Země: Francie Žánr: avantgarde death metal Datum vydání: 24.5.2019 Label: I, Voidhanger Records Tracklist: 01. Kahlbas Mha 02. Kros Ö Vrth 03. Invisible Manifestation of Delirium God 04. Stone of Static Void 05. Thar-Voknargh 06. Listaël 07. Aborted Sun 08. Black Hole Entrance 09. Black Hole Exit 10. Inexorable Plague of Time 11. Torment of Death Hrací doba: 75:09 Odkazy: facebook

O francouzský projekt Esoctrilihum, za nímž stojí další metalový solitér Asthâghul, jsem se doposud nijak zásadně nezajímal. Jeho existence mi sice nebyla ukryta, ale nějak jsem až donedávna neměl důvod si jeho tvorbu pouštět. V případě debutu „Mystic Echo from a Funeral Dimension“ mě ohromně odrazuje už obálka, která se mi vůbec nelíbí, a myslím, že minimálně už jenom kvůli ní si tohle album nikdy v životě ani neposlechnu.

Obě loňské desky „Pandaemorthium (Forbidden Formulas to Awaken the Blind Sovereigns of Nothingness)“ (únor) a „Inhüma“ (říjen) už potenciál měly a byla na nich poznat snaha o vytvoření ambiciózního death metalu, který jde na rámec běžného pojetí svého žánru. Ve finále mě nicméně ani jedna z nich nezaujala natolik, abych se jí věnoval podrobněji než na hrstku letmých poslechů.

Pořádně zajímat mě Esoctrilihum začal teprve v letošním roce s vydáním čtvrté řadovky „The Telluric Ashes of the Ö Vrth Immemorial Gods“. Určitě vás napadne dost logická otázka, v čem nastala ta změna, že mám nyní chuť poslouchat kapelu, kterou jsem měl ještě před pár měsíci dočista na salámu. Inu, může za to samotné album. Předně se „The Telluric Ashes of the Ö Vrth Immemorial Gods“ může pochlubit zasraně epickou obálkou, kterou jsem si okamžitě zařadil ke žhavým kandidátům na artwork roku. To dá prostě rozum, že nahrávku s takovým přebalem si člověk bude chtít poslechnout. Pro pořádek můžeme dodat, že se jedná o obraz „Humbaba the Terrible“ od Alana Browna (jeho instagram tady).

Není to ale jenom o obalu. I první ukázky z „The Telluric Ashes of the Ö Vrth Immemorial Gods“ mě hodně zaujaly. Dost na to, abych věděl, že tentokrát chci být u toho a výsledek slyšet. A musím říct, že prvotní dojmy byly z celé desky přesně tak silné, jak naznačovaly už dva dopředu vypuštěné songy. Bylo to naprosto impozantní. Pocitově Esoctrilihum tu svou snahu o avantgardní death (/ black) metal dotáhl úplně nejdál a naservíroval působivé dílo.

Základy „The Telluric Ashes of the Ö Vrth Immemorial Gods“ sice stále dlí v death metalu, ale na albu se ukrývá množství epických a strhujících momentů, které Esoctrilihum staví vysoko nad úroveň žánrového průměru (kvalitativního i stylového). Zpočátku se toho člověk jednoduše nemůže dost nasytit, protože ty nejlepší chvíle jsou fakt ohromně dobré. To prostě kurva chceš.

V záchvatu tohoto úvodního nadšení jsem si okamžitě objednal elpíčko, protože jsem byl přesvědčen, že tohle za to jednoduše stojí. Kdybych napsal recenzi v téhle době, jednalo by se o zuřivě nekritickou ódu. Což tak prozatím může vypadat i nyní, ale věřte tomu, že „The Telluric Ashes of the Ö Vrth Immemorial Gods“ bohužel má i svoje neduhy, které začaly vyplouvat na povrch s přibývajícím počtem poslechů. Tehdy se totiž ukázalo, že jakkoliv mohou být ambice grandiózní stejně jako gargantuovská obálka, skutečně velkolepou desku to neudělá.

Netvrdím, že klady „The Telluric Ashes of the Ö Vrth Immemorial Gods“ rychle vyprchaly a zbylo zklamání. Deska jako celek je stále nadprůměrná a za slyšení stojí, na tom se nic nemění. Právě ty obrovské ambice jí nicméně trochu škodí. Nachází se tu celkem 75 minut hudby, což je příliš na to, aby je Esoctrilihum dokázal naplnit bezchybně a bez výhrad. Jinými slovy, nachází se tu i vata a bohužel jí není úplně málo. Ty skvělé momenty stále zůstávají skvělé (a to je možná ještě slabé slovo), ale mezi nimi se často jede v docela průměrném duchu, který sice neurazí, ale vesměs jen oddaluje příchod další velkolepé pasáže. Na ty má Asthâghul talent, to se zase musí nechat, ale celkově ještě je na čem pracovat.

Jako příklad mohu uvést skladbu „Aborted Sun“, která je vlastně tuctovým death metalem, dokud se v polovině neobjeví skvělé melodie. Naneštěstí se od nich zase rychle opustí a pokračuje se v obyčejném duchu. Ve spodnějších vrstvách se sice něco děje a pořád to má nádech nějakého atmosférična, z čehož lze nejspíš usuzovat, že si Asthâghul dobře uvědomuje, že i těmhle momentům se musí věnovat nějaká péče. Čistě deathmetalová stránka „The Telluric Ashes of the Ö Vrth Immemorial Gods“ přesto zaostává oproti těm sugestivním vrcholům.

Pokud byste se zeptali, jestli se jedná o zajímavou nahrávku, odpověď by byla dost jednoznačná – nepochybně ano. Nelze přeslechnout, že se v Esoctrilihum skrývá obrovský talent, přičemž právě „The Telluric Ashes of the Ö Vrth Immemorial Gods“ to dává najevo doposud nejpřesvědčivěji. Kdyby Asthâghul trochu zkrotil svou touhu po tak výpravném albu, udělal klidně poloviční stopáž a nahustil do ní ty nejpůsobivější nápady, jednalo by se o mimořádné dílo. Za současného stavu je ona skutečná kvalita trochu naředěná, což mi přijde jako škoda. Navzdory výtkám by však tahle deska za vaši pozornost měla stát.