Země: USA Žánr: groove / alternative metal Datum vydání: 19.11.2013 Label: Prospect Park Tracklist: 01. Here to Die 02. Weight Beneath My Sin 03. Wrecking Ball 04. Battle Born 05. Cradle to the Grave 06. Matter of Time 07. The Agony of Regret 08. Cold 09. Let This Go 10. My Heart Lied 11. A Day in My Life 12. House of the Rising Sun [traditional song cover] Hodnocení: Ježura – 4/10 nK_! – 8/10 Průměrné hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Na naší skromné stránce se jméno Five Finger Death Punch neobjevuje zdaleka poprvé, ale kdyby se tu náhodou našel někdo, komu to stejně nic neříká, zkusím kapelu trochu uvést. Tak tedy… Five Finger Death Punch jsou kapela, která zejména v zámoří požívá ohromné popularity a o které její fanoušci neřeknou jediné křivé slovo. Spíše je pravděpodobnější, že se od těch fanatičtějších z nich doslechnete něco ve stylu, že jsou Five Finger Death Punch noví Iron Maiden, nejnašlapanější moderní kapela a tak dále a tak dále. A tito příznivci kapely mají letos opravdu hody, protože milí muzikanti stihli v druhém pololetí vydat hned dvě desky, nebo lépe řečeno dvě části jedné desky jménem “The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell”. Její první část si od kolegy stejně jako starší počiny Five Finger Death Punch vysloužila takřka absolutní hodnocení, takže je na čase podívat se, jak se vydařila část druhá…

Srovnávat kolegovu devítku první části (neřku-li devítky pro desky “American Capitalist” a “The Way of the Fist” a skoro-devítku pro “War Is the Answer”, jejichž recenze se u nás taky objevily) se známkou, kterou uděluji já dvojce, by však mohlo být krapet zavádějící, takže vyložím karty na stůl hned z kraje. Ze starších počinů Five Finger Death Punch jsem slyšel akorát první díl “The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell” (takže starší desky nekomentuji) a ten je podle mého prostě pitomý až hrůza a nemám šajnu, odkud se ta devítka vzala. Tehdy jsem to trochu rozvedl v hodnocení pod recenzí, takže komu by nestačilo tohle povídání, může si počíst ještě tam, ale popravdě to asi nebude moc potřeba. “The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 2” je na tom totiž prakticky stejně.

Aby bylo jasno, já v zásadě nemám nic proti modernímu pojetí metalu, ale kladu něj stejné základní požadavky jako na všechny ostatní žánry. Ta muzika musí být upřímná, pokud možno kvalitní a musí ke mně v pozitivním smyslu promlouvat. A tohle všechno prosím hudba Five Finger Death Punch není, a kdyby na mě stejně jako ona promlouval nějaký člověk z masa a kostí, asi by mě velice brzy začaly svrbět pěsti. “The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 2” (a jednička koneckonců taky) je – a teď se omlouvám všem Američanům, o kterých to neplatí – zhudebnělá americká arogance a buranství, obojí zabalené do cool frajerského hávu, který je ale stejně naprosto průhledný. Jinak řečeno – je to primitivní a prvoplánově chytlavá muzika, která se snaží oslnit svým rádoby drsným feelingem, pod kterým se ale skrývá vlastně docela tupá odrhovačka, jejíž jediný přesah spočívá v tom, že dokáže efektivně plnit kapsy všem, kteří se tohoto kolotoče účastní.

Ale aby se ale neřeklo, že tu jenom a priori plivu na úspěšnou kapelu, které určitě závidím její úspěch, prachy a přívaly drog a prostitutek gratis, zkusím na to teď nahlédnou nezkreslenou optikou. Čistě technicky tomu vlastně nejde moc co vytknout… zvukově je to naprosto v normě (jako jo, je to dost sterilní, ale která moderní nahrávka není), muzikanti umí hrát a dokonce i zpěvák umí zpívat. Po hudební stránce to pak má něco jako drive, šlape to a je to chytlavé. Všechno, o čem jsem mluvil v předchozím odstavci, ale bere tyto všeobecně chvályhodné atributy a převrací je v něco, co sice formálně není špatné, ale čehož feeling je vyloženě odpudivý. Znáte ten pocit, když vás idiot s IQ 60 a patentem na rozum začne povýšenecky poučovat? Tak to je přesně ono.

