Země: Řecko Žánr: power / heavy metal Datum vydání: 21.5.2012 Label: Century Media Records Tracklist: 01. Wall of Sound 02. Losing My Mind 03. Few Against Many 04. The Undying Fire 05. Another Dimension 06. Glorious 07. Edge of a Dream 08. Destiny 09. Long Gone Tomorrow 10. No Heroes, No Sinners Hodnocení: Ellrohir – 6/10 Kaša – 6/10 Průměrné hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Řecký kytarista Gus G. a jeho dvorní power metalová partička Firewind příchází v pořadí se sedmým řadovým albem “Few Against Many”. Deset songů a 45 minut, toť vcelku běžná a ničím moc výjimečná nabídka. Můžu říct, že se mi celkem líbí obal, i když působí drobet kýčovitě (a na druhou stranu ne dost, abych z toho dětinsky slintal radostí jako třeba u maleb Luise Roya). Co jsem tak brouzdal po internetu, novinka sklízí povětšinou příznivé ohlasy, i když sem tam se nějaká ta pětka, šestka najde taky, takže přeci jen nebudu sám. Mně osobně totiž deska neučarovala ani trochu. Dokonce bych řekl, že mě přinejmenším její část skoro až znechutila. Takže ale pěkně popořádku.

Firewind mi byli známí vlastně jen svou deskou “Forged by Fire”. Ta se mi jakž takž líbila, i když slabší momenty bych na ní našel taky. Rozhodně mě ale neoslovila natolik, abych se pídil po další tvorbě kapely, a tudíž mi uniklo ono vychvalované období posledních let a údajně skvělých alb. Pakliže má ale být “Few Against Many” pokračovatelem oné skvělosti, tak to pardon, ale to opravdu nejedeme na stejné frekvenci. Tenhle obrat jsem už tuším nejméně jednou v některé z recenzí použil a myslím, že ho ještě použiju i někdy v budoucnu. Neumím si totiž asi jinak vysvětlit, jak se mi může bytostně nelíbit něco, co jiní tolik opěvují.

Co je tedy z mého pohledu špatně? Zřejmě dominantním prvkem, který mě irituje, je zpěvák Apollo Papathanasio. Ani ne tak nekvalitou svého hlasu obecně, ale způsobem, jakým někdy zpívá. Zejména u prvních třech songů je to pro mě téměř až nesnesitelné, což je škoda, protože od “The Undying Fire” se to přeci jen trochu vylepšuje a najednou se to zase poslouchat dá, snad až na předposlední “Long Gone Tomorrow”. Mít tracklist pouze položky 4 – 10, dost možná bych se na celou věc díval jinak. To bych se ale zase nejspíš ofrňoval, že je to moc krátké :) Takhle ovšem musím říct, že se prostě nedokážu osobně oprostit od zpěvu, který nemůžu vystát, a zároveň si užívat hudební stránku. Té se přitom zas tak moc vytknout nedá, zejména kytarové party jsou často docela zajímavé, Gus G. se coby mozek kapely nezapře – Ozzy si ho ostatně do své dvorní bandy asi nevybral náhodou či omylem.

Jsou i místa, která se mi vyloženě líbí tak, jak jsou. Jednak je to song “Destiny”, kde mi zpěvákův hlas nevadí, zvlášť když se sympaticky pokouší o chraplák, a vůbec jde o pěknou power metalovou vypalovačku s chytlavým refrénem. A pak je tu ultra-pomalá balada “Edge of the Dream”, která si zaslouží zvláštní pozornost už proto, že s instrumentální částí vypomohli členové Apocalypticy a narušili tak obvyklou hegemonii Gusovy kytary. Vrtá mi hlavou, který song mi tenhle kousek tak připomíná – myslím, že to je “Dreams Come True” od HammerFall. Každopádně Apollův pěvecký výkon bych tady dokonce přímo pochválil. Jenže pak jsem si pustil znova “Wall of Sound” a měl jsem zase chuť mlátit hlavou do zdi… Na tomto album otevírajícím songu je prostě snad všechno špatně.

“Few Against Many” je z mého pohledu dost nevyrovnaná deska s velice povedenými i naprosto otřesnými momenty. Nepřesvědčila mě o tom, že by Firewind měla být kapela, nad kterou bych se měl nějak zvlášť rozplývat a snažit se pronikat hlouběji do její diskografie. Na druhou stranu na tom může mít výrazný podíl má prostá osobní nechuť k hlasu zpěváka – podotýkám ovšem, že pouze u některých skladeb. I to je ovšem téměř vždycky problém, proto nemůžu jít s hodnocením výš než na šest. Můžeme třeba polemizovat o tom, zda nejsou po “umělecké” stránce Firewind výše než Sabaton, a jak jsem tedy mohl dát tam tolik bodů a tady ne, ale ten osobní zážitek z poslechu a chuť pustit si album znova mi prostě a jednoduše chyběly.

Další názory:

Gus G. umí, o tom žádná. Během své kariéry nasbíral mnoho zkušeností napříč několika kapelami z různých žánrů, ale i přesto mám u posledních tří alb Firewind pocit, že to s nimi kvalitativně jde pěkně z kopce. Celá kapela sice odvádí perfektní práci, samotná alba disponují skvělým zvukem a po technické stránce je všechno dokonalé, ale s pestrostí a zajímavostí materiálu už je to slabší. Přestože Gus G. ve skoro každé skladbě na “Few Against Many” vystřihne sólo hodné kytarového hrdiny v současné Ozzyho doprovodné bandě, pořád je to málo na to, abych měl z alba lepší pocit než jen slušně odvedené, ale dost průměrné práce. Je to škoda, protože poté, co se vykašlal na své boční projekty, bych logicky čekal, že se to skvělými nápady začne ve Firewind jen hemžit, když jimi nebude ústřední mozek kapely plýtvat na všechny strany, ale kde nic, tu nic. Snad jen zpěvák Apollo Papathanasio mne zatím nezklamal, protože jeho vokál mě baví a leckdy dokáže svým zpěvem zachránit průměrnou skladbu a vytáhnout ji o třídu, dvě výš, viz třeba osmá “Destiny”, která není ve své podstatě ničím jiným než klasickou power metalovou odrhovačkou, jakých vznikly již tisíce. Je mi líto, ale ani tentokrát mě Gus G. nedokázal přesvědčit, že ač má talentu na rozdávání, tak ho nedokáže vhodně zužitkovat.
Kaša