Europe - Bag of Bones

Europe – Bag of Bones

Europe - Bag of Bones
Země: Švédsko
Žánr: hard rock
Datum vydání: 18.4.2012
Label: earMUSIC

Tracklist:
01. Riches to Rags
02. Not Supposed to Sing the Blues
03. Firebox
04. Bag of Bones
05. Requiem
06. My Woman My Friend
07. Demon Head
08. Drink and a Smile
09. Doghouse
10. Mercy Your Mercy Me
11. Bring It All Home
12. Beautiful Disaster

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Tak Europe nám vydávají již čtvrté album od svého návratu. Přiznám se, že někdy v roce 2004, kdy se velice nečekaně vrátili na scénu, bych si nevsadil ani zlámanou grešli na to, že kapela bude úspěšně fungovat i v roce 2012. Spíše jsem očekával, že se budou snažit navázat na svá melodická heavy/glam metalová léta, zjistí, že už to netáhne jako za starých časů, a zabalí to po jednom albu/turné. Světe div se, ale Europe na návratovém albu “Start from the Dark” přišli s novým soundem a celkově se album vymykalo jejich dosavadní tvorbě. Bohužel s kvalitou materiálu už to bylo slabší, deska byla celkem zbytečně naředěná nudnými baladami, kterých obsahovala až moc. Několik dobrých skladeb se sice našlo, ale ty neměly dostatečnou sílu, aby dokázaly něco zachránit. Na následujících “Secret Society” a “Last Look at Eden” ukázali, že se nebojí trochu experimentovat, zatímco první jmenované bylo moderní a trošku tvrdší variací na starší alba, druhé se neslo spíše v melodických hard rockových vodách.

Bylo pro mě docela záhadou, kam že se Europe hodlají na své novince posunout. Odpověď na tuto otázku pomohlo částečně rozluštit angažování Kevina Shirleyho na producentskou pozici. Tento borec má za sebou spolupráci mimo jiné s Iron Maiden, Dream Theater, Led Zeppelin či v poslední době nejvíc s Joe Bonamassou. Pokud se podíváme, kam se kapela na “Bag of Bones” vydala, řekl bych, že právě Shirleyho práce na posledních albech blues rockového kytaristy Joe Bonamassy byla tím hlavním impulsem, který Europe donutil jej oslovit.

Novinka se totiž oproti všem svým předchůdcům netají inspirací v klasickém hard rocku à la Deep Purple a americkém blues rocku. Zvuk je hutný, opravdu povedený, o tom není pochyb. Není rovněž nutné mluvit o výkonech jednotlivých členů, že borci umí, je jasné. Joey Tempest je profík každým coulem a přijde mi, že jeho hlas je silnější album od alba. Na “Bag of Bones” občas zabrousí do sfér, kde vládne Glenn Hughes, a jeho procítěný rockový vokál má tu magii ohromit na první poslech. Tím bych ve vás nechtěl vzbudit pocit, že zbytek kapely nějak zaostává a hraje za Joeym druhé housle. Kapela zní na “Bag of Bones” neuvěřitelně sehraně, úplně přesně si dokážu představit, jak jej Europe nahrávali spolu v jedné místnosti, protože taková ta živá atmosféra z alba dýchá na všechny strany. V tomhle vidím asi největší přínos Shirleyho, který je tímto způsobem nahrávání už trošku proslulý (neříkám, že je jediný, kdo tento způsob propaguje, ale dělá to dobře) a sklízí za to zasloužené vavříny.

Několikrát jsem zde zmínil hard rock a blues rock, protože přesně takové nové album je. Hodně se zde těší z odkazu Deep Purple, Whitesnake či UFO, ovšem v moderním pojetí, žádné bezhlavé kopírování. Úvodní “Riches to Rags” je díky Tempestově hlasu hodně podobná současné tvorbě Glenna Hughese. Skladba je postavena na houpavém rytmu, který rozhýbe každého. S další položkou přichází podle mě první vrchol alba. “Not Supposed to Sing the Blues” je pecka ve středním tempu, která stojí především na chytlavém riffu a ještě chytlavějším refrénu. Nemůžu si pomoc, ale hodně z této skladby cítím tvorbu Joe Bonamassy a Led Zeppelin. Jméno prvního jmenovaného zde padlo již víckrát a mám k tomu důvod, pominu zvukovou a částečně i obsahovou podobnost, ale Joe svou slide kytarou přispěl do titulní “Bag of Bones”, která patří mezi to nejpovedenější na desce, vyzařuje z ní neuvěřitelná síla a na první poslech zaujme velice chytlavý refrén.

Zhruba v půlce alba přijdou na řadu i méně povedené skladby jako třeba utahaná “My Woman My Friend” či tuctová “Demon Head”. Ve prospěch prvně jmenované mluví jedině použití hammondů, kterých si zde jejich fanoušci užijí. Tenhle nástroj miluji a kdykoli ho nějaká kapela použije, tak si mě zaručeně získá. Škoda, že na albu nezískaly větší prostor, vzhledem k hudebnímu směřování “Bag of Bones” bych si však dokázal představit, že budou mít dominantnější postavení. Závěr alba je naštěstí opět o něco silnější – “Doghouse” zaujme kytarovou linkou a sólovými kudrlinkami, které celou skladbu šikovně proplétají; dočkáme se samozřejmě i balady, které nás Europe nemůžou ušetřit, ale tentokrát se pochlapili a naservírovali povedený kousek. “Bring It All Home” nezní přehnaně podbízivě, jako to kapela na posledních deskách uměla, ale jedná se o vkusnou rockovou baladu podbarvenou piánem.

Celkově vzato se “Bag of Bones” povedlo, z novodobé ponávratové éry jej dokonce považuju za nejsilnější. Obsahuje dostatečné množství kvalitních a chytlavých skladeb, nosných nápadů a špičkový zvuk. Je fakt, že několik prvních poslechů jsem byl o dost nadšenější, nicméně deska se mi relativně rychle oposlouchala, ale sjížděl jsem ji dost často, takže se na druhou stranu ani nedivím. Jestli bude mít “Bag of Bones” takovou sílu aby přežilo několik desetiletí jako například “The Final Countdown”? To určitě ne, ale nic to nemění na tom, že máme co dočinění se skvělou rockovou nahrávkou.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.