Země: Nový Zéland Žánr: black / thrash / death metal Datum vydání: 5.7.2014 Label: Iron, Blood & Death Corporation Tracklist: 01. Apotheosis of Death: I. Axiom 02. Apotheosis of Death: II. As the Vultures Descend 03. Apotheosis of Death: III. Ascension Through Vanquished Flesh 04. Apotheosis of Death: IV. The Corpse of Your Divinity Now Burns 05. Apotheosis of Death: V. The Purging Storm of Chaos Unfurls… 06. Apotheosis of Death: VI. …Unto the Lightning Swords of Conquest (Mars Invictus) 07. Fire & Triumph 08. Abandon All Hope 09. Blade of Brutus 10. Outro Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PRa>

Nový Zéland samozřejmě není žádná zaostalá díra, ale i tak jsou místní metalové kapely pro našince něčím nevšedním a neobvyklým. Nemohu sice tvrdit, že bych měl snad novozélandskou scénu nějak podrobně zmapovanou, ale tak nějak od oka mi nepřijde, že by se to tam extrémními smečkami hemžilo na každém rohu. A z onoho nevelkého počtu se pak k nám do České republiky, tedy na úplně druhou stranu planety, dostane jen zlomek. V rámci tohoto zlomku nám však do redakce doputovala i deska “The Apotheosis of Death” od jistých Exordium Mors, přičemž právě ta nyní bude předmět našeho skromného povídání. Začněme ovšem nějakou tou nudnou, leč nutnou úvodní omáčkou…

Exordium Mors pocházejí z největšího novozélandského města Aucklandu a za sebou mají lehce přes jednu dekádu fungování. Během těchto deseti let stihla skupina vydat několik neřadových počinů, z nichž asi nejzajímavější jsou dvě EP “Verus Hostis – A Hymn to Fire” (2010) a “Sacrifice, Perish and Demise” (2012), nicméně první zářez na dlouhohrající pažbě si šetřili až do letošního roku. Lze ovšem soudit, že úplní neználkové Exordium Mors nebudou a nějaké ty zkušenosti již evidentně mají, takže asi nebude od věci očekávat, aby ona deska “The Apotheosis of Death” nebyla špatná. Dopadlo to tak?

Na první pohled Exordium Mors mají docela zajímavou prezentaci. Zpěvák Scourge Witchfucker (jméno za všechny prachy, co si budeme povídat) se na fotkách i koncertech producíruje v jakémsi rudém rouchu, obal “The Apotheosis of Death” vypadá trochu jako crossover mezi “Pojídači mrtvých” od Crichtona a Barbarem Conanem… Samotná hudební náplň desky se ovšem nese v relativně klasickém duchu. Exordium Mors produkují extrémně metalový nářez, který stojí někde na pomezí mezi black metalem, thrash metalem a death metalem, přičemž ani na jednu z těchto tří stran se nenaklání nějak výrazněji. Možná tak death metalu je na “The Apotheosis of Death” pocitově asi nejméně, ale i přesto je výsledek kombinací, jakou nelze jednoznačně zařadit do žádné ze zmiňovaných tří škatulí.

Co se týče nějakých instrumentálních dovedností a technické úrovně, v tomto ohledu Exordium Mors onu hypotézu o zúročených zkušenostech do puntíku potvrzují, protože na “The Apotheosis of Death” je znát, že jej nenatočili žádní amatéři, ale muzikanti, kteří jsou už vyhraní a za své nástroje umí uchopit. Jasně, dneska sice půlka osmiletých Asiatů válí na kytarách jak Jimi Hendrix, ale přece jenom je slušnost to říct. Nicméně to, že kapela umí hrát, už je v dnešní době dávno standard, takže tím stěžejním, oč tu běží, že skladatelská zručnost, protože právě tohle je ta disciplína, kdy opravdu dochází na lámání chleba. Jak Novozélanďané dopadli v tomto ohledu?

Jak už nepřímo plyne ze žánrového zařazení, Exordium Mors drtí poměrně rychlou a agresivní metalovou směsku. Nutno uznat, že to kapele docela šlape a není moc problém hned od prvního poslechu kvedlat nohama společně s bubeníkem do palebného rytmu. Nicméně většina “The Apotheosis of Death” se skládá z podobného hoblování, které je sice vcelku pohodově poslouchatelné, ale nějaký větší dojem, než že to docela příjemně odsýpalo, z toho mít nebudete.

Trochu zajímavější jsou Exordium Mors v melodičtějších momentech. V písničkách jako “Apotheosis of Death: I. Axiom” nebo “Apotheosis of Death: VI. …Unto the Lightning Swords of Conquest (Mars Invictus)” se nacházejí docela pěkné vyhrávky, “Apotheosis of Death: III. Ascension Through Vanquished Flesh” se blýskne parádním kytarovým sólem a třeba v “Apotheosis of Death: IV. The Corpse of Your Divinity Now Burns” se ozve i čistý vokál, jehož provedení je rozhodně dobré a vůbec bych se nebránil tomu, kdyby tam něčeho takového bylo i víc, jelikož dále jsem čistý zpěv postřehl snad jen v jednom songu a tam to tak povedené bohužel nebylo.

Ony melodické momenty však tvoří spíše menšinu stopáže a většinu hrací doby do toho Exordium Mors jen šlapou. Navíc jak vidno z výčtu výše, to nejzajímavější se děje v prvních šesti provázaných skladbách pod hlavičkou “Apotheosis of Death”. To, co se nachází dále, není o mnoho horší a třeba finále “Fire & Triumph” také není úplně k zahození, laťka však přece jen o něco málo klesne. Možná mi trochu vadí, že “Fire & Triumph”, “Abandon All Hope” i “Blade of Brutus” jsou v jistých momentech takové moc halekačky, což nikdy nebyla věc, jakou bych si subjektivně zrovna užíval.

“The Apotheosis of Death” není špatná placka, jen nabízí takový standard, jemuž toho není moc co vytýkat, zároveň tu však není ani moc co vyloženě pochválit. Pocitově mi Exordium Mors přijdou nad průměrem, to určitě ano, ale buďme upřímní – poslouchatelného a lehce nadprůměrného metalu máme všude okolo i v naší zemi tolik, že tak nějak není důvod jej hledat třeba zrovna na Novém Zélandu. Pokud vám kombinace black/thrash/death metal zní lákavě, klidně si “The Apotheosis of Death” sežeňte, líbit se vám to s největší pravděpodobností bude, akorát nesmíte doufat v nic, z čeho by vám mohla spadnout čelist. Slabší 6.