Epica - The Quantum Enigma

Epica – The Quantum Enigma

Epica - The Quantum Enigma
Země: Nizozemsko
Žánr: symphonic metal
Datum vydání: 2.5.2014
Label: Nuclear Blast

Tracklist:
01. Originem
02. The Second Stone
03. The Essence of Silence
04. Victims of Contingency
05. Sense Without Sanity (The Impervious Code)
06. Unchain Utopia
07. The Fifth Guardian (Interlude)
08. Chemical Insomnia
09. Reverence (Living in the Heart)
10. Omen (The Ghoulish Malady)
11. Canvas of Life
12. Natural Corruption
13. The Quantum Enigma (Kingdom of Heaven Part II)

Hodnocení:
Ježura – 7,5/10
H. – 5,5/10

Průměrné hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Mark Jansen musí být vážně spokojený člověk. Doby, kdy byla jeho Epica potěšením pro pár fanoušků, jsou dávno pryč a namísto toho nyní vládne symfonickému metalu z pozice natolik jisté, že mě nenapadá jediná další kapela, která by na tom mohla v dohledné době něco změnit. A jak už to tak bývá, na každé nové album takové kapely se čeká s velkým napětím a obdobně velkým očekáváním naplnění určitého kvalitativního standardu. Epica má svou novinku “The Quantum Enigma” venku už circa měsíc, takže je pomalu nejvyšší čas povědět si, jak to dopadlo.

Už jen první pohled mluví jasnou řečí a říká, že se zde žádného zásadního posunu vážně nedočkáme, protože naprosto všechny nehudební aspekty alba pokračují v nastaveném kurzu kapely – artworkem alba počínaje a jeho názvem i názvy skladeb konče. A nejinak je tomu i na poli hudebním. Poctivý kytarový základ, klávesy, sbory a vokály Simone Simons a Marka Jansena – to vše zabaleno do trademarkového soundu kapely, který si lze splést jen těžko. Vzhledem k tomu, že přesně tohle nejpozději od desky “Divine Conspiracy” Epice vycházelo na jedničku, zdálo by se, že když úspěšná formule na úspěch zůstala nezměněná, tak se není čeho obávat a máme tu další parádní album. A jako jo, ona je to vlastně svým způsobem pravda, ale tak jednoduché, abych tím mohl recenzi skončit, to zase není a teď si povíme proč.

Když jsem se před časem nudil u desky “Antagonise” z repertoáru druhé Jansenovy kapely Mayan, o tehdy ještě vyhlíženém “The Quantum Enigma” to svědčilo dvěma způsoby. Jednak bylo možné, že si pan principál schoval dobré nápady pro své hlavní působiště, a druhak že i Epica ostrouhá, protože si můza zkrátka dala oddych. Pozitivní zprávou je, že pravdivá byla zřejmě ta první možnost a materiál, který se na “The Quantum Enigma” sešel, je rozhodně kvalitní, a to v duchu nejlepší tradice kapely. Některé songy jsou vážně parádní, zbytek přinejhorším slušný a nahrávka rozhodně nemůže urazit nikoho, komu zkříží cestu, protože je to stále female fronted symphonic metal (pardon za tu škatulku, ale česky nebo kombinovaně by to znělo snad ještě hůř) vysoké úrovně a v inteligentním balení. Problém ale vidím jinde a není jen jeden…

Prvním z nich je tradičně přestřelená délka. Jako pardon, ale necelých 70 minut v základu je na takovouhle muziku prostě šíleně moc. Navíc je to tím markantnější, že skladby “Victims of Contingency” a “Reverence (Living in the Heart)” by na desce díky poněkud slabší atraktivitě mohly bez problému chybět a dvojice “Natural Corruption” a “The Quantum Enigma (Kingdom of Heaven Part II)” zase dost neorganicky navazuje na přirozený závěr alba v podobě velice pěkné balady “Canvas of Life”. Neúměrná stopáž pak akcentuje další z neduhů, kterým je poněkud nedostatečná dynamika. Až na pár zmiňovaných výjimek jsou ty songy vážně dobré, o tom žádná, ale snad kromě “Canvas of Life”, poněkud nijakého intra “Originem” a naopak dost podařeného intermezza “The Fifth Guardian (Interlude)” je to více méně pořád na jedno brdo a člověk se z určitého úhlu pohledu nemá čeho chytit. A pak je tu další věc. “The Quantum Enigma” se od soundu svých dvou předchůdců posouvá vážně jen minimálně a na potřetí je to holt znát víc než posledně. Sice – jak už opakuji poněkolikáté – je to vážně dobré, ale začíná to trochu smrdět stereotypem.

