Země: Česká republika Žánr: grind’n’roll Datum vydání: 1.11.2015 Label: Pařát Magazine Tracklist: 01. Felch 02. If Your Age Is on the Clock, You Are Right for My Cock 03. Swingers Eve 04. I Loved You Since the First Time I Sawed You 05. She’s Too Young for Summer Night 06. Cum, Till I Feel Like Pissing 07. Flushing Stomach 08. Latex Life [feat. Chymus] 09. Mouth Toilet 10. Nozofilia Hrací doba: 29:07 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Pařát Magazine

Česká republika dozajista patří ke grindovým velmocem, o tom snad není moc sporu. Jestli na světové mapě nějakého extrémního kytarového žánru naše země opravdu svítí, pak je to právě tenhle. Ani nemusíme zmiňovat obligátní trutnovský festival, jímž se tohle tvrzení obvykle podporuje (neříkám, že neprávem), ono se stačí podívat čistě jen na hudební produkci, protože těch grindových kapel je tu skutečně hodně a nemalou část z nich lze v rámci daného stylu považovat za kvalitní. Nicméně, toto samozřejmě neznamená, že vše české grindové je také dobré…

V případě Felisha se vše na první pohled tváří lákavě. A tím teď ani nemám moc na mysli stylizaci skupiny, byť na ni pětice zcela zjevně klade nemalý důraz. Spíše jsem to směřoval směrem k sestavě, v níž je naskládaných hned několik ostřílených borců, kteří hrají nebo v minulosti hráli v zavedených smečkách jako G.O.R.E., Disfigured Corpse, Antigod nebo Spasm. Už jen díky tomu není nutné Felishu nějak podbízivě šetřit, ačkoliv je „Homo Latex Latexus“ formálním debutem, před nímž kapela vydala jen EP „Lattexxx“ a kdysi dávno v minulosti v pravěkém stádiu ještě nějaké demo. A právě v takovém případě, když má člověk jen o trochu vyšší než takřka žádné nároky, se ukáže, že „Homo Latex Latexus“ vlastně není zas taková sláva.

Jistě, Felisha hraje grind a to obecně velmi často nebývá nějak prudce inteligentní muzika. Felisha navíc hrají takový ten srandovní taneční grind, kde to platí ještě dvojnásob. Toho jsem si samozřejmě vědom a také jsem tím pádem od „Homo Latex Latexus“ neočekával žádný hluboký transcendentální prožitek – šel jsem do toho s tím, že to bude prostě prdel. Zdánlivě je, ale… Inu, když konečně přestanu chodit kolem horké a řeknu to na rovinu, tak to podání Felisha je prostě strašná odrhovačka.

Jasně, asi můžete kontrovat tím, že v tom Felisha nejsou jediní a je to problém u spousty grindových kapel. Pokud ale pominu, že „když to ostatní dělají blbě, tak to přece nevadí ani u mě“ není moc omluva a je to poměrně chabý argument, tak u mnoha formací tu jednoduchost zahladí extrémní výrazivo žánru, ale to v tomhle případě jaksi necítím. Zároveň Felishe scházejí i pořádně chlupaté koule, díky nimž jsou brutálně zábavní třeba jihočeští Gutalax, kteří to v jádru hrají podobně křupansky. Nicméně Felisha, když to trochu nadsadím, místy zní pomalu jak Walda Gang s ostřejším vokálem. A snad všichni cítíme, že tohle přirovnání v žádném případě není myšleno příliš pozitivně…

Dalším problémem „Homo Latex Latexus“ pak je jeho životnost. Jasně, opět lze říct, že grindcorová alba nejsou až na výjimky ničím, u čeho by člověk meditoval při domácím poslechu ještě mnoho měsíců po vydání. Jenže poslech „Homo Latex Latexus“ mě vcelku rychle začal skoro až obtěžovat a některé momenty se pro mě staly vyloženě otravné. Jako příklad mohu uvést třeba úvodní riffy v „If Your Age Is on the Clock, You Are Right for My Cock“ či „I Loved You Since the First Time I Sawed You“.

Trochu diskutabilní rovněž může být přínos zpěvačky. Album v základě nahulákal PaYoung (jenž už z kapely začátkem roku odešel), ale vedle něj se v sestavě nachází ještě Renáta „Renhule“ Valešová (zde jako Frau Ren), která je jinak na scéně známá spíše jako fotografka. Jestli sem tam něco zařve, moc to není poznat, takže její vklad do zvuku Felisha se tím pádem omezuje na občasné porno-vzdychání „aaahhh“ a „ooohhh“. Skoro mi připadá, že ve skupině plní spíš jen roli maskota. Ale na druhou stranu, je to z mojí strany spíš jen taková jízlivá poznámka na okraj, není to zase důvod, proč mě „Homo Latex Latexus“ takřa vůbec nezaujalo. Z jistého úhlu pohledu lze vlastně i říct, že vzhledem k vizuální a tematické stylizaci Felisha (jakkoliv ji beru jen s nadsázkou a jako vtip… od nějakého serióznějšího a hlavně uvěřitelného uchopení tematiky BDSM a podobných věcí tu jsou přece jen trochu jinačí skupiny) je docela adekvátní mít v sestavě i „maskota“. Na druhou stranu, je možné se to po odchodu PaYounga změní a její role bude větší, nevím.

Je mi jasné, že se svým pohledem budu spíš asi v menšině, protože se mi zdá, že Felisha prozatím sklízí jen kladné reakce (ačkoliv zas tolik recenzí ještě nevyšlo), a že spousta lidí si o mně bude myslet, že jsem kretén, protože tam přece hrají zavedení muzikanti, a tím pádem to zaslouží pochvalu… a protože mi obecně připadá, že se na české metalové scéně kritika moc nenosí a jiný než jednoznačně pozitivní názor se bere jako něco, co by nemělo existovat. Nicméně si nemůžu pomoct, Felisha potažmo její debut mě prostě vůbec nebaví, už po druhém poslechu mi to album připadalo dočista vyčerpané, a i když to má pouhých 29 minut, dost často jsem to z nudy vypínal.

Jasně, můžete to obhajovat, že je to prostě sranda, ale tím spíš – sranda musí být zábavná a to Felisha podle mě není. Pokud to zúčastněné baví (ať už jsou to členové kapely, její posluchači nebo návštěvníci koncertů), nic proti tomu nemám a nijak mě to neuráží – užijte si to (bez ironie). Já u toho ale být nemusím.