Země: Polsko Žánr: power metal Datum vydání: 23.9.2013 Label: Metal Mind Productions Tracklist: 01. Follow the Light 02. Hellphoria 03. Astral Geometry 04. Of Fire and Thunde 05. Elemental 06. Left Behind 07. Dreamcraft 08. Another Day 09. Illumina 10. The Arrival 11. All Guts, No Glory 12. The Curtain Falls Hodnocení: 5/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Metal Mind Productions

Jsou inspirující alba, o kterých se recenze píšou samy. A pak jsou taková, která člověka něčím znechucují natolik, že se ke své tvůrčí povinnosti vůbec nemůže dokopat a šéfredaktor ho pak musí o dílo uhánět a nervovat se s ním. Jistě jste uhodli, že novinka od polských Exlibris je ten druhý případ. Závazkům je však třeba dostát, takže tento text s jistou dávkou sebezapření nakonec vzniká…

Pětičlenná skupina pod hlavičkou Metal Mind Productions je na světě už desátý rok a “Humagination” je jejím druhé album. Přiložený promo leták tvrdí, že “kombinují energii tradičního heavy metalu a hard rocku s melodickými pasážemi a komplexními aranžmá” (v originále: “melodic hooks and complex arrangements” – možná to překládám trošku neobratně). Já nějak nevím, podle mě je to prostě power metal. Ne teda ten tzv. “generic” plný syntetizovaných klávesových melodií a ultra-rychlých kytar, možná je to celé střihnuto heavy metalovými vlivy, ale ve finále je to zkrátka ze všeho nejvíc power metal. Dále je slibováno “ideální album, které by mohlo oslovit fanoušky Dream Theater, Iron Maiden a Masterplan“.

No, někde nastal error, protože mě teda album neoslovilo ani v nejmenším. Masterplan jsem sice doteď znal jen podle jména, ale pár věcí jsem namátkou vyzkoušel a ano, líbily se mi, ale všechny byly o parník jinde oproti tomu, co předvádějí kolegové z Varšavy. O tom, že by albem nějak zvlášť rezonovali Iron Maiden nebo Dream Theater, mi také není nic známo.

Problém “Humagination” totiž je, že jím nerezonuje vůbec nic. Nebo to přinejmenším nejsou ty správné vibrace, které by rozechvívaly mě. V úvodu jsem použil slovo “znechucují”. To není tak úplně přesné. Tahle deska je pro mě ve skutečnosti především “nijaká”. Nebaví mě, takže se nemám nad čím rozplývat a nemám důvod chtít si ji znova pouštět. Na druhou stranu není ani tak špatná, abych se mohl rozepsat o tom, jak a v čem je špatná. Ona není. Vše je odehráno a odzpíváno s vervou a nasazením, nástroje jsou zvládnuté dobře, zvuk je zmixovaný velmi pěkně. Ale nahrávce nějak chybí duše. Chybí jí schopnost něčím mě zaujmout mezi desítkami a stovkami dalších hudebních děl a sdělit mi: “To jsem já! To mě si chceš pustit znova!” Což je bohužel dost podstatný problém.

Jako příklad vezmu skladbu “Hellphoria”. Tomu songu se nedá upřít drive, nedá se upřít, že Chris Sokolowski (který se ke kapele přidal až počátkem roku poté, co původní zpěvák Marcin Maliszewski, mimochodem někdejší vítěz jedné polské talentové pěvecké soutěže, musel ukončit své angažmá) je vokalista na svém místě, ale zapamatovat si ji déle než do doznění posledního riffu? Nemožné, aspoň pro mě. A tak to jde skladbu po skladbě. Jedinou výjimkou tvoří desátá “The Arrival”. Balada jak z pera Tobiase Sammeta (zpěv mi ho dokonce docela připomíná) mě jediná dokázala přeci jen trochu oslovit. Ale to je trochu málo na 55 minut.

Jak jsem řekl – základní problém není, že by “Humagination” bylo o nějaké extra špatné hudbě. Problém je, že je o hudbě, které chybí jakékoliv výraznější prvky, pročež si ji nemůžu oblíbit. Zároveň ale nechci přehnaně a nespravedlivě hanit řemeslně dobrou práci, která je z alba slyšet. Mé hodnocení tak sice není zrovna oslnivé, ale ani nikterak neatakuje historické rekordy ve spodních patrech. Zkrátka takový šedý průměr…