Všechny tyhle mínusy – doplněné ještě o menší hejtíček na sice pěkně barevný, ale jinak šíleně plochý zvuk – “The Quantum Enigma” rozhodně ubližují, ale deska je na tom z čistě hudební stránky naštěstí tak dobře, že z toho pořád nemá problém vyváznout s čistým štítem. Epica zkrátka nahrála album z většiny naplněné skvělými songy, z nichž některé mě baví opravdu hodně, a i řada ostatních s přehledem strčí do kapsy naprostou většinu žánrové konkurence, takže je silně nadprůměrné hodnocení dle mého soudu zcela adekvátní. Vysoká očekávání, jimiž jsem se oháněl v úvodu, tedy mohu prohlásit za splněná, neboť “The Quantum Enigma” je opravdu Epica se vším všudy, což hovoří samo za sebe. Na druhou stranu ale musím přidat opatrně zdvižený ukazovák, protože jestli to i příště bude stejně klasická Epica, už by to mohlo být o poznání kontraproduktivnější.


Další názory:

Je mi jasné, že mojí známku pro “The Quantum Enigma” spousta lidí nepochopí, ale já osobně prostě jít nemůžu jít výš hned z několika důvodů. Nikdy jsem třeba nechápal, proč je Epica mnohými tak oslavovaná skupina, protože mně osobně drtivá většina její tvorby přijde jako vyumělkovaná, načančaná a přeprodukovaná nuda… a sem tam nějaká chytlavá písnička to prostě nezáchrání. Docela poctivě poslouchám každé jejich album, ale ještě ani jedno mi nedalo odpověď, proč bych měl zrovna Epicu pomalu uctívat podobně jako všichni okolo. “The Quantum Enigma” k tomuhle pocitu, že se tu z kapely, jež je jen o chlup lepší než konkurence (která je fakt nic moc), dělá zbytečně přeceňovaná záležitost, navíc přidává ještě otravu z toho, jak moc se Epica opakuje. O klasicky hrubě přestřelené délce (vysvětlí mi někdo, proč dneska musí mít každá deska tohohle středněproudového metalu přes hodinu?) ani nemluvě. Na druhou stranu, pořád musím uznat, že sračka to zase není, protože sračky přece jenom vypadají trochu jinak, stejně tak nemám problém přiznat, že nakonec mi tu tři songy (“The Essence of Silence”, “Unchain Utopia”, která je podle mě nejlepší, a s pár výhradami ještě “Sense Without Sanity (The Impervious Code)”) přijdou v pohodě… jako celek mi ovšem “The Quantum Enigma” hodně splývá a nebaví mě takovým způsobem, že mám problém dát těch 70 minut na jeden zátah, protože ještě před půlkou mám všech těch bombastických sborů a epických kláves plné kecky… A kvůli tomu všemu 5,5/10…
H.


13 komentářů u „Epica – The Quantum Enigma“

  1. S H. nemohu souhlasit.

    Především v tom, že rozhodně nemám pocit, že by se z Epiky dělala zase nějaká kultovní záležitost a že by ji hordy posluchačů nekriticky uctívali. Tahle charakteristika mi sedí spíše na Nightwish a rádoby velkého génia Holopainena. To všeobecné mínění, co se týče Epiky, je podle mě takové, že je to respektovaná skupina, právem považovaná za jednu z nejlepších v žánru symfonického metalu. Nic víc, nic míň.

    Mě se po měsící tohle album ještě neoposlouchalo, tahle kapela má podle mě talent složit velice chytlavou hudbu, která přitom není úplně primitivní a necílí na první signální, jako právě NW nebo WT. S délkou nemám problém, naopak, i pětice bonusových songů je velice slušná.

    1. Mně to takhle právě občas přijde, nemůžu si pomoct. Ale je pravda, že u Najtkviče je to ještě MNOHEM větší extrém, to rozhodně…

      1. Tak nějací nesoudní oddaní fanoušci se možná najdou, ale upřímně, ona Epica ani zase tak známá a slavná není. Pro mnoho lidí stále symfonický metal začíná a končí s NW. Natož aby ji pak nějaká opradvdu širší obec vnímala jako nějakou nekritického obdivu a uctívání hodnou skupinu. Ale tak možná se jen setkáváme s různými názory, je fakt, že já to dění kolem kapely a symfonického metalu až tak nesleduju… :-)

        1. Tak jasně, je to spíš v měřítkách toho metalovýho rybníčku, z obecnýho hlediska je to pořád poměrně malá skupina, která je většina lidí volná. Ale když se budeme bavit jen v rámci symphonic/gothic, tak kdo je vyjma Nightwish a Within Temptation (který teď už metal ani moc nejsou) větší Epica? Osobně mě z hlavy nikdo nenapadá… maximálně tak Therion, ale u těch mi nepřijde, že by byli populárnější…