Jako dobře, ne všude je to tak zlé a třeba pětka “Cradle to the Grave” je docela v pohodě song a i jinde se sem tam vyloupne nějaký moment, který je dost chytlavý na to, aby ho člověk vzal na milost (třeba otvírák “Here to Die” patří také k tomu lepšímu). Ta deska ale obsahuje dvanáct skladeb, ze kterých kdyby se vytáhlo všechno dobré a smrsklo se to dohromady, vylezou z toho maximálně tři písničky a tím to hasne, přičemž zbytek je více či méně stupidní a laciný produkt bez špetky charismatu. Když už jsem tu ale zmínil ty lepší kusy, nedá mi to a veřejně zostudím dva songy, které mi pijí krev tak moc, že jsem si je zapamatoval. Prvním z nich je singlovka “Battle Born”, na které je špatně snad úplně všechno. Je to odpudivý a rádoby tesklivý cajdák, který dokonale ilustruje, proč o Five Finger Death Punch smýšlím jako o takových tvrdších Nickleback (a ne, to opravdu není ani náznak pochvaly). Fujtajxl! Druhým a snad ještě větším neštěstím je pak song číslo 12, tedy cover legendární skladby “House of the Rising Sun”, kterou v minulosti proslavili zejména The Animals. Verzi od The Animals mám vážně moc rád, ale to, co s tou krásnou skladbou provedli Five Finger Death Punch je na popravu bez soudu. Oni ji totiž bohapustě znásilnili, obrali o všechno hezké a vrchem zmalovali jak levnou kurvu, aby svou vizáží ladila se zbytkem desky. Hnus velebnosti!

Nevím, proč psát dál a zbytečně protahovat tohle utrpení, když všechno zásadní už stejně bylo řečeno. Five Finger Death Punch potažmo “The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 2” sice není absolutní hudební dno, protože jisté objektivní kvality, o kterých padla řeč výše, té desce upřít nelze. Na to samé absolutní dno ji ale táhne nebetyčná drzost a arogance, s jakou Five Finger Death Punch hrají tužku a výsledek servírují jako nevídanou delikatesu, i když je to vlastně docela sračka. Chtěl jsem napsat, že nechápu, co na tom všichni ti lidé tak žerou, ale bylo by to stejné, jako se pozastavovat nad enormní popularitou televize Nova nebo bulvárních deníků. Prostě dejte lidem laciné a prázdné pozlátko a oni vám urvou ruce a ještě rádi zaplatí. Hodnotím sice čtyřkou, ale to je prosím snaha o jakousi objektivitu a vzetí v úvahu všech aspektů věci. Čistě subjektivně je to totiž mnohem horší. I když… nahrát kokotinu tak, aby se po ní mohli lidi utlouct, to vlastně taky zaslouží ocenění.

Další názory:

Nepřestávají mě bavit názory kolegů, kteří Five Finger Death Punch hodnotí vskutku minimalisticky s tím, že je to čistě podbízivá popmetalová hrůza, která se ještě navíc vyznačuje typickou americkou arogancí s naprosto laxním přístupem a urážlivými názory. Budiž, každý má svůj přístup a mně nepřísluší jej jakkoliv komentovat, ale jestli někoho zajímá můj náhled na věc, tak “The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 2” je pro mě důstojným nástupcem první části, kterou jsem si ale oblíbil o něco více, a to hned z několika důvodů. Ve zkratce – hosté, skladba songů a hlavně píseň “Wrong Side of Heaven”. Čekal jsem, že na novince vyjde něco jako “Righteous Side of Hell”, ale nevyšlo to. Ve standardní verzi “The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 2” hosty hledáte marně, což je fakt škoda, protože taková “Lift Me Up” z předchozí fošny bodovala všemi deseti. Tak trochu mi nesedí ani celková koncepce alba, ze které je jasné, že ty nejlepší kousky si Five Finger Death Punch vyplácali na “The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 1”, což je minimálně škoda, protože lépe je promíchat, měli bychom před sebou dvě rovnocenné desky. Takto je prostě první díl o něco lepší a druhý ne až tak vyvážený. Což nevadí, stejně se poslouchá nadprůměrně dobře. Prostě já jsem spokojen a čekal jsem mnohem větší derivát, takže osmička je dle mého skroméno názorečku na místě. Skladby, které stojí za to: “Here to Die”, “Battle Born” a v neposlední řadě velmi povedený cover “House of the Rising Sun”, který částečně vynahrazuje absenci jakéhokoliv hosta.
nK_!