soundu i žánry jako sludge metal či post-metal. Tak či onak, „Vesper“ mě minulo úplně a nijak mě nebavilo. Druhý řadový počin „Ufonaut“ z roku 2016 už byl na tom byl lépe, ale i navzdory několika hodně zajímavým pasážím nešlo o nahrávku, z níž bych si měl vyloženě kecnout na prdel. Mezi těmi zajímavějšími momenty se totiž nacházelo dost vaty a nedostatečně výrazné hudby.

Asi tedy nepřekvapí, že třetí velké album „Vacuum“ jsem nevyhlížel s nějakou velkou netrpělivostí. Do poslechu jsem šel víceméně z „povinnosti“. Musím nicméně uznat, že tentokrát jsem Entropii trochu podcenil. „Vacuum“ je totiž doposud nejlepším skupiny, a to s docela výrazným rozdílem. I tady se sice bohužel najdou nějaké hlušší chvilky, ale celkový dojem je dobrý a muzika kapely mi konečně dává nějaký rozumný smysl.

Svou roli jistě sehrál i mírný žánrový posun, poněvadž Entropia tentokrát, zdá se mi, omezili sludge a post-metal a naopak se víc soustředili na blackmetalovou složku, kterou pak zalili psychedelickou patinou. V kombinaci s dozvuky dřívějšího multižánrovějšího pojetí to dává dohromady poměrně lákavou mozaiku a já mám konečně pocit, že Entropia dokázali svůj potenciál, jenž byl už dříve slyšitelný, přetavit v nějaký silnější výsledek.

Vrchol desky se objeví hned na samém začátku. První tři minuty „Poison“ začínají slibně, ale ještě to není až taková pecka. Jakmile se ale tenhle čtvrthodinový kus zlomí a začne tepat v psychedelických rytmech, je to fakt velká paráda. Tak velká, až se na ni následující skladby koukají trochu s odstupem. Přesto „Wisdom“, „Astral“ i titulní „Vacuum“ se mohou pochlubit určitou, ne úplně malou lákavostí a přinejmenším v případě té první jmenované není kvalitativní rozdíl oproti „Poison“ nijak markantní.

Kdyby v tomhle momentě, po 43 minutách, album skončilo, byl bych skoro nadšený. Ke konci už bohužel začne nahrávce výrazně docházet dech a poslední dva songy „Hollow“ a „Endure“ již s prvními čtyřmi skladbami nedokážou držet krok. Pořád je to zahrané na úrovni a pochopím, pokud se někomu bude líbit i ten závěr, ale mně už to tolik nesedlo. V posledních dvou kusech ustoupí psychedelický black metal opět do pozadí a Entropia hodně přidají na post-metalových postupech. Což pro mě ani zdaleka není tak poutavé. A není to jen čistě z principu.

Bez závěrečných patnácti minut bych se tedy obešel, ale minimálně první tři čtvrtiny „Vacuum“ za slyšení stojí. Entropia mě ještě nikdy nebavili víc než právě zde a právě zde mi také konečně dokázali, že jsou relevantní kapelou, nikoliv jen přechválenou bublinou. Doufám tedy, že v nastaveném směru budou pokračovat i nadále, protože prostor pro zvedání laťky tu pořád je.