          1. Trochu si nerozumíme :-) Epica je určitě jednou z nejznámějších a nejlepších symphonic metalových skupin, to nerozporuju, ale v žádném případě prostě nemám pocit, že by kolem ní byl vybudovaný nějaký kult a aura božskosti, jak se snaží říct tvoje recenze. Ani v rámci tohoto žánru a už vůbec ne obecně. Ale to už se opakuju…

          2. Ne, já to chápu, jen jsem reagoval na to, že Epica není zas tak známá a slavná… ale jo, je pravda, že k tomu hlavnímu jsem se nevyjádřil :)

            Každopádně, nemyslel jsem to tak, že by to bylo hnaný až do takovýho extrému, že by se kolem Epicy budoval nějakej kult nebo aura božskosti, jak říkáš, spíš… prostě vždycky, když o tý kapele čtu, tak se většina textů nese v tom duchu, jak je ta kapela dobrá, ta muzika kreativní a lepší než žánrová konkurence… ostatně, sám říkáš, že je jedna z “nejznámějších a NEJLEPŠÍCH”. Mně osobně se ale čistě subjektivně nezdá, že by ta jejich hudba takhle moc vyčuhovala oproti konkurenci :-)

            Snad jsem to řek srozumitelně :-D

          3. Jo jo. No mě právě přijde, že je ta kapela dobrá, muzika kreativní a lepší než žánrová konkurence :-D :-D

          4. Aha, tak to pak jo :-D Mě právě Epica nebavila snad nikdy… jako je pravda, že nejsem zrovna fanda podobnýho bombastickýho metalu, ale i tak… je dost symphonic/gothic metalovejch kapel, který mě baví o hodně víc

  2. Pro mě je jediný měnší problém délka nahrávky.Jinak naprosto bez problému, barevné, melodické, chytlavé (ale ne vlezlé). Naštěstí stále hodně jinde než Nightwish a podobný symfo-frontwoman mašiny na peníze. Samozřejmě tím nemyslím, že by Epica hrála za modré oči, ale stále od nich cítím prvotní cíl dobrou muziku a ne vydělat. A tak to má být

    8/10

    A skvělá sedmá skladba-instrumentálka, atmoška jak z orientální Číny

    1. No, i když to zrovna ode mě asi bude znít divně, tak třeba Nightwish je zrovna jedna z těch kapel, který mě osobně baví o hodně víc než Epica :-D

  3. Co se týče nápadů jako takových, tak Epica tentokrát sazí až moc na jistotu, ovšem u ní mám zkrátka pocit, že dokáže i prd nahrát tak, aby mě to bavilo. Pravda, zatímco Requiem byl o dost progresivnější, originálnější a kompozičně propracovanější, novinka se trochu vrací ke konzervativní melodice, ovšem zase vypilovala svůj styl a deska šlape perfektně a prostě mě nenudí a rád si jí znovu pustím. Jen mi přijde, že tentokrát se svými nápady naložili nějak nevýhodně, neboť spoustu výborných i originálnějších melodií, jež zazněly třeba v prvním studio-dokumentu, jsou jen v bonusech, přitom, kdyby se nějak dobře pospojovaly, tak by mohly nádherně vyplnit taková ta tisíckrát ohraná místa. Třeba taková Memento má perfektní kytarový riff i celkem originální refrén, zatímco Revernce má refrén hodně ohraný postup a úvod používá stejného akordového postupu jako Unchain, trochu si s tím pohrát poskládat a je pecka. Ale neva, můj problém, album je podle mě ale povedený…

    P.S. Dvojka Kongdom of Heaven, ač mě zprvu spíš zklamala a jedničku nepřekoná (můj oblíbený symphometalový opus), tak nakonec taky celkem silně album uzavírá – chvilkama mám pocit, jako by se inspirovali Bathory (melodie sloky) a Pink Floyd (sólo a feeling)…

    Jinak mně teda taky nepřijde, že by byla Epica bůhvíjak oslavovaná, ba dlouhou dobu mám naopak pocit, že na ní bylo koukáno skrz prsty, jejich pověst “těch kopírek Najtšouflů” se pomalu začala vytrácet až s nahráním Design Your Universe, ovšem i tak si nejsem moc vědom nějakých výraznějších glorifikací, jak to vyznívá z toho hodnocení…

    1. Tak ono je jasný, že vám ta kapela asi nebude připadat přeceňovaná, když se vám ta hudba líbí :-D Ale tak přinejhorším jsem jedinej, komu to tak přijde :-D

  4. Epica je skvělá ale ta stopáž je opravdu přehnaná. Mohli by ti písničky trošku zkrátit, hlavně ty úvody sou až přehnaný

Napsat komentář: Svářeč Